Někdy se ráno kouknu do zrcadla a vidím oteklou, strhanou bábu,“ líčí mi kamarádka Marta. „Prostě ženskou, kterou bych nikdy nechtěla být, akorát že jsem to bohužel já. Nejradši bych zalezla zpátky do postele a zbytek života strávila pláčem nebo spánkem.“
Znám to dost dobře, takže vím přesně, jak to bude pokračovat. Marta se cítí pod psa a na dětské otázky ohledně nedostatku šunky a kaiserek zareaguje nevrle. „No jo, šunka není, ó, hrůza, neschopná matka ji nekoupila! Zabijete mě, nebo si ji prostě někdy dokážete koupit sami?!“ Děti se ohradí, že se přece jen zeptaly. Ale Marta dobře slyšela, jakým se zeptaly tónem!
Pak do toho vstoupí Ivan s konstatováním, že maminka má dneska fakt mizernou náladu, takže bude lepší se jí vyhýbat. V tu chvíli je oheň na střeše, půlka rodiny brečí a půlka vztekle odchází nenasnídaná s tím, že si něco koupí v trafice. „To nejsem já, to je PMS… Jenže kdo má stíhat furt koukat do kalendáře! Ve chvíli, kdy mi dojde, že ta protivná obluda nejsem já, ale moje premenstruační verze, strašně mě to uklidní,“ směje se Marta.
Postupně se naučila předcházet krizovým situacím. Rozhodla se na férovku vysvětlit rodině, co je PMS, proč se v určitém období v měsíci cítí mizerně a že ji mají těch pár dní brát s nadhledem a nepřilévat oleje do ohně. Funguje to. Stačí, když při příchodu do obýváku zahlásí: „Bacha, PMS!“ Pubertální děcka se zasmějí a následuje otázka: „Radši kousek čokolády, nebo skleničku piva, mami?“
Hormony ovlivňují náš život. Jak je využít k fyzické i psychické pohodě? |
Nevím, proč v naší kultuře byly dřív všechny ženské hormonální záležitosti tabu. Já o nich od své mamky neslyšela nikdy, asi jí to přišlo intimní, trapné, nechutné… Těžko říct. Vzpomínám si na naše konflikty, které byly s odstupem času naprosto zbytečné.
Dneska si myslím, že jsme obě zrovna měly… ehm… hormonálně náročné období? Možná kdybychom si tenkrát řekly, jak mizerně se cítíme a proč, stala by se z nás sehraná dvojka. Možná bychom se místo hádek podpořily.
Co je vlastně PMS?
Premenstruační syndrom v nějaké formě zná většina žen. Ty mladší nepotěší, že s věkem se toto otravné období zhoršuje. Naštěstí samozřejmě skončí přechodem! Do té doby většina z nás do větší či menší míry zažívá pobolívání břicha, napětí prsů, výkyvy nálad, plačtivost a přecitlivělost… Často nabereme jedno až dvě kila, takže ranní pohled na váhu nám také na náladě nepřidá.
Celé je to způsobeno pravidelnými změnami hormonálních hladin. V první půlce cyklu, tedy do ovulace, nám šéfuje estrogen. To je to pěkné období, kdy se cítíme plné chuti do života. Ve druhé půlce přebírá vládu zklidňující progesteron.
Poraďte si s PMS pohybem. Vsaďte na jógu, chůzi nebo plavání |
Kritická je pro nás fáze těsně před menstruací, která trvá jen několik dní. Tehdy klesne už i hladina progesteronu. Přichází napětí, je nám divně a nepříjemně.
S ústupem progesteronu se snižuje i tvorba serotoninu v mozku. Právě nedostatek „hormonu spokojenosti“ v době PMS asi způsobuje další zhoršení našich pocitů. Tehdy se vrháme na velká balení smetanové zmrzliny.
Hormonální příliv energie
Jak z toho ven? První pomoc je uvědomění si situace. Aha, mám PMS. Nejsem špatná, mám jen pár špatných dní. Pokud chci, varuju s nadhledem své blízké. Tím se snad vyhnu zbytečnému domácímu napětí. Ostatní mají právo vědět, že je máte ráda, i když nemáte svůj den. Oddechnou si.
