Smysl pro pořádek je určitě dobrá věc. Když člověk žije v čistém a upraveném prostředí, dokonce se pak podle průzkumů tolik nestresuje a nemá tendence v životě propadávat chaosu. Někomu je tento postoj vrozený víc, jinému méně. „Ovlivňuje to genetika a také výchova,“ popisuje stav věcí psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek.
Má to však velké ALE. Ola byla od dětství velmi pořádkumilovné dítě. Jenže v dospělosti se to zvrtlo. Hned, jak ráno vstane, převlékne ložní prádlo a matrace i postele pečlivě zbaví veškerých vlasů, jež na nich mohly během noci uvíznout. Vyluxuje, umyje záchod i celou koupelnu a snídani si raději ani nedělá, aby nemusela šúrovat v kuchyni. Práce je pro ni jen oddálením dalšího úklidu. „V podstatě to nechci dělat. Ale nemůžu si pomoct,“ říká.
Migrény a nechutenství
Problém je, že tím trpí nejen její vztah, ale také zdraví. „Pořád se jenom honím, aby bylo všechno čisté a urovnané. Mám migrény, trpím nechutenstvím,“ přiznává. Navíc se jí na rukou dělá vyrážka, což je následek jejich neustálého máčení ve vodě a saponátu. Je tu i další překvapivá překážka. „V bytě se takto může vytvářet až sterilní prostředí, které nepřispívá přirozené imunitě,“ varuje odborník. Naopak – tělo obranyschopnost ztrácí.
Ola je jednou z žen, která by svojí klícku neopustila, protože nikde jinde není tak čisto jako u ní. Při sledování některých reality show na toto téma je běsná. Právě pořádek se v nich řeší často. Vzpomeňte třeba na Prostřeno a jeho klasické šmejdění, kde je každý náhle vrchním hygienikem a ví nejlépe, co to znamená uklizený byt. Anebo je tu oblíbená Výměna manželek. Právě špindíry nejvíc fascinují a stávají se paradoxně chvilkovými celebritami.
Třeba Věra z Milovic měla všude doma nánosy nečistot, jídlo skladovala za oknem a její děti si ani neuměly vyčistit zuby. Pavla z Ostravy zase šokovala rozbitým nábytkem a plísní v akváriu. Pro Olu by jen minuta v jejich bytech byla prvním krokem k nalomenému psychickému zdraví. Ovšem sama uznává, že i její opačný extrém je špatný.
Obsedantně kompulzivní porucha
|
Otázkou je, jak to řešit. Předně je potřeba říci, že chorobné uklízení je projevem obsedantně kompulzivní poruchy a s tou je vždycky dobré se svěřit do rukou odborníků. Ti nejlépe posoudí, s čím vším tento stav souvisí. Z praxe totiž vědí, kde začít.
Nepořádek v životě
„V podstatě se u této poruchy ve většině případů jedná o náhradní snahu vyřešit si pocit nepořádku ve svém vlastním životě. Jde hlavně o strach z chaosu či z toho, že se věci vymykají mé kontrole,“ uvádí Jan Kulhánek.
Nejtěžší je zjistit, co takový člověk potřebuje v životě změnit. Odhalit, co ho s železnou pravidelností uvrhne do stresu, který není schopen zvládnout, a tak se bez zapojení rozumu vrhne na činnost, díky které může na nesnáze zapomenout. A tou je právě úklid.
Většina odborníků radí, abyste se pokusili v případě, že máte s uklízením tento problém, nahradit ho jinou aktivitou. „Lidé s touto poruchou jsou většinou sami. Nemají přátele, koníčky, neznají jinou zábavu,“ uvádí psychoterapeutka Elaine Ryan. Proto je potřeba začít tyto věci hledat. Bude to těžké a možná to opět nezvládnete bez pomoci specialisty. Nutkání nejdříve uklidit a pak teprve někomu zavolat a jít na kafe bude totiž často nepřekonatelné.
„Dobrým prvním krokem je pokusit se ono šúrování alespoň o nějaký čas odložit. Nevhrnout se do něj hned po příchodu domů, ale třeba až za hodinu. Je to takový kompromis, který se dá zvládnout, a přitom už se jedná o posun k lepšímu,“ popisuje jednu z možností odbornice.
Pobavte se o své posedlosti také s někým blízkým a poproste ho, zda by vás nemohl trochu krotit. Ale pozor – možná se brzy dostanete do situace, kdy vám bude jeho snaha vadit a začnete se kvůli tomu hádat. Proto to musí být člověk dostatečně silný, kterému to nebude líto a bude si umět na vás došlápnout.
„Mít takovou osobu po svém boku je skoro zázrak,“ uznává psychoterapeut Mark Tyrrell a pokračuje: „Většinou jsou totiž partneři a rodina chorobně uklízejícího člověka celou tou situací otrávení a vyčerpaní a raději si zalezou do kouta, pokud tedy už svou drahou pořádkem posedlou polovičku dávno neopustily.“ I to se totiž často stává.
Pokud tedy patříte do skupiny lidí, kteří s těmito projevy obsedantně kompulzivní poruchy bojují, nestyďte se za to a vyhledejte pomoc. Existuje. A aspoň od sebe neodeženete lidi, kteří vás milují.
Nejslavnější televizní uklízecí maniaci
|
