Izabela a Marek
Nejvysmátější maminka z Malých lásek
Izabela (33) opustila rodné Polsko, protože bydlela na vesnici, kde nebyla žádná práce. „Přijela jsem na chvíli a jsem tady dvanácz let,“ řekla s úsměvem. „Když jsem ji poprvé viděl v práci, tak na sobě měla pracovní oděv, ale když jsem ji potkal venku, tak jsem si říkal: hezká kočka,“ popsal své pocity její manžel Marek (34), který je také Polák.
„Na začátku jsme byli jen kamarádi,“ vysvětlila Izabela. „On chtěl jít se mnou na rande, ale já nechtěla. Že jsem sama a je mi dobře. Ale potom jsem ho poznala blíž. Je to skvělý chlap, tak proč ne? A dodnes jsme spolu a miluji ho strašně moc!“
Marek jí změnil život, dospěla s ním. „Začala jsem šetřit, koupili jsme byt. On tak uvažuje, dopředu o budoucnosti, jako inteligentní chlap. A to na něm zbožňuji.“ Také Marek byl ze své ženy nadšený: „Dala mi štěstí, víc chuti do života,“ vyprávěl. „Je taková vysmátá. Kdyby byl nějaký konkurz na smích, tak by ho určitě vyhrála.“
Nebrala antikoncepci, aby neztloustla, tak se v sedmnácti stala matkou |
Na miminko se Izabela těšila, ale zároveň měla strach z porodu. „Pořád si říkám: a co když to nezvládnu? A pak zas: ne, musím to dát,“ přiznala. Byla sice už po termínu, ale hned po vyšetření se ptala, jestli půjde domů.
„Kontrakce máte pravidelné a docela dlouhé, to znamená, že se spíš porod rozběhne. Jenže jsme na začátku a první porod trvá zhruba deset hodin,“ vysvětlili jí. „Já jsem strašně nervózní,“ stěžovala si Izabela, ale i v té chvíli se pořád smála. „Bože, vylez už,“ šeptala pak miminku do břicha.
Když jí praskla voda, všimla si porodní asistentka, že není čirá. „Jste tak v polovině,“ oznámil jí přednosta kliniky, doktor Zdeněk Novotný. „Branka je pět centimetrů. Budeme kontrolovat monitor, protože ta voda odtekla zelená. To nemusí znamenat vůbec nic, ale může to být i známka, že by se tomu miminku nemuselo dařit úplně ideálně, že třeba ta placenta mu nedodává dostatek kyslíku. Takže si to budeme hlídat.“
Izabela byla vzorná a poslušná pacientka, jen trochu bojovala s nervozitou. „Všecko záleží na tobě, když ty budeš klidná, tak bude i dítě klidné,“ domlouval jí Marek. „Dýchejte si hezky mezi kontrakcemi, pomaloučku a volně,“ radila jí porodní asistentka.
„Správně dýchám?“ starala se Izabela. „Dýcháte dobře. Můžete zkusit i povrchově rychleji. Někdo zase má rád hluboký dýchání. Každému vyhovuje něco jiného,“ vysvětlila.
„Já už se netěším,“ vzdechla Izabela, která snášela kontrakce obdivuhodně statečně. „Taková bolest.“ „Ale to k tomu patří,“ usmívala se porodní asistentka. „Jedno dítě a dost,“ slibovala Izabela jako spousty maminek před ní.
Z nervozity se trochu rozklepala. „Já ti dám ponožky, chceš?“ nabízel Marek. „Ne! Nech mě být!“ odehnala ho Izabela nevrle. „On se o vás chce starat,“ bránila ochotného partnera porodní asistentka.
„Už máte deset centimetrů, miminko už je tam krásně připravený. Takže když budeme teď dobře tlačit, tak za chvíli máte po porodu,“ slíbila. „Pojďte, pořádně se na to naštvu, ještě víc, ještě víc,“ pobízela unavenou maminku.
„Nemůžu, já to nedám,“ bránila se Izabela. „Ale dáte! Dáme to spolu,“ povzbudila jí porodní asistentka. „Super, teď tlačíte hezky, vydržím, vydržím, vydržím... Úžasná. A ještě jednou.“ A malá Natálka (3400 g, 50 cm) byla na světě. „Já jsem to zvládla, to není možné,“ usmívala se Izabela a vítala se dojatě se svou dcerou.
