Průzkumy naznačovaly, že nejvíce hlasů získá, stejně jako v parlamentních volbách loni v listopadu, krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse. Ten dopoledne hlasoval na radnici v Haagu. Nizozemce vyzval, aby šli k volbám a „zajistili, že volby nevyhraje Frans Timmermans, ale PVV“. Voličům rovněž slíbil Nizozemsko s mnohem přísnější azylovou politikou.
Nizozemci vybírali celkem 31 europoslanců, je to o pět více než při volbách v roce 2019. Nárůst způsobil odchod Británie z EU, po kterém se měnily počty europoslanců jednotlivých zemí, a jde rovněž o reakci na demografický vývoj v Nizozemsku.
Zisk sedmi křesel je pro Wildersovu PVV a Wilderse, který je známým kritikem EU, imigrace, islámu i pomoci Ukrajině, velký úspěch. V současném Evropském parlamentu totiž Wildersova strana žádného zástupce neměla. Čtyři mandáty podle odhadů získala současná vládní Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho, tři mandáty Křesťanskodemokratická výzva (CDA) a stejný počet křesel má mít i levicově liberální až středová strana Demokraté 66 (D66).
Dva mandáty pak přísluší Hnutí zemědělců a občanů (BBB). Po jednom mandátu by měly získat Strana za práva zvířat (PvdD), sociálně liberální strana Volt, křesťanskodemokratická strana Nová společenská smlouva (NSC), která vznikla teprve loni v létě, a konzervativní protestantská strana Státní reformovaná strana (SGP).
Ve volbách v Nizozemsku neexistuje volební klauzule, tedy minimální podíl hlasů, který musí politická strana získat, aby se dostala do EP. Strany potřebují získat jen dostatečné procento hlasů na jedno křeslo. Vzhledem k 31 mandátům tak strana potřebuje na jedno křeslo dosáhnout alespoň na 3,23 % z celkového počtu hlasů.
Zásadní otázkou těchto voleb je, o kolik posílí pravicové a krajně pravicové strany a jaký vliv to bude mít na rozložení nejrůznějších funkcí v EP a projednávání klíčových témat. Podle expertů je jasné jedno: krajní pravice získá mnohem více křesel, než měla dosud, nicméně podle všeho zůstane i nadále roztříštěná mezi dvěma frakcemi v EP, a sice frakcí konzervativců a reformistů (ECR) a skupinou Identita a demokracie (ID). Objevily se nicméně i snahy o spojení těchto dvou skupin do jedné.
Napjatá Evropa. Jak moc ve volbách posílí nacionalisté? A dokážou se spojit? |
Na čtvrteční nizozemské hlasování naváže v pátek 7. června Irsko a v sobotu 8. června půjdou k volebním urnám voliči v Lotyšsku, na Maltě a na Slovensku. Česko a Itálie jsou jediné dvě země, kde se může hlasovat dva dny, v Česku v pátek a v sobotu, v Itálii v sobotu a v neděli.
Dalších 20 zemí EU (Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Rakousko, Řecko, Maďarsko, Litva, Lucembursko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko) pořádá volby v neděli 9. června.
V mnoha zemích EU se v několika příštích dnech kromě voleb do Evropského parlamentu budou konat i další hlasování. Například Belgii čekají v neděli i parlamentní a regionální volby, Bulharsko rovněž parlamentní volby a Maďarsko komunální volby. V místních volbách budou hlasovat v sobotu i v neděli voliči i v Itálii.
Boj o post šéfa Evropské komise
Evropské volby nerozhodují jen o složení europarlamentu, ale i o tom, kdo následně stane v čele nové Evropské komise. Ukáže se, zda nejvyšší post v EU obhájí Ursula von der Leyenová, nebo ji nahradí někdo jiný.
Von der Leyenová v úzkých. Povolební čísla půjdou proti ní, větří i osobní mstu |
Vyjednávat se bude hned první dny po volbách. Nové volební období europarlamentu oficiálně začne až v úterý 16. července. Poslanci zasednou v tento den v sídle Evropského parlamentu ve Štrasburku, aby do pátku 19. července zvolili svého předsedu či předsedkyni, 14 místopředsedů a pět kvestorů.
Dále budou poslanci hlasovat o počtu členů stálých výborů a podvýborů EP a pravděpodobně zároveň oznámí i složení jednotlivých výborů. Předsedkyně či předseda Evropské komise se budou volit po ustavení Evropského parlamentu.
