Nancy se s manželem Miroslavem seznámila v Londýně
Babička rodila doma, devatenáctkrát
Seznámení lékařky Nancy (37) a vyhazovače Miroslava (39) bylo jako z filmu. Ona se přišla bavit do londýnského baru, kde Mirek tehdy pracoval, a bylo to. „Slovo dalo slovo,“ smála se Nancy, která pochází z Keni a vystudovala v Praze (na přání svého tatínka) medicínu.
„Mě vždycky přitahovala Afrika a exotika,“ vysvětlil v Malých láskách sympatický Miroslav. „Postupem času jsem zjišťoval, že je úplně jiná než české ženy, což se mi líbilo.“
„Když jsem tatínkovi říkala, že se budeme brát, tak ho zajímalo, kolik mu Miroslav mu dá za to krav,“ smála se Nancy a její muž dodal: „Já jsem se dokonce těšil, že pojedu na trh a ty krávy mu tam koupím, že to budu mít jako zážitek...“
Manželé, kteří žijí v Londýně a do České republiky přijeli jen kvůli porodu, už měli doma tříletou dcerku. „Já jsem byl u prvního porodu, tak si říkám, že bych to nemusel znova prožívat,“ myslel si Miroslav. „Chápu, že to je psychická podpora, ale radši bych počkal někde v čekárně a přišel už k hotovému miminku.“ Nakonec však přání své ženy splnil a do porodnice ji doprovodil.
„Když jsme byli malí, tak moje máma vždycky říkala, že nechce, abychom přivedli domů liliputa. Žádné malé muže, co mají mindráky a furt něco řeší. A pak vždycky říkala, že ten člověk opravdu musí pomáhat, naslouchat a v tom vztahu být v rovnováze.“
„Na Nancy si vážím pohody, co vyzařuje. Ona mě tím i hodně naučila, protože já jsem vždycky spíš takový nervák a pesimista a musím říct, že díky ní se mi úplně změnil celý život.“
Do porodnice dorazila Nancy s kontrakcemi po třech až pěti minutách. Jako lékařka měla oproti jiným rodičkám výhodu, že mohla s kolegy vše kolem porodu konzultovat, ale také občas dost intenzivně projevovala svoji vůli a za partnera k diskusi brala jedině lékaře, s porodními asistentkami se moc bavit nechtěla.
„Epidurál nechci, protože u toho potřebuji chodit a měnit polohy a myslím, že epidurál by to zpomalil,“ vysvětlovala doktorovi Smažinkovi svou představu. Domluvili se také, že nebudou pouštět plodovou vodu, protože by se mohl porod zastavit a bylo by třeba podávat oxytocin. „Já myslím, že se během noci rozrodíte,“ mínil lékař. „Ještě bych tomu dal chvíli čas.“
Na porodním pokoji tak měli manželé klid na povídání. „Tvoje mamka asi rodila doma, ne?“ ptal se Miroslav. „Moje mamka rodila sedmkrát v nemocnici, protože měla pokaždý císařský řez,“ odpověděla Nancy. „Jenom babička, ta rodila doma. Devatenáctkrát.“ „Ježíši, to je hrozný,“ vydechl její manžel. „Pro ni to nebylo hrozný, pro ni to bylo normální,“ usadila ho žena. „Protože v té době to tak bylo, víš?“
A když se jí zeptal, k čemu by přirovnala kontrakci, snažila se mu to vysvětlit: „Dejme tomu jsi běžel dneska maraton a druhý den se vzbudíš a máš bolavé svaly a někdo bude po tobě chtít, abys běžel maraton znovu. To máš chuť dát tomu člověku facku, akorát já nemám komu...“ A dodala: „Ale nejhorší je, že ten maraton třeba nedoběhneš, prostě na to kašleš, ale tady nemáš na výběr.“
Nancy se oproti předpokladům nerozrodila, kontrakce se zastavily. „Můžeme vás pustit domů, nebo můžu udělat takový hmat, po kterém by se to mohlo rozběhnout,“ nabídla Nancy doktorka Kaprálová. „Já si myslím, že už mě trápí tak dlouho, že chce ven, takže bych s tím radši něco udělala,“ odvětila mladá maminka.
Než se porod rozběhne, rozhodla se Nancy, že ještě pojede domů a přijede, až se bude miminku chtít na svět. Návrat byl trochu dramatický, už to skoro vypadalo, že porodí na schodech, ale nakonec malá Rachel tak naspěch neměla.
„Já rodila v různých místnostech, ale na schodech jsem ještě nerodila,“ smála se porodní asistentka. „Tak by to byla premiéra,“ odpověděla Nancy. Moc se jí nelíbilo, že si lékař poručil další záznam z monitoru a chtěla od něj vědět, proč? „Mimčo mělo trošičku tachykardii, takže to musím vidět znova. Uvidíme, jestli se to spraví,“ vysvětlil.
Nejhorší minuty v životě rodičů? Když je po porodu ticho a dítě nekřičí |
Při odběru krve se Nancy trochu bránila a dohadovala se sestřičkou. „Nemám ty jehly ráda,“ vysvětlovala. „Je to horší než kontrakce.“ I během porodu měla většinou poslední slovo. „Rozprskněte se, jako když leží žába,“ radila jí porodní asistentka. „Já jsem neviděla, jak leží žába,“ bránila se Nancy. „Tak jako mrtvý krokodýl. Ten má taky ty packy roztažený,“ přispěchal s nápovědou Miroslav.
„Už vidím hlavu, vidím tmavý vlasy,“ hlásila porodní asistentka, která se snažila přesvědčit Nancy, aby méně křičela a víc tlačila. „Zavřeme pusu, oči a zatlačíme. Nadechneme a víc, ještě, pojďte, ještě víc,“ vybízela. „Ať přijde okamžitě náš doktor, co nejrychleji,“ zavelela najednou s tím, že je tam asi ruka.
„Prasknu!“ křičela Nancy. „Neprasknete,“ uklidňovala ji porodní asistentka. „Pojďte zatlačit, to je ono! Šikovná, šikovná, ještě pojďte...“ Poslední minuty porodu už bylo na tatínkovi vidět, že to nezvládá, ale statečně se držel. „Myslel jsem, že jsem větší hrdina,“ poznamenal.
„No pojď sem, ty lumpice! Cos tam dělala? Jak jsi se tam motala?“ hubovala na oko porodní asistentka, které se ulevilo podobně jako všem zúčastněným, že malá Rachel (3239 g, 48 cm) i její maminka jsou v pořádku.