Druhým bodem je ulevit si. Jasně, do práce nejspíš musíte, ale spousta věcí se dá odložit o týden. Nemusíte mít odškrtané všechny úkoly, zvládnete je, až budete cítit (hormonální) příliv energie. Pak to půjde samo, však víte. Teď je čas zpomalit, v rámci možností se uzavřít do sebe. Tak hle nějak to příroda myslela. Je výhodnější ji poslechnout než s ní bojovat.
Puberta, porod, přechod… Tato tři období jsou pro nás holky zkrátka třaskavá. Některá jimi projde hladce, jiná se zmítá v krizích a depresích, bojuje s váhou a ničí si vztahy emočními výlevy. I tady nás řídí hormony. Otázku, jestli složitými dobami projdeme jako nůž máslem, anebo nás budou ničit, je těžké odpovědět předem.
Správná hladina hormonů je důležitá, ovlivňují náš život |
Pomůže zeptat se mámy. Je totiž dost možné, že tyto situace budete prožívat podobně jako ona. Ale není to jisté. Ani v životě jedné ženy neprobíhají důležitá období pokaždé stejně. Spousta žen si například – navzdory lékařským teoriím – užije pohodovější těhotenství a porod až ve vyšším věku.
Vzpomínám si, jak mě okolí zděšeně sledovalo, když jsem si dovolila potřetí otěhotnět až v sedmatřiceti, a na úžasný nával energie v těhotenství i po porodu. Možná to bylo větším klidem, sebedůvěrou? Připadala jsem si nezničitelná, což se po prvním porodu po dvacítce rozhodně říct nedalo. Duše dělá hodně. A právě proto je ošidné vyptávat se mamky, jak u ní probíhaly porody a přechod. Mohla být v úplně jiné životní situaci než vy. Každý život je originál.
Neúprosná rovnice o váze
První změny, které signalizují blížící se menopauzu, obvykle přicházejí už kolem čtyřicítky. Tehdy totiž začíná klesat hladina progesteronu. Může se to projevit řadou nečekaných příznaků, o kterých vám nikdo předem neřekl, třeba špiněním či krvácením při sexu. A také plíživým nabíráním hmotnosti. Jsme zvyklé ho svalovat na hormony, ale není to jen jejich vina.
Často s přibývajícím věkem začínáme zaslouženě „ubírat plyn“, jenže s menší mírou pohybu přichází i zmenšení svalové hmoty. Svaly popohánějí metabolismus. Ta rovnice je neúprosná: méně svalů – slabší metabolismus – menší spotřeba. No a proto musíme po čtyřicítce buď dbát na pohyb a posilování, anebo se vzdát ve stravě většiny balastu (včetně alkoholu). A po padesátce už obě opatření zkombinovat.
Zatímco od čtyřicítky klesá progesteron, estrogen to ještě přibližně deset let nehodlá vzdát. Alespoň u většiny z nás. A tak se dostáváme do estrogenové dominance, která nám také dokáže pořádně zatopit. A to ještě předtím, než nám začnou zatápět klimakterické návaly.
Hormony mohou bránit hubnutí. Jak je dostat do rovnováhy |
Právě estrogenová dominance – ač my ženy považujeme estrogen za svůj oblíbený „hormon ženskosti“ – způsobuje řadu otravných jevů. Tuk se začíná víc ukládat v oblasti břicha. Výše zmíněné zhoršení premenstruačního syndromu, zvýšené vypadávání vlasů nebo typické změny nálad. Začínají nepravidelnosti v menstruaci a nám pomalu dochází, že změna je na spadnutí.
Buďte svou paní
Estrogen našemu tělu přestane šéfovat kolem padesátky – tehdy vyhasíná funkce vaječníků, které ho do té doby produkovaly. Přechod je pro většinu žen strašákem (tady si musíme sáhnout do svědomí i my, novinářky – máme tendenci zahajovat články na toto téma rovnou výčtem problémů, které spoustu žen nikdy ani nepotkají).
Přechodové období může trvat několik let a jeho průběh je naprosto individuální. Někdo řekne, jako moje kamarádka Iva, „prostě mi jednou došlo, že už jsem to strašně dlouho neměla“.
„Jako by mě někdo vytáhl ze zásuvky.“
Jiná žena několik let trpí. Jako Vlasta, která popsala svůj přechod slovy: „Jako by mě někdo vytáhl ze zásuvky.“ Vyděsilo ji to. Nebyla najednou schopna vůbec ničeho, ani radosti, ani aktivity. Většina z nás v přechodu očekává návaly, pocení a podobné, stále omílané symptomy, ale nikdo nás ne připraví na úbytek energie.
