„Dětem hrozí na internetu a sociálních sítích tři základní nebezpečí: že se dostanou k nevhodnému obsahu, obvykle pornografii, že budou terčem kyberšikany nebo cílem kybergroomingu,“ vysvětluje odborník na osobní digitální bezpečnost Karol Suchánek.
„Děčínský případ byl právě typickou ukázkou kybergroomingu. To je situace, kdy se dítě s někým seznámí na internetu, ale ten dotyčný jej lstí, nebo vydíráním vystaví nebezpečí ve skutečném životě.“ Přesně tak postupoval i Jaroslav P., který se nejprve vydával za kamarádku, získal jejich důvěru a vylákal z nich informace a snímky, kterými je mohl vydírat, Později dívky, většinou ve věku od deseti do dvanácti let, ale i jednu sedmiletou, nutil k natáčení pornografických videí. Více si o děčínském případu přečtěte zde.
Buďte v obraze
Jak tedy své děti ochránit na internetu? Bohužel neexistuje žádný zázračný počítačový program, co to udělá za vás. Existují programy, které vám umožní nastavit, na jaké stránky a služby se dítě dostane, stejně jako sledovat tam jejich aktivity. Rozhodně ale nepropadejte dojmu, že na děti dohlédnou místo vás. Menší děti by se neměly pohybovat na internetu bez dohledu dospělé osoby vůbec, a je třeba minimálně změnit nastavení prohlížečů, aby filtrovaly obsah pro děti. Bezpečnější je mít počítač třeba v obýváku než v dětském pokojíčku, kde nemáte představu o tom, co na něm potomek dělá. Jenže dnešní tablety a telefony nabízejí starším dětem přístup na internet a sociální sítě téměř nepřetržitě, a rodiče tak snadno ztratí přehled.
Nejlepší prevencí většiny výchovných problémů je otevřenost a důvěra v rodině a platí to i v tomto případě. Rodiče musejí s dítětem všechny hrozby otevřeně probrat a měli by tak činit opakovaně. Je třeba dítěti vysvětlit, co všechno se mu může stát, pokud bude příliš důvěřivé. Vysvětlete mu, jak snadné je vydávat se za někoho jiného ve virtuálním světě i jaké důsledky by to mohlo pro dítě mít. Důležité je také vymezovat jasné hranice toho, co se s ostatními nesdílí. Stejně jako některé věci neukazujeme každému na potkání, neděláme to ani na internetu.
Jak se zneužívají fotografie
„Fotografie, které dítě pošle cizí osobě, mohou být zneužity hned několika způsoby,“ vysvětluje Karol Suchánek. „Mohou být použity k vydírání jako v děčínském případě. Dítě se může tak bát jejich zveřejnění nebo třeba reakce rodičů, že udělá prakticky cokoli, aby se nikde neobjevily. Fotografie mohou také ohrozit bezpečnost celé rodiny. Cizí člověk z nich může vyčíst důležité informace a pak například vykrást dům či byt. Dítě se tak může nevědomky stát dobrým ‚tipařem‘. Další možností je, že se fotografie ocitne v rukou pedofilních skupin. Dítěti samotnému pak žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí, nicméně to není pro rodiče ani dítě samotné úplně příjemný pocit. Nehledě na to, že takové fotografie mohou kdykoli uniknout mezi širší veřejnost. Tady je třeba myslet na to, že žijeme jen jednou, ale naše data tady budou navždy. A to platí už u dětí.“
Sociální sítě ve svých pravidlech uvádějí, že jsou pro uživatele starší třinácti let, ale realita je trochu jinde.Tlak vrstevníků je takový, že se tento zákaz masově porušuje po celém světě. Odborník Karol Suchánek proto doporučuje, aby děti by co nejdéle používaly sociální sítě, které umožňují pohodlně „neveřejný“ provoz. Prakticky to bývá Instagram, kde děti sdílejí a komunikují jen s ověřenými příbuznými a kamarády. Ale i tak je třeba na aktivity a komunikaci dítěte dohlížet.
Základy digitální sebeobrany
Děti se dnes neobejdou bez znalosti zásad digitální sebeobrany. Dítě musí vědět, že nové přátele musí znát i v reálném životě a přijímat je jen po předchozí dohodě. Nikdy nikomu cizímu nesmí posílat jakékoli informace o sobě, o své rodině, žádné fotografie. Kdykoli je někdo na internetu vystraší, žádá o pomoc, vyhrožuje, snaží se je dostat do časového stresu, musí hned přerušit konverzaci a říci o tom rodičům. Dítě proto musí cítit důvěru a musí vědět, že mu rodiče pomohou a nebudou jeho starosti bagatelizovat ani se na něj zlobit.
Kromě toho by rodiče měli podniknout některá praktická opatření. E-mail dítěte, stejně jako účty na sociálních sítích, pokud si je zřídí, by měly být pod kontrolou rodiče, který by do nich měl mít přístup a kontrolovat jej. Dítě by to mělo vědět a rodič by toho neměl zneužívat.
