Pepík se učil na prvním stupni docela dobře, kromě domácích úkolů si ale doma nikdy učení neotevřel. Nebylo to potřeba, tak jsem to neřešila. Jenže s příchodem nových předmětů jako fyzika a chemie mu učení ve škole přestávalo stačit. Jenže on se nějak zasekl.
Poraďte se takéTrápí vás menší i větší obtíže při výchově dětí? Nebuďte na ně sami a nechte si poradit od odborníků. Své dotazy pošlete na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna, vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je i anonymizovat.  |
Horem dolem mu vysvětluji, hrozím a všelijak to na něj zkouším. Snažím se ho přesvědčit, že učit se je nutnost, ne ostuda pro blbce, co to nepochopí ve škole. To mi totiž jednou odvětil na pobídku ke studiu.
Už byl u reparátu
Došlo to tak daleko, že z fyziky by propadl, pokud bych mu na poslední chvíli nesehnala doučování od jednoho gymnazisty. Ten mi tvrdil, že Pepík to všechno celkem rychle pochopil a nevypadal, že by na ty předměty „neměl buňky“. Nakonec udělal Pepa díky těmto hodinám reparát bez problémů, ale stálo ho to několik nádherných letních dnů.
Mysleli jsme s manželem, že tím se poučí, ale nevypadá to tak. Naopak včera mi učitelka řekla, že propadá i z chemie. Když jsem mu navrhla doučování od toho gymnazisty, tak tvrdí, že se to doučí sám. Jenže to tvrdil už předtím a skončilo to u reparátu. Jakékoliv formy odměn a trestu na něj také nefungují.
Už jsme zkoušeli zákaz počítače, televize i mobilu, zákaz procházek, dokonce jsme mu sebrali mp3 aby nemohl poslouchat hudbu. Kvůli špatným známkám také několik měsíců musel třeba vytírat nebo luxovat (za jednu pětku byl týden luxování nebo vytírání), nepomohla ani motivace ve formě odměn za dobré známky. Když se syna zeptáme, co by mu pomohlo k lepším výsledkům, tak sám neví. Co s ním máme dělat?
Petra
Odpověď odborníka: Zákazy nepomůžou, hledejte motivaci
Dobrý den, umění učit se se bohužel na většině našich škol nevyučuje, nemějte synovi za zlé, že se to dosud nenaučil.
PhDr. Andrea Hlubučková
V období dospívání si mladý člověk tvoří vlastní identitu a systém hodnot, buduje si představu o svém budoucí profesi. Už není možné vašeho syna motivovat zvenku – tj. někým či něčím (odměnami a tresty jako luxování). Vnitřní motivace k učení znamená, že se člověk sám chce něco dozvědět nebo něčeho dosáhnout.
Hledejte tedy, proč se má vlastně učit. Opravdu se nic sám neučí? Neučí se žonglování, fotbalové finesy, na počítači, nehraje na kytaru? Pokud se umí učit to, co ho baví (a víme, že se když musí, tak umí - jako v létě reparát), musíme hledat, co by jej mohlo motivovat pro to, co ho nebaví. Přece jej nějaká písemka z fyziky neodradí od toho studovat např. na vysněnou práci leteckého konstruktéra. Mladé lidi také často motivují vzory z okolí, trenéři, slavní, zkrátka ti, co něco dokázali. Chce být váš syn jako oni nebo zůstat pozadu?
Pokud se chce učit chemii sám, dejte mu důvěru, nabídněte mu podporu (konzultace s gymnazistou či přístup na internet). Pomozte mu učení si naplánovat, shromáždit učebnice, vypracované otázky a nechte ho být. Můžete jej i pozitivně motivovat – když se ti to povede, půjdeš na koncert. Každopádně vás čeká složité společné hledání a směrování.
Andrea Hlubučková, psycholožka terapeutického centra Modré dveře
Jak motivujete děti k učení vy? Co zabírá u vás doma? Podělte se s ostatními v diskusi.
