5. Je dobré slepě věřit, nebo občas prověřit?
Podle odborníků jsou důvěra a bezpečí živnou půdou plodného vztahu. Nikoliv však neměnnými hodnotami, o které se nemusíme dál starat. Obojí je třeba aktivně a neustále opečovávat.
Podle Klimeše platí „Fide, sed cui fidas, vide“ - Věř, ale komu věříš, měř, neboli důvěřuj, ale dej pozor, komu. Tvrdí, že v první řadě je třeba si dát pozor už při seznamování, zda si opravdu bereme partnera, který je věrný typ. Pak je třeba, říká Klimeš, dávat pozor, abychom věrný typ moc netýrali, například nedostatkem sexu. „Když je věrný typ spokojený, tak je věrný až do smrti. Pak není třeba prověřovat, naopak prověřování a žárlivost jsou ke škodě. Je zbytečné prověřovat i v případě, že si vezmeme typ nevěrný, protože jistě je nám nevěrný, jak opustí paty z domu, často i před tím.“
„Důvěru potřebujeme především proto, abychom se svým partnerem mohli mluvit o tom, co se v nás děje, jak se cítíme, o čem přemýšlíme, co nás trápí, jak vidíme partnera a jak náš vztah,“ vysvětluje psycholog Rataj. Vzájemnou důvěru podle něj potřebujeme k tomu, abychom unesli své pochybnosti a nevnímali našeho partnera jako nepřítele, který nám vyčítá, chce nám ublížit nebo nás ponížit, šikanovat a svými sděleními tyranizovat.
„Pokud mám pochybnosti a cítím, že bych chtěl druhého prověřovat, měl bych se ptát především sám sebe, co se děje s mou důvěrou a zda náhodou mé pochybnosti nejsou jen symptomem něčeho hlubšího.“
