Příběh Petry (38): jako odkopnutý pes
„Když se dnes dívám na fotky, kdy jsem se s Tomášem seznámila, říkám si, že jsem byla v životní formě. Jenže jsem si nějakým zvláštním způsobem nevěřila. Navíc jsem oslavila třicítku a hrozně jsem se začala bát, že nestihnu mít děti... Poprvé jsem vlezla na internetovou seznamku a poznala se s mužem, který mi připadal aktivní a schopný. A o děti stál! Jenže i když jsem docela záhy otěhotněla, rodinná idylka se nekonala,“ vypráví svůj příběh Petra, která si varovné příznaky začala uvědomovat bohužel až v těhotenství.
Nájemní smlouva
„I když měl dost velký dům, dlouho odmítal, abych se k němu nastěhovala. Když mi končila nájemní smlouva a už jsem ji pochopitelně nechtěla prodlužovat, přišel s tím, ať se tedy do jeho domu přesunu, ale že podepíšu nájemní smlouvu s ním. Bylo to asi tři měsíce před porodem a myslela jsem si, že je to konec světa. Brečela jsem a absolutně nechápala, co to má znamenat, protože mi došlo, že tak to být nemá,“ zavzpomínala na okamžik, kdy se všechno začalo hroutit. Ačkoliv se nakonec přece jen k otci svých dvou dcer přestěhovala, samozřejmě bez nájemní smlouvy, nikdy se to už nevylepšilo.
Deformovaná realita
Nijak tomu nepomohlo ani narození prvního potomka. „Porod naší první dcery byl sice nádherným zážitkem, ale on mi po něm nebyl schopný dát ani pusu, natož aby mě třeba držel za ruku. Když jsme přijeli domů, vzal si moje auto, protože svoje v té době zrovna neměl. Řekl, že má ve firmě audit, a tři dny byl pryč. Já s novorozenětem zůstala sama v prakticky cizím domě. V obci, kde jsme bydleli, jsem nikoho neznala, navíc mi ani nesmontoval kočárek. Měla jsem pocit, že to snad ani nemůže být pravda. Že jsem se probudila do nějaké noční můry,“ vybavuje si Petra s hořkostí momenty, které měly být paradoxně těmi nejkrásnějšími.
„Od té doby jsem se vnitřně rozložila. Nechtěla jsem si přiznat prohru a všechno snášela a snažila se naklonit si svého „tyrana“. Protože odejít s dítětem po porodu je přece skoro stigma! Jenže čím podřízenější jsem byla, tím děsivěji to gradovalo,“ přiznává.
Peklo k nevydržení
Nakonec už ani podle Petry nebylo kam couvat. „Například mi sebral klíč od domu, abych se nemohla vrátit, když půjdu někam ven. Občas ho přepadaly takové záchvaty agrese a hněvu, že jsem se zamykala s malou Eliškou v pokoji a třásla se hrůzou. Přes dveře se ke mně nesly jeho urážky a nadávky. A pak už jsem se regulérně bála. Byla jsem například strachy bez sebe, když jsem měla pocit, že jsem o trochu více osolila maso na karbanátky. Všechno už bylo scestné, ale já stále nedokázala sbalit kufry a utéct,“ svěřuje se s protichůdnými pocity.
Vyhazov na ulici
Z „vězení“ ji paradoxně nakonec vysvobodil sám Tomáš, protože Petra po roce zjistila, že je znovu těhotná. Na to ovšem zareagoval tak, že jí naházel kufry před barák a ona se musela ještě ten samý den vrátit plačky k rodičům i s malinkou dcerkou.
„Je to strašné, ale několik měsíců jsem žila jakoby v mlze. Jenže ani po porodu druhé dcerky jsem k němu paradoxně nedokázala cítit zlost a nenávidět ho. Pořád jsem měla tendenci vztah lepit, doufat, malovat si realitu narůžovo. Až v momentě, kdy jsem si s dětmi našla vlastní bydlení a potom se i vrátila do práce, jsem konečně prozřela. Už mi bylo jasné, že nic na světě není cennější než to, abych byla psychicky silná a moje děti v bezpečí,“ uzavírá svůj příběh Petra.
Kdo je toxický člověk?Může to být násilník, gambler, narkoman, alkoholik. Ale také navenek spořádaný člověk. Podle Aleše Neusara se toxicita projevuje často i jen jemnými, nenápadnými, ale přitom velmi hlubokými formami týrání. Proto také může být obtížné si jí vůbec všimnout. Může se projevovat pohrdáním, hezkým chováním pouze za „něco“, nerespektem k našim hranicím, pomluvami, ponižováním, dáváním a odebíráním „lásky“, mlčením, nereagováním, lhaním, ničením věcí, zastrašováním, vyhrožováním, nálepkováním, že jste vadní, patříte do blázince, manipulací, naváděním dětí proti vám, odebíráním peněz na domácnost a podobně. Možností a forem týrání je nepřeberně mnoho. |
