Před časem o něm prohlásila Veronika Žilková, že na jevišti disponuje darem uvěřitelnosti. „Samozřejmě že mě to potěšilo! A jestli jsem pošilhával po činohře? Podívejte se, jsem muzikant, pro kterého bylo ze začátku i tancování peklo,“ směje se Vojta Drahokoupil. Vyprávěl o svých plánech, splněných snech, ale dotkli jsme se i citlivějších témat. Má za sebou nelehké období. Dnes ale působí uvolněně a před pár týdny zásadně změnil image.
Kam se poděly vaše pověstné dredy?
Tři a půl roku, myslím, stačilo. Byla to pěkná kapitola a musím přiznat, že mi ze začátku chyběly, ale už jsem si zvykl. Dneska budu poprvé v Okně mé lásky hrát bez dredů. Těším se na to a zároveň jsem trochu nesvůj. Protože právě v tomhle představení jsem jimi i „hrál“. Režisér Radek Balaš mi na zkoušce povídá: „Sice sis sundal dredy, ale nevadí, je to dobrý, pořád vypadáš jako feťák.“
Jsem vyloženě rodinný typ, a jak už jsem řekl, mít velkou rodinu je mým snem a mířím za ním, jen už nic nelámu přes koleno.
