Říkáte, že vaše práce vlastně vůbec žádná práce není, ale jen nekonečný proud zážitků. Měl jste to takhle vždycky?
Slovo práce mám spojené s určitou nechutí, nucením se k něčemu a náročností. To úplně o muzice říct nemůžu. Je pravda, že si musím prací přivydělat, abych tu svoji muziku dělat mohl, proto mě můžou diváci občas vidět v různých pořadech, které moderuji nebo kde účinkuji. Neříkám, že tento druh show mě nebaví, ale když stojíte na pódiu a lidi zpívají vaše texty a cítí díky vám ty samé emoce jako vy, když jste tu věc napsal, tak je to ta největší odměna ze všech.
Zaznamenal jste, v jakých momentech vašeho dosavadního života se dostavil největší úspěch?
Co se týče úspěchu kariérního, tak si myslím a doufám, že ten největší mě teprve čeká. Jsem vděčný za každý malinký krůček na své cestě a baví mě, jak se prostě další rok snažím dělat vše zase o kus lépe. Letos vydávám svoje první album s názvem 27 a věřím, že se lidem bude líbit a že jej budeme moci s kapelou zahrát v každém koutku republiky. Ale pokud bych měl říci svůj dosavadní největší životní úspěch, tak je to určitě uvědomění si, že v živote je nejdůležitější láska a štěstí. Ale je velmi těžké je získat a je třeba si jich vážit.
Umíte v životě říkat ne?
Považuji to za jednu z nejtěžších věcí v živote a člověk se ji musí naučit. Jsem typ člověka, který měl vždycky ho..o, a teď jsem vděčný za vše, co dělám. Tudíž je strašně těžké říct opravdu na cokoli ne, ale věkem a kvantitou práce jsem se to postupně naučil. Ale je to téma, které je na místě, jelikož jsem teď napsal song pro Elišku Ruskovou, který se jmenuje Ne!, a pojednává právě o tom.
Váš nejnovější videoklip se jmenuje Hlavou proti zdi. Co vás inspirovalo k napsání takového textu?
Song Hlavou proti zdi je kooperace více lidí. Základní stavební kámen jsem napsal asi půl roku zpátky. Přišel jsem s tím k Jirkovi Vidasovi do studia a milovali jsme to hned oba. Jirka umí dokonale okořenit a dotáhnout moje nápady. Je těžké najít v hudbě tak dobré propojení, jako máme my dva. I proto už spolu píšeme a produkujeme dalším umělcům. O text k tomuto singlu se postaral Petr Harazín z kapely Nebe. Ten má za sebou nespočetně songů a je mi ctí, že šel i do toho mého.
Snažím se dělat hudbu, jak to nejlépe umím. Byly roky, kdy jsem strašně řešil, jak je vše naklikané a muzika jako taková se pomalu vytrácí. Dneska už vím, že tomu tak není. Je jen modernější doba. Každý bude vždy říkat, že za jeho generace se dělala muzika o něco poctivěji a lépe. Každý děláme hudbu podle vlastního přesvědčení a je právě bomba, že má tato naše společná láska tolik podob.
Narážíte často na nepochopení okolí? Jak se s tím vyrovnáváte?
Náznak nepochopení cítím jenom v otázkách týkajících se Survivora. Proč jsi tam šel? To jsi nevěděl, že to nedáš? Odpověď je jednoduchá. Ne, nevěděl. Věděl jsem, že se to může stát, a udělal jsem vše pro to, aby tomu tak nebylo. Dva roky jsem o tomto ďáblovi, kterého si v sobě nosím, nevěděl. Ale je to věc kterou neovlivníte, nepodchytíte, a když ji nemáte, tak nepochopíte.
Co si myslíte o rčení, co tě nezabije, to tě posílí?
Pravda. Ať se mi v životě dějí sebevíc špatné věci, vždy si z toho něco odnesu. Od Survivora už se mnou nemají lidi moc možnost vyběhnout. Nechával jsem si s..t na hlavu pro dobro ostatních. Neříkal svůj názor na místech a v situacích, kdy jsem rozhodně měl. Nebojím se jít do konfliktu, stojím si za svou pravdou. Vždy si můžeme i z toho nejhoršího vzít to nejlepší. I když to tak nevypadá na první pohled.
Máte svéráznou image, co myslíte, že o vás navenek vypovídá?
Já jsem nikdy svoji image moc neřešil. Chtěl jsem se cítit pohodlně a to byl základ všeho. Takže od rozcuchu v různých barvách jsem přešel na dredy, ve kterých se cítím strašně dobře.
Jak na ně veřejnost reaguje?
To netuším. Lidi mě prostě už s kérkami a dredy znají dlouho a neřeší to. Nebo? (smích)
Máte nějaký image vzor?
Vzor, co se týče vzhledu, fakt nemám. Ale nejbližší styl oblékaní je určitě Johnny Depp.
Před časem jste byl na exotické dovolené, jaké jsou vaše vzpomínky na Afriku?
Byl jsem po dlouhé době opravdu na dovolené, protože jsem si potřeboval odpočinout, ale hlavně kvůli tomu, že mě už konečně přítelkyně dokopala, abychom odjeli. Já jsem nikdy moc na cestovaní nebyl, nebo jsem spíš na to neměl čas. Pořád jsem se hnal za tím, abych napsal co největší věc a abychom koncertovali, a to mám tak nějak podvědomě v sobě pořád. Ale Afrika je boží! Užili jsme si to.
Jak se chystáte trávit léto?
Léto je pro mě tentokrát jenom práce. Dodělávám svoji desku a do toho spolupracuji na dalších dvou. Píšeme společně s Tomim Popovičem desku Monice Bagárové. A ještě tvoříme album s jiným týmem pro Lucku Vondráčkovou.
Do toho se od srpna pokračuje ve zkouškách na muzikál Okno mé lásky v Divadle Broadway a musím říct, že toto zkoušení mě strašně baví. Je to novodobá záležitost. Marcus Tran se postaral o nejlepší aranže Olympicu, které si lidi dokážou představit. Anet Antošová dělá chorošky a věci, které jsou moderní, vymazlené a dechberoucí. A základem je Radek Baláž, který je z mého pohledu především skvělý člověk a výborný režisér! Cítím se tam strašně dobře, a to se mi moc nestává na divadle. Premiéra je 3. listopadu!
Plánujete žít v přírodě, jak jste s tímto plánem daleko?
Plánuju. Okraj Prahy, baráček, zahrada, les kolem nás. Čím jsem starší, tím víc klidu vyhledávám. Zatím mě od toho plánu drží jedině, že nemám rodinu, a moje práce mě trošku nutí být stále v centru dění. Ono je fajn, když to máte do divadla na zkoušku pět minut koloběžkou než 40 minut autem, a ještě hledáte parkování. Ale čeká mě to, protože jednou si ten baráček splním, a těším se na ty první buřty, co si tam upeču. (smích)
Nejste na útěk z města ještě mladý?
Mladý jsem, ale v centru mě trošku štve, že si člověk neodpočine. Pořád na mě někdo pokřikuje nebo ukazuje a já moc nejsem ten typ, co mu dělá pozornost dobře. Na pódiu ano, ale mimo něj mám svůj osobní život a jsem nejraději doma s těmi nejbližšími. Ale jsme zas u toho. Je to jen deformace z práce.
8. září 2021 |
