Za výhrůžky, omezování osobní svobody a další činy se dostal třikrát do káznice, ale nápravný efekt pro něj rozhodně neměla.
„Vídáme se už jen u soudů. Naposledy si byl vyzvednout děti opilý a já mu je odmítla vydat, tak mě udal. Pokutu 50 tisíc za porušení rozsudku přiklepli mně, zatímco jeho šestikorunové výživné na každé dítě se hodnotí jako snaha,“ vypráví energická paní Eva svůj životní příběh. Ze začátku přitom připomínal lásku z románu. Pozorný Petr (jméno bylo změněno) uklízel, kamarádkám na návštěvě vařil čaj, vozil Evu do práce a večer na ni čekal.
„Na co si, ty krávo, barvíš vlasy?“
Jenže z nenápadné žárlivosti se vyklubalo silné majetnictví. Stačilo, aby Eva nezvedla telefon na třetí zazvonění a už jí začaly chodit sprosté textové zprávy. Petr ji obviňoval, že ve volných chvílích pracuje jako prostitutka (mírně řečeno) a po pár měsících vztahu jí vrazil první facku. Nepřešla ji a odstěhovala se ihned k rodičům. Jenže násilník prosil, přemlouval a tak se za krátký čas vrátila. Ale rány se začaly stupňovat. Eva si už navždy jako nepříjemnou vzpomínku ponese jizvy, třeba tu od žehličky na zádech nebo na hlavě od nabíječky telefonu, kterou po ní partner mrsknul.
Ženy v koncíchKdy jste se cítili v koncích? Projekt iDNES.cz představuje ženy, které prožily beznaděj a životní kotrmelce, přesto dokázaly udělat krok kupředu. Prožily jste vy nebo někdo ve vašem okolí něco podobného? Napište nám na ona@idnes.cz. |
Vlna násilností se dotkla bodu zlomu, když Eva prožívala šestý měsíc těhotenství. Již druhého. Blížily se vánoční svátky, partneři čekali návštěvu a tak si Eva barvila vlasy. Se slovy „Na co si, ty krávo tlustá, barvíš vlasy, když máš jednoho parchanta v břiše a druhého v postýlce“ ji zkopal tak, že spadla na vanu a lékaři museli těhotenství předčasně ukončit. Druhorozený Vojta má od narození potíže s ledvinami a prodělal už 13 operací. Eva mu pro radost pořídila koťátko, které dodnes rodině zpříjemňuje všední dny.
Eva druhé dítě nechtěla. „Antikoncepci mi vyhodil do záchodu, držel mi hlavu nad umyvadlem a křičel, že když nebudu souložit s ním, tak ani s nikým jiným. Neměla jsem prostředky, abych šla k doktorovi. Navíc mě nikam nepouštěl a stále byl se mnou doma,“ vysvětluje Eva, že to byla ona, kdo finančně zajišťoval rodinu, i na první mateřské a později v těhotenství. Zrušila stavební spoření, prosila rodiče o pomoc a chodila na brigády. Když se zeptala partnera, kde jsou peníze z jeho brigád, dočkala se jen dalších urážek.
Hodiny ji sledoval přes výlohu
v pondělí 9.11.
Z vlka beránkem: pomůže agresory zodpovědné za domácí násilí zastavit terapie? čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.
Až když syn mohl upustit porodnici, začala Eva řešit svou budoucnost. Plánovala, zjišťovala, ptala se na úřadech. A tak natrefila na společnost Acorus, která ji zajistila pobyt v azylovém domě. „Utekla jsem jen s očkovacími průkazy dětí a občankou. V domě jsem nechala všechno, knížky i oblečení,“ smutně pokrčí rameny a dodává, že přesto svůj odchod považuje za skvělé rozhodnutí. „Bydleli jsme s dětmi v azylovém domě, potom v azylovém bytě, ale za ten klid vše stálo. I to mi stále připomínali pracovníci doma a psychologové.“
Jenže partner brzy vypátral, kde žije. Stačilo, aby ji sledoval, když se vracela od rodičů nebo z práce. Mnohdy stával před prací a přes výlohu, kde pracovala, z ní neodlepil oči. Policisté mu jen mohli domluvit, stalking tehdy uzákoněný nebyl, zasáhnout mohli až v noci, kdy házel kamení do oken a křičel v domě. Eva se často musela s dětmi vystěhovat. Později opět došlo na rány. „Mám nahlášených 13 útoků,“ vypočítá s tím, že se za ně muž dostal i před soud.
