Nejstarší krkonošská hřebenová bouda ležící na hranici s Polskem nedaleko Sněžky oslavuje 400 let od položení základního kamene. Obří kolos má vlastní pekárnu, pivovar, sádky s čerstvými rybami, čističku odpadních vod, hasiče i záchrannou službu.
„Snažíme se být soběstační, protože zásobování je hlavně v zimním období hodně složité, nikdy si nejsme jistí, kdy nasněží. Pivo se nám těžko dováželo a abychom měli ráno čerstvé pečivo, musíme mít vlastní zásoby,“ vysvětluje spolumajitelka Klára Sovová.
Hotel má nyní kapacitu kolem 150 lůžek a nabízí spaní v luxusních apartmánech i na koberci ve vlastním spacáku.
„Slavíme už od června, nejdříve jsme pokřtili třetí knihu o Bohoušovi (pohádky o bernardýnovi z Luční boudy, pozn. red.), pořádali jsme koncert a divadlo, máme speciální logo na skleničkách a tričkách,“ vyjmenovává Klára Sovová.
16,23stupňové pivo
Rok 1623 si Luční bouda připomíná i vlastním pivním speciálem, který má údajně přesně 16,23 stupně. Vaří ho tamní sládci v nejvýše položeném minipivovaru ve střední Evropě a nabízejí ho nejen ve výčepu, ale i v tamních pivních lázních.
Vlastní pivo Paroháč začali vařit na Luční boudě před 11 lety. Pivo dostalo jméno podle stáda asi sto padesáti jelenů, které vždy večer pozorují z terasy, jak přechází kolem Luční boudu na Studniční horu.
Logem Paroháče je jelen, který se páří s laní.
„Tohle pivo neochutnáte nikde jinde na světě, děláme ho speciální technologií, kdy ho vaříme při 94 stupních,“ vysvětluje spolumajitel Luční boudy Stanislav Beneš a dodává, že v takto vysokých polohách je bod varu nižší. Ochutnat tam lze nejen klasický světlý či polotmavý ležák, ale i tmavý či pšeničný speciál a svrchně kvašené pivo britského typu Indian Pale Ale.
Vinotéka ukrytá pod odpadem
Ve spleti chodeb a schodů v zázemí Luční boudy nedávno objevili nečekaný poklad. Je to vinotéka na 10 tisíc lahví z druhé světové války, která je postavena z cementu a ze slámy, aby držela výkyvy teploty a vlhkosti.
„Objevili jsme ji až po třech letech, kdy jsme odklidili veškerý odpad zespod baráku,“ vypráví Beneš.
Freska na stěně, dřevěné stoly a nábytek v restauraci jsou stále původní z roku 1940, tedy z druhé světové války, kdy Luční boudu po ničivém požáru znovu vystavěla německá armáda.
Bouda stojí na krkonošském hřebeni už od poloviny 17. století, tehdy to byla spíše zemědělská usedlost. Ležela u významné Slezské stezky, která byla od konce 15. století důležitou spojnicí mezi vznikajícími hornickými středisky. Hojně ji využívali i turisté při svých cestách po Krkonoších a především pro výstup na Sněžku. Ke štítu Luční boudy byl dokonce připevněn zvon, který budil nocležníky, aby nezmeškali jedinečný východ slunce na Sněžce.
13. července 2015 |
Od začátku 19. století se tam konaly kulturní akce a nejrůznější oslavy pro obyvatele hor. Roku 1886 měla Luční bouda pouhých sedm pokojů, ale po otevření cesty údolím Bílého Labe o pět let později návštěvnost značně stoupla. Díky mnoha přestavbám na přelomu 19. a 20. století zvětšili majitelé z rodu Bönschů kapacitu Luční boudy na neuvěřitelných 130 lůžek.
Výrobna sodovky i vlastní elektrárna
Rozsáhlou přestavbu budovy, která začala roku 1913, přerušila první světová válka. Tažní koně tehdy museli na hřebeny dopravit 17 vagonů železa a 28 vagonů cementu. Vznikla výrobna sodovky, jatka a řeznictví či vodní elektrárna se dvěma turbínami.
Luční bouda kolem roku 1850 na kolorované litografii Theodora Sachse (KM Vrchlabí).
Ve 30. letech do hostinských prostor zavedli hudební ozvučení, přistavěli čtvrté poschodí, novou prádelnu se sušárnami a bojlery zásobovaly všechna poschodí teplou vodou. Na Luční boudě dokonce vznikla letecká škola a provozovali se tam extrémní sporty, jak popisuje historik Miloslav Bartoš v knize Příběh Luční boudy.
Bouda v roce 1938 při ústupu československé armády z hranic kompletně vyhořela a její nynější podoba pochází z roku 1940, kdy sloužila pro stovky vojáků wehrmachtu i děti Hitlerjugend. Po válce Luční boudu spravovaly různé organizace, jednou z nich byl i tehdejší ČSTV a pořádal zde školní pobyty a lyžařské kurzy. Po revoluci objekt získal Klub českých turistů, od roku 2004 ho provozuje společnost AEZZ.
