RECENZE: Hity Olympicu se povedly, tak slabý scénář si ale Janda nezasloužil

Podivuhodný žánr s názvem původní český (hit)muzikál získal ke čtvrtečnímu večeru další příspěvek v podání pražského Divadla Broadway. Novinkou Okno mé lásky vzdalo hold tvorbě Petra Jandy a výročí jeho Olympicu. Po hudební a pěvecké stránce zajímavé dílo sráží jen neúnosná délka a slaboučký scénář.

Novinka z producentské dílny Oldřicha Lichtenberga tak přichází v rok, kdy Petr Janda slaví osmdesátiny. Jeho Olympic navíc brzy oslaví šedesát let na scéně.

Režisér a autor scénáře Radek Balaš předeslal, že nový hitmuzikál nesází na retroatmosféru časů, kdy byl Olympic na vrcholu. Jandovy písně proto dostaly nové aranže a především byly zasazeny do děje ze současnosti.

Právě samotný příběh je největším minusem celého večera. Balaš vypráví příběh chlapce Davida (na premiéře Vojtěch Drahokoupil), který hledá svého biologického otce. Vedle toho se chytne pouliční party a v tvorbě graffiti objeví svůj výtvarný talent.

Z kolotoče průšvihů ho zachrání až milá dívka z dobré rodiny, rodiče ale pro jejich lásku moc pochopení nemají... Dejme tomu, ovšem když si prakticky shrneme, co se celý večer děje na pódiu: postavy neustále někam a před někým utíkají, někoho hledají a pokud ani jedno z toho, tak někomu alespoň telefonují.

Život je ohromná věc

Příběh pochopitelně není v hitmuzikálu, z principu lehkém žánru, tím hlavním. Novince Okno mé lásky ale právě lehkost a potřebný nadhled chybí. Dílo Radka Balaše se bere příliš vážně a postava Davida tak směrem k divákům neustále planě filozofuje: „Život je ohromná věc.“, případně: „Život je nekonečná série problémů.“

První půlka se pro tyto skutečně závažné promluvy nevýslovně táhne a není proto divu, že celková stopáž i s přestávkou vystoupá na neúnosné tři a čtvrt hodiny.

Pojďme ale k hudbě. Moderní aranže Marcuse Trana se povedly a přinášejí nečekané polohy. Za všechny jmenujme Nebe nad hlavou, Vlak, co nikde nestaví a především vynikající závěr první půle s písní Dej mi víc své lásky. Tato hitovka se dočkala překvapivého rozšíření a svou naléhavostí náhle připomíná třeba i Jacksonovo They don’t care about us.

Skutečným vrcholem večera jsou však Slzy tvý mámy v podání Jana Toužimského. Písni pomáhá působivá choreografie s rozbitým zrcadlem. Zpěvák se ale především do všech svých partů opřel s rockovou vervou, což je – marná snaha – přeci jenom základ a esence Jandovy tvorby. Taková poloha prostě svědčí písním Olympicu nejvíce.

Ovace publika i samotná Jandova závěrečná pochvala budiž Toužimskému nejlepší odpovědí na jeho výkon v druhé části večera. Toužimský svůj part korunuje ještě podobně silně podanými Šrámy lásky. Nejen proto je popřestávková polovina muzikálu lepší než utahaná první část.

Okno mé lásky

55 %

Divadlo Broadway

premiéra 3. listopadu 2022

režie: Radek Balaš

hrají: Milan Peroutka / Vojtěch Drahokoupil / Petr Ryšavý, Kateřina Marie Fialová / Michaela Pecháčková / Nelly Řehořová, Sharlota / Felicita Prokešová / Natálie Grossová, Ivana Jirešová / Radka Fišarová / Linda Finková, Josef Vojtek / Jan Toužimský / Bohouš Josef, Veronika Žilková / Sandra Pogodová / Veronika Krejzová, Petr Vondráček / Bořek Slezáček / Ondřej Bábor, Peter Pecha / Martin Schreiner / Jan Kopečný, Ondřej Bábor / Josef Vágner / Petr Šudoma, Pavlína Ďuriačová / Veronika Krejzová / Andrea Gabrišová

Jak už to ovšem u hitmuzikálů bývá, některé písně jsou na děj naroubovány hodně jalově. Želva zazní třeba proto, že Davidova první láska měla ráda Želvy ninja, Pták Rosomák pak proto, že se jeho sprejerskému kamarádovi říká prostě Rosomák.

Mimochodem právě Petr Pecha v roli popleteného kámoše Rosomáka přináší do muzikálu nejvíce odlehčení a herecké práce, zbytek postav (Sandra Pogodová, Bořek Slezáček, ...) nevyjde ze svého černobílého nastavení. O dějovém zapojení písně Agáta raději nemluvme, ovšem její podání Pavlínou Ďuriačovou naštěstí stojí za to.

Vedle zpěvu a hudby dále zaujme ještě svižná choreografie Anet Antošové a praktická scéna Šimona Cabana. Ta velkoryse využívá projekce, které v jasných sprejerských barvách malují Prahu i Paříž (hádejte, proč zrovna toto město).

Pokud tedy odhlédneme od slabounkého libreta a ještě slabších dialogů, potěší Okno mé lásky muzikálovým řemeslem, pěveckými výkony a zajímavě podanými hity Olympicu.

Že jich kapela okolo Petra Jandy vytvořila za šedesát let na scéně více než na jeden muzikál, je známá věc. Milovníka Olympicu tak jejich originální nastudování v Divadle Broadway nezklame, zda ale hodlá kvůli tomu přetrpět tak slabounký děj, si musí dobře rozmyslet.

31. října 2022