Co je základním předpokladem, aby se dva lidé k sobě hodili?
Z mého pohledu je to osobnost a také to, abychom měli podobné základní představy o partnerství. Na prvním místě je směřování vztahu jako takového. Pokud jeden chce děti a druhý ne, jeden žít v lese a druhý ve městě, nedává to smysl. Problém vyvstane, i když je jeden vědátor a druhý spíš jednoduchý. Oba by si měli být blízcí i sociálním prostředím, ze kterého vycházejí. A je fajn, když se potkávají také v nějakých volnočasových zájmech.
Když se chci seznámit a sepíšu si, co všechno od partnerství očekávám, nemohu čekat, že potkám protějšek s identicky stejným seznamem. Do jaké míry musíme být připraveni na kompromisy?
Jsou určitě nějaké překážky, na nichž je potřeba trvat. Například chci, či nechci děti. Nebo: „nedovedu si představit kuřáka“, „nechci bydlet ve městě“, „nesnesla bych pasivního člověka, který jen čte, protože já jsem aktivní člověk“, … Tenhle seznam, přes který nejede vlak, by však neměl být zas moc dlouhý.
Često je třeba začít u toho, kdo naříká, a podívat se, jestli jeho představy o „normálním“ chlapovi či ženě nejsou něčím zvláštní nebo přehnané.
