Olena a Jurij, šťastní rodiče z Ukrajiny
Olena (38) a Jurij (41) čekali na vysněné miminko dlouhých deset let. „To bylo hodně pro nás složitý, to byla velká bolest. Každý náš pokus o umělé oplodnění měl nulový rezultát,“ vysvětlovala Olena se vzdouvajícím se bříškem. Na Ukrajině to s manželem zkusili třikrát a bez výsledku, jen jim to prý pokaždé přineslo obrovskou bolest a deprese.
Na další pokusy už neměli peníze, proto se rozhodli odejít do Čech za prací. Tady u nás pak Olena po půl roce přirozeně otěhotněla, což oba manželé považují za naprostý zázrak a náležitě si toho váží. „Myslím, že nám se to podařilo, protože: změna klimatu, vyhodili jsme všechno z hlavy, odpočívali, koupili si kola, jezdili do lesů. Já nemohla uvěřit tomu štěstí,“ popsala emotivně nastávající maminka.
Na malou dcerku se oba moc těšili. Na kontrole lékařka konstatovala, že je Olena po termínu a pokud za pár dní sama neporodí, vyvolá se porod uměle. K tomu už nedošlo, protože Olena se dostavila do porodnice spolu s manželem, když jí začaly kontrakce. Ty byly vidět i na záznamu a přestože byl nález teprve na začátku, v porodnici si ji už nechali.
Anastasia3690 g, 50 cm  |
Olena trávila čas v horké vaně, aby se porod rozjel, což se moc nedařilo. Ráno se vyměnily porodní asistentky. To už Olena byla poměrně vyčerpaná, přitom měl porod trvat ještě další dlouhé hodiny. Interval mezi kontrakcemi se začal prodlužovat, tak lékař rodičce pustil plodovou vodu, aby se trochu pomohlo nastartování porodu.
Navzdory všem snahám ale porod nepostupoval. „Já už nemůžu,“ vzdychala vyčerpaná budoucí maminka v bolestech a tvrdila, že to asi nezvládne. V porodnici byla v tu chvíli už skoro 24 hodin.
„Ona už nemá sílu,“ vysvětloval porodní asistentce manžel Jurij. „Ozvy jsou dobré, ale kontrakce jsou krátké. Nálada už není úplně veselá a tatínek začíná být nervózní,“ vysvětlovala porodní asistentka lékaři.
Ani po podání infuze s oxytocinem porod stále nepostupoval a po více než dvaceti hodinách bolestí a marného snažení byla rodička vyčerpaná, proto lékaři nakonec rozhodli o ukončení porodu císařským řezem.
Olenu připravili a manžel se s ní loučil se slzami v očích a s obavami, ale s gestem, že vše zvládnou. Koneckonců Olena zmiňovala, jak drží při sobě a navzájem jsou si oporou. Na operačním sále unavenou maminku uspali a malá Anastasia tak konečně mohla přijít na svět, aby svým rodičům přinesla spoustu vysněné radosti. Jurij si obě vyzvedával s obrovskou kyticí růží.