Poprvé strávil ve vězení rok a půl – za násilí a vyhrožování. Ale útoky pokračovaly i po návratu z káznice. Petr telefonoval rodičům Evy, vyhrožoval i jim, a tak se brzy dostal za mříže znovu, tentokrát za omezování osobní svobody. Za podobné skutky šel za mříže i potřetí, pro Evu to vždy bylo jediné období klidu.
„Oběť je on. Když vypovídá, stojím za dveřmi“
Eva mu do vězení měla posílat vzkazy, jak se daří dětem, to ale odmítla. Sám o ně zájem neprojevoval, jen se bavil řečmi o svěření dětí do péče. „Občas mám pocit, že se v kriminále ještě víc naučil, jak v tom chodit. Že si tam snad radí navzájem,“ povzdychne si Eva nad udáními, kterými ji zaplavuje častěji než příspěvky na výživu. Její bývalý druh pravidelně atakuje policii s tvrzením, že je prostitutka nebo feťačka. A ona tak musí dokazovat odběry krve, že s koksem ani marihuanou si nezahrává. „Doktor se smál, že takovou feťačku ještě neviděl,“ naráží Eva se smíchem na svou postavu. Navíc je to ona, kdo musí vypovídat před exdruhem, protože on podal trestní oznámení a u soudu figuruje jako oběť. Zatímco když mluví on, Eva stojí za zavřenými dveřmi.
Pomohl Acorus„Paní Eva po odchodu od násilného partnera bydlela i se dvěma syny (3 a 1 rok) v azylovém domě. Po posledním napadení vyhledala lékařské ošetření a podala na partnera trestní oznámení. V azylovém domě jsme s pomocí terapií stabilizovali psychický stav její i dětí. Také jsme posílili její rodičovské kompetence s využitím videotréninku interakcí. Pomohli jsme s vyřízením příspěvku na bydlení, sepsání žádosti o byt, zpracováním žaloby na bezdůvodné obohacení druha i s příjemnějšími věcmi, jako je aktivní trávení volného času. Po ukončení pobytu v azylovém domě jsme paní Evě poskytli bydlení v bytě následné pomoci, který naše centrum provozuje.“ |
Navzdory tahanicím s úřady je Eva spokojená alespoň s tím, že ji ani syny fyzicky nenapadá. „Když přišel naposledy, šel mu otevřít přítel, dnes už manžel, a z toho zřejmě dostal strach. Většinou ti, co napadají ženy, si na chlapa netroufnou,“ vysvětluje si změnu. Přesto by si přála, aby ji celoživotně nechal být. Proto soud požádala o pomoc - už po Petrovi ani nechce, aby ji platil na děti. Ostatně většinou ji poslal jen pár stokorun, naposledy 12 korun na obě děti, což nezapomněl zdůraznit na složence. „Byl by výsměch si ji vyzvednout na poště.“
Finanční problémy z partnerovy minulosti (a zřejmě i přítomnosti) ji dohánějí i v tak nečekaných případech, jako je založení účtu v bance pro syna. Kvůli dluhům jeho otce ho obstavili.
Kdyby Eva věděla, že už v době seznámení měl v rejstříku minimálně 9 zápisů, nikdy by se do vztahu nepouštěla. „Ale tehdy se mi zbláznilo snad všechno, hlava, srdce i touha po dětech, bezhlavě jsem opustila původní vztah a vrhla se do nového. Byli jsme spolu dva roky, pak jsem postupně odcházela a vracela se a teď už spolu šest let nejsme.“ Její smutný příběh má přesto dobrý konec. Loni na Mikuláše se vdala. „Kdyby měl někdo natáčet film, tak spíš o mém manželovi. Protože co on všechno se mnou musel ustát...“
