„Jaká chata?! Přece bouda!“ říká rázně. Až do roku 1945 zde mezi obyvateli převažovali sudetští Němci a říkalo se jí Tannenbaude (Jedlová bouda) či Geiergucke (Výří rozhled). Geier znamená sup, ale sudetští Němci tímto slovem nazývali i výra.
Ve slovenských Vysokých i Nízkých Tatrách se šéfům chalup říká chatár. Ale vy v českých horách nabízející se slovo chatař či chatařka ráda neslyšíte. Proč?
Chaty najdeme třeba u Berounky, ale tady v Krkonoších se používá slovo boudař nebo boudařka. Vzniklo od někdejšího budního hospodářství (jako boudy se kdysi označovaly horské roubenky pro pastevce dobytka, postavené z klád položených na sebe, se šindelovou střechou, dvěma místnostmi a chlévem, pozn. red.). Jak se jazyk časem vyvíjel, z budařů se stali boudaři. Když o mně někdo říká, že jsem chatařka, vezmu to sportovně, ale radši slyším na tu boudařku… Kdysi se Výrovce honosně říkalo dokonce hotel, později zase Turistická chata Výrovka, protože je majetkem Českého klubu turistů.
Zažila jsem samozřejmě momenty, kdy od nás lidi odcházeli poměrně dost posilněni alkoholem a ztratili se. Úplně nejhorší je, když někoho začne hledat kdosi další z jeho party. Pak se samozřejmě ztratí všichni.