Nedivme se svému tělu. V tomto krátkém čase musí úplně přestavět své fungování! Zatím ho řídily hormony, ale najednou je všechno jinak. Musíme si v sobě zavést nové pořádky. Je to děsivé? Není. Protože když se zeptáte žen, které mají přechod už pár let za sebou, řeknou vám skoro všechny totéž. Že s ukončením diktátu ženských hormonů získáte svobodu a klid. Můžete dělat, co chcete.
Atlas únavy. Co všechno může způsobit, že nemáte dostatek energie |
Nikdo už vás nenutí plnit všechny role, které vás vyčerpávaly celý střední věk (snad s jedinou výjimkou – pokud byste uvízla ve vztahu se sobeckým mužem). Jste sama svou paní, a jak vidím kolem sebe, právě toto bývá po přechodu mocným zdrojem pohody a radosti ze života.
Asi dvě stě. Tolik hormonů prý produkuje lidské tělo. Všechny jsou pro naše tělo důležité a mají svou jasnou funkci. Problém je, že moderní životní styl je hodně jiný, než jaký měli naši předkové. A to nám dělá v hormonálním systému nečekaný chaos. Je to pěkně vidět třeba na fungování kortizolu.
Tento stresový hormon byl vždycky užitečný pro zvládnutí krátkodobého stresu. Vyplaví se, když potřebujeme vyřešit v krátkém čase krizovou situaci, a pak se zase vrátí zpět do klidového režimu. V současnosti máme kortizol tak trochu zvýšený pořád, protože stres nikdy nekončí.
Většina z nás se stresuje i na dovolené, všimli jste si? Ať už podáváním velkých sportovních výkonů, nebo nutností vyfotit nepřirozeně dokonalé fotky a naštvat jimi pár kámošek na instagramu.
Kortizol a zklidnění
Nikdy nekončící „splašený kortizol“ má pro naše tělo spoustu škodlivých efektů, ohrožuje například naše kardiovaskulární zdraví. A přispívá i k ukládání tuku na břiše (mimo jiné tím, že neustálý stres podvědomě „ léčíme“ sladkostmi nebo alkoholem).
Pomůže jediné: cíleně stres snižovat. Zní to jako hraběcí rada, když jste od božího rána do pozdního večera v zápřahu. Přesto je potřeba zachovat si pud sebezáchovy. Co funguje? Pěší chůze, pokud možno někde v zeleni (stačí třeba ulice mezi zahradami po cestě z práce). Muzika ve sluchátkách. Leckomu se skvěle pracuje i relaxuje při zvucích moře nebo šumícího lesa.
My doma za covidu objevili na YouTube mnohahodinová videa kavárniček na pobřeží, ve kterých plápolá oheň v krbu a tiše hraje jazz. Vonná svíčka umí také své, dokonce i při vyřizování pracovních telefonátů. Pokud vám pomůže čaj s medem nebo kousek čokolády, jděte do toho, ale pořádně se na svou dobrůtku soustřeďte, ať si ji vychutnáte a nenutí vás to hned skočit po další.
Každá z těchto maličkostí vám pomůže uvolnit nahromaděné napětí a snížit hladinu kortizolu.
Inzulin, melatonin, ghrelin, leptin, hormony štítné žlázy a mnohé další důležité hormony vytvářejí dohromady symfonii, kterou hraje naše tělo. Většina z nich funguje bez problémů, pokud žijeme rozumně. Jíme zdravě a střídmě, ale nenecháme se stresovat, když neseženeme kuře v biokvalitě. Pracujeme pravidelně a energicky, ale nenecháme se prací zavalit. Hýbeme se denně, ale neničíme své tělo nepřirozenými výkony. Chodíme spát včas, ale nevyděsí nás, když to občas nejde.
Estrogen i testosteron. Důležité hormony, které ovlivňují naše životy |
Přirozený, zdravý život umožní našim hormonům přirozené, zdravé fungování. Opakem bývá hormonální chaos (třeba známá inzulinová rezistence, která bývá důsledkem přejídání). A tomu je lepší se vyhnout – jako by chaosu kolem nás už nebylo tak dost.
