S manželem jsme oba klidnější introverti, trávíme hodně času čtením nebo rodinnými výlety. Občas si domů pozveme kamarády, ale sami nejsme nijak společenští. Jenže Oskar působí někdy vyloženě zakřiknutě.
Otloukánek už od pískoviště
Na pískovišti mu vždycky větší nebo silnější děti braly hračky a on se vlastně ani nepokoušel bránit. Chvíli třeba plakal, ale hračku se nikdy nepokusil získat zpátky. Celkově vlastně kontakty s ostatními dětmi moc nenavazoval, tehdy jsme to přisuzovali věku a tomu, že je jedináček.
Poraďte se takéTrápí vás menší i větší obtíže při výchově dětí? Nebuďte na ně sami a nechte si poradit od odborníků. Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je i anonymizovat.  |
Jenže ani později se to nezlepšilo. Dneska chodí do školky, ale ani tam si s ostatními dětmi tolik nehraje. Podle paní učitelky se rád separuje od skupiny, ale rozhodně to není žádný rebel, naopak je až vzorňák. Je to hodný a naivní kluk, který nezná lhaní a podrazy, což se ale bohužel nedá říct o všech dětech v jeho věku. A paní učitelka ve školce už zaznamenala, že se mu děti občas posmívají.
Nestane se terčem šikany?
Příští rok by měl nastoupit do školy a s manželem se tak trochu bojíme, aby tam nebyl za podivína a nestal se třeba terčem posměchu nebo šikany. Vím, že děti dokážou být poměrně kruté k odlišnostem, za kterou dneska kde kdo považuje i četbu knih.
Jak v něm můžeme v šesti letech podpořit sebevědomí a asertivitu? Manžel dokonce uvažuje, že by Oskara zapsal na judo, ale nejsem si jistá, jestli by to něčemu pomohlo. Nebo se takové chování časem spraví samo, až se setká s chováním jiných dětí? Nechceme, aby se z něj na základce stal otloukánek, i když chápeme, že nejde změnit jeho introvertní povahu.
Dominika
Odpověď odborníka: Zahrajte si hru na „co by - kdyby“
Dobrý den Dominiko,
popisujete, že jste s manželem oba klidné povahy. Je velmi pravděpodobné, že genetika vykonala své, a tak by cesta k přílišné změně pro vašeho syna nebyla reálná. A ani by nebyla správná. Možná ve svých vzpomínkách najdete podobné situace, které zažívá nyní i váš syn.
PhDr. Kateřina Siveková Křižáková
Pak je otázka, jestli se váš syn vůbec měnit chce. V šesti letech ještě nemáme jasně vyhraněné názory na to, jak se chceme před světem prezentovat. Zkuste se ho citlivě zeptat, jaké ho napadá řešení nějaké situace, doplnit to svými nápady a nechat ho, ať si z variant vybere. Pokud si bude vybírat to, jak se aktuálně chová, asi není na místě změna. Zřejmě mu je takto dobře a je pravděpodobné, že si spíše změnu přejete vy rodiče.
Pokud si bude vybírat cesty, které jsou odlišené od těch současných, je možné začít pátrat po tom, co mu v tom brání, a začít nacvičovat nové modely chování. Nejlepší je forma hry, kdy si to vyzkouší s vámi, pak jít do přesahu například se strýčkem, babičkou, sousedkou… A vše komentovat slovy, co se mu dařilo a co ne. A chválit za to, co se povedlo, a netrestat za to, co se nedaří.
Na téma asertivity je mnoho literatury. Pokud si netroufáte jít cestou samostudia, oslovte odborníka, ke kterému můžete se synem pravidelně docházet a vše se pomalými krůčky učit.
Kateřina Siveková Křižáková, psychoterapeutka terapeutického centra Modré dveře
Jsou vaše děti dostatečně asertivní? Jak byste podpořili jejich průbojnost? Pobavte se s ostatními v diskusi.
