Pod aromaterapií si řada lidí představí rozprašování vodiček. Ačkoliv i to je její součástí, zvířata si vyberou nejen přísadu, ale také způsob aplikace.
„Třeba u primátů postupuji tak, že do výběhu rozmístím v mističkách trochu sušených bylin či esenciální oleje. Pak si vytvořím mapku, abych věděla, kde je která přísada, a čekám klidně i dvě hodiny, než si zvíře něco zvolí. Konkrétně u opic to poznám až tehdy, když to začnou jíst,“ popisuje Zerhau.
V brněnské zoo už pracovala také s tygry nebo medvědy. „Právě medvědi jsou strašní bylinkáři. Válí se v tom, natírají to na sebe i pijí, takže sleduju úplnou medvědí show,“ směje se Zerhau.
Díky léčbě tygřice sama otěhotněla
Naopak kočkovité šelmy se orientují hlavně čichem. Tygři ve výběhu obvykle chodí ze strany na stranu, ale je potřeba sledovat i mimiku, zornice, změny dechu nebo pohyby hlavy.
„Je to taková detektivní práce, protože celou dobu musím pozorovat mikropohyby zvířete. Nejdůležitější je, aby si opravdu samo vybralo, čím si chce pomoct. Nemůžu mu nic nutit, protože by to vycítilo a přestalo se mnou spolupracovat,“ vysvětluje.
Její srdeční „pacientkou“ je tygřice Satu, která dlouho nemohla počít mláďata. Chovatelé zkoušeli pět nápadníků, o žádného však nejevila zájem. V roce 2017 se tak do Brna přijela podívat i zakladatelka zvířecí aromaterapie Britka Caroline Ingrahamová, s níž Zerhau na léčbě spolupracovala.
„Caroline na Satu provedla nějaké testy a také v brněnské zoo vedla semináře zaměřené právě na aplikovanou zoofarmakognozii, jak se naší disciplíně správně říká. Já jsem v léčbě Satu dále pokračovala, a to v době, kdy jsem měla potvrzené od doktorů, že nikdy nebudu moct mít děti,“ vypráví o počátcích práce s oblíbenou tygřicí.
Na podpoření plodnosti jí podávala oleje z růže, chmel a řebříček. Jelikož tygřice po celou dobu vyžadovala její přítomnost, Zerhau inhalovala vůně společně s ní.
„Po dvou měsících jsem nečekaně otěhotněla. Je to šílené, ale myslím si, že mi inhalace přísad pomohla na vlastní problémy, ačkoliv jsou určené primárně pro zvířata, ne pro lidi,“ usmívá se.
Na prvním místě veterinář
Tygřici Satu však ani její metoda k potomkům nepomohla. Zerhau se aplikovanou zoofarmakognozií zabývá už pět let, předtím studovala veterinu a měla i vlastní ordinaci. Kurzy absolvovala u světové odbornice Ingrahamové.
Odebírá od ní veškeré přísady, ale také éterické oleje. „Ty se dělí do několika skupin, například na energizující nebo relaxační. Volím je podle toho, co konkrétně má zvíře za problém,“ povídá.
V současné době třeba pomocí kozlíku či hořkého pomeranče léčí šimpanze, kterým modernizují pavilon.
„Už předtím špatně reagovali na to, že kolem projelo třeba čisticí auto. Teď tam mají mnohonásobně větší rámus kvůli opravě. S chovatelkou si myslíme, že jim moje práce pomáhá, aby byli klidnější,“ poznamenává.
Speciální metodu nezkoušela jen na zvířata v zoo, ale i na psy, kočky, plazy, přežvýkavce nebo slepice. „Mají hrozně rády květové vody a zelený jíl, což by mohlo svědčit o nedostatku minerálů,“ uvádí.
Nicméně sama svou práci nevnímá jako léčbu, ale jako podpůrnou metodu. „Vždycky bych při jakýchkoliv obtížích jako první vyhledala veterináře. To, co dělám já, je určené spíše na problémy s chováním nebo jako psychická podpora. Rozhodně si neporadím s rakovinou, srdečními obtížemi či alergiemi,“ jmenuje, na jaké problémy není aromaterapie rozhodně vhodná.
Nekvalitní oleje mohou i ublížit
Někdy ale může tato mladá metoda pomoci odhalit příčinu, kterou následně začne léčit veterinář.
„Caroline mi vyprávěla o psovi, který nevylezl ze skříně. Majitel si myslel, že má prostě strach a potřebuje ho překonat. Nicméně když s ním začala pracovat, vybíral si přísady určené na bolest nebo zánět a navíc je chtěl aplikovat na břicho. To byl jasný signál k tomu, aby s ním majitel vyrazil k veterináři, který zjistil, že pes má ve střevech třísku,“ nabízí jeden z příkladů Zerhau.
Kolegové veterináři si z ní občas dělají legraci, ale přesto ji neváhají požádat o pomoc. „Občas mi předávají do péče zvířata, s nimiž si nevědí rady. Když je zvíře agresivní a já mu pomůžu se zklidněním, tak se na metodu dívají s větší důvěrou,“ komentuje svou netypickou práci.
Pokud by někdo chtěl zkusit domácí aromaterapii, návod mu poskytne kniha od Ingrahamové, která se zaměřuje na psy. Do češtiny ale zatím přeložená není.
„Ne každý navíc rozumí chování a reakcím zvířat. Spíš bych na začátku vyhledala někoho, kdo ví, jak na to, a má už nějaké zkušenosti,“ uzavírá Zerhau s tím, že esenciální oleje jsou na trhu k dostání v různých kvalitách a neodbornou aplikací můžou zvířatům i ublížit.
