Můj muž není zlý člověk, ale až po nějakém čase soužití jsem si všimla, že je hrozně vztahovačný, co se týká okolí nebo cizích lidí. Na mě se v podstatě neutrhuje ani se neprojevuje nějak agresivně, v naší tříleté dceři se vidí a také by jí nepřeložil stéblo přes cestu. Běda ale, když se s někým „chytne“ v autobuse, v obchodě nebo někde venku.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Vždycky to začne nevinně, nějakým slovním rýpnutím dotyčného nebo domnělým ohrožením, třeba když někdo projede nákupním vozíkem moc blízko kolem naší malé. Manžel hned na toho člověka vystartuje, jako by měl před očima rudo. Začne se hádat, i sprostě, nebo „dělat ramena“.
Je mi to hrozně nepříjemné, stydím se za to a zlobím se na něj. Už jsem mu to několikrát říkala, ale on mi vždy vysvětluje, že to dělá pro moje a dcery dobro, že si nenechá kálet na hlavu a že nemám být tak měkká na své okolí.
Já vím, že to nemyslí zle, ale ve výsledku je to hrozně nepříjemný pocit, navíc jsem už párkrát měla pocit, že se strhne rvačka. Malá je z toho také vždy celá pryč, kolikrát se i rozpláče. Nejhorší ale je, že se začala znova v noci počurávat. A to už je víc než rok bez plenek. Myslím, že to je z toho, jak je z táty ve stresu. Přitom on ji miluje a ona jeho taky.
Příběh Lucie: Kamarádce manžel řekl, ať si najde milence, teď však zuří |
Jsem z toho hodně špatná, už jsem i uvažovala, jestli se nesebrat a neodstěhovat s tím, že on se buď začne chovat jinak, nebo se nevrátíme. Jenže nevím, co by se stalo, kdybych za ním s něčím takovým přišla. Co když začne být agresivní i na mě? Vůbec nevím, co dělat, ale děsím se toho, že má chování otce na dceru špatný vliv a nechci, aby tím trpěla.
Jindřiška
Názor psycholožky čtěte na další straně.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 2, Mánesova 53.
Názor odbornice Vyhněte se ultimátům
Vážená Jindřiško, zkuste promyslet, jak se s manželem domluvit, než abyste mu dávala nějaká ultimáta. Přeci jen se k vám i dceři chová pěkně, má vás rád a své chování vysvětluje svou snahou vás chránit.
Pro začátek přemýšlejte, zač byste svého muže mohla ocenit. Z vašeho dopisu toho příliš nevyčtu, avšak myslím, že kdybyste věnovala pár chvil přemýšlení o tom, čeho si na svém muži skutečně ceníte, našla byste nejeden jeho pozitivní rys.
Když s ním budete mluvit, vyjádřete pochopení, že se chce postarat o bezpečí své rodiny. Společně však zkoušejte vymyslet, jak by se to mohlo dít bez vyhrocených situací.
Příběh Martiny: S mužem se neshodneme na výchově. Někdy už je to na rozvod |
Kdybyste si sama s takovým rozhovorem nevěděla rady, neváhejte se obrátit na některou z manželských poraden. S pomocí odborníka, psychologa z oblasti partnerských vztahů se lze dobrat toho, co můžete jako rodiče malinko pozměnit, aby se například vaše dcera zbavila počurávání.
Jakkoliv je starost o bezpečí vlastní rodiny poměrně oprávněná, lze tak činit různými způsoby. Některé z nich jsou vhodnější než jiné, které naopak mohou v dítěti vzbuzovat strach či úzkost.
Výchova dítěte bývá poměrně velké dobrodružství. Zvláště pak u prvního dítěte se všemu tak trochu učíme za chodu. Znamená to, že někdy jedeme metodou „pokus - omyl“. Není to špatně, naopak, chyby ve výchově nás posouvají dál. Je však dobré o nich mluvit, uvědomit si je a pokusit se k situaci přistoupit trochu jinak.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co má podle vás Jindřiška dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
