Jana a Petr
Nepovedený vztah ji dostal na dno, chtěla se zabít
„Už jsem přestala věřit, že potkám někoho, kdo by o mě stál,“ přiznala Jana (34), která se se svým manželem Petrem (38) seznámila přes sociální sítě. „Už jako malá holka jsem neměla žádné sebevědomí, nikdo se se mnou nebavil, všichni se mi vysmívali a připadala jsem jim divná,“ vyprávěla.
Předchozí vztah jí dostal na úplné dno. Partner se za ni styděl, říkal o ní, že je jen spolubydlící. Když odešel, zůstaly jí po něm dluhy a pošramocená duše. Po rozchodu na tom byla Jana tak špatně, že se dala na pití, chtěla spáchat sebevraždu a nakonec skončila v péči psychiatrů a na antidepresivech. Pak potkala Petra, který stejně jako ona pochází ze Slovenska.
„Psali jsme si a začala mě zajímat čím dál tím víc,“ vzpomínal. „Doma mi to sice rozmlouvali, ale rozhodl jsem se, že za ní pojedu do Plzně a už se nevrátím.“ prozradil Petr. „Každý den děkuji za to, že ho mám,“ přiznala Jana. „Připadá mi, že je to jen sen. Konečně jsem šťastná.“
Manželé původně plánovali miminko až poté, co Jana přestane brát antidepresiva, ale nepodařilo se jí je vysadit. „Strašně mě to poznamenalo, když člověk přijde o rozum kvůli někomu, kdo za to nestojí,“ svěřila se Jana porodní asistence. Ta chápavě přikývla: „Já vím, láska bolí.“
Momentálně měla Jana strach z docela jiné bolesti než té srdeční. Kontrola ukázala, že miminko bude pořádný „macek“. Podle ultrazvuku mělo mít asi
3 800 gramů.
I když porod ještě nezačal, Janu si v porodnici nechali. Na otázku, kdy porodí, jí porodní asistentka odpověděla: „To nikdo neví! Budete mít pravidelné kontrakce, bude vám tvrdnout bříško, ale neznamená to, že jak začnou kontrakce, tak hned porodíte.“
Císařský řez na poslední chvíli Ivanu rozplakal, bála se o dceru |
Velkou podporou byl nervózní rodičce manžel Petr. Bolesti špatně snášela a propadala beznaději. Ale on ji stále držel za ruku, hladil, zasypával polibky, chlácholil. „Musíš vydržet, zlatíčko. Představ si, že bude Peťka za chvíli tady, budeš ho držet v rukách...“
V jednu chvíli znervózněli i zdravotníci, záznam z monitoru totiž ukazoval, že se s miminkem něco děje. Zřejmě to způsobily léky, které Jana užívala. Bolestivé kontrakce pomáhala dceři zvládnout i maminka prostřednictvím hlasitého odposlechu na Petrově telefonu: „Vydrž, vydrž, Ježíšek je při tobě, ochraňuje vás, i Panna Maria. Na všecko zapomeneš, uvidíš.“
Nakonec se lékaři rozhodli pro císařský řez. Vyčerpaná a vystresovaná Jana se operace obávala, ale lékaři ji uklidnili, že nebude nic cítit. Petr čekal na narození syna na chodbě. Když mu ho přivezla sestřička ukázat, neubránil se dojetí. „Jsem rád, že je konečně tady. Usmál se na mě, možná cítil, že jsem to já,“ usmíval se. „Ke štěstí mi nic nechybí, protože mám Péťu a malého Péťu (3855 g, 58 cm) a jsem moc šťastná,“ dodala později novopečená maminka Jana.
