Možná se vám to taky někdy stalo. Ucítíte fialky a najednou se v duchu přenesete o spoustu let nazpět k babičce na chalupu a v překvapivých detailech se vám připomenou staré prázdninové zážitky. Nebo si přivoníte k parfému a ten vás okamžitě zaplaví výjevy z dovolené, kde jste si ho před pěti lety koupila. Říká se tomu čichová paměť, některé specifické vůně v nás umějí oživit i hluboko zasuté vzpomínky, které bychom si možná jinak ani nevybavili.
Emoce to nemusí být jen příjemné, bohužel ty nejsilnější reakce většinou naopak vyvolávají pachy související s velmi negativními zážitky. „Známé je to u lidí, kteří utrpěli nějaké trauma. Mnoha příklady je to doložené u válečných veteránů, třeba ti z Vietnamu uvádějí tamní rybí omáčku. Kdykoliv později pak cítili podobný pach, měli panické ataky. Jiní zmiňovali výfukové plyny nebo benzin, které mají spojené s válkou,“ vysvětluje Lenka Martinec Nováková, vyučující na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a výzkumná pracovnice v Národním ústavu duševního zdraví.
Přestože si asi těžko dovedeme představit život bez vůní a pachů, byl čich dlouhou dobu celkem opomíjený a málo prozkoumaný smysl. Myslelo se, že pro člověka nemá valný význam, na rozdíl třeba od psů. „Psychologové od 19. století měli a někteří stále mají za to, že pro člověka je nejdůležitějším smyslem zrak, pak se ale ukázalo, že to není tak docela pravda. Možná to platí u dospělých, ale například pro novorozené děti, které vidí jen na třicet centimetrů, je nejpodstatnější právě čich, který napomáhá i zahájení kojení,“ říká Lenka Martinec Nováková.
