Manžela jsem potkala jako rozvedeného nešťastného muže, který se stále trápil pro ženu, co mu utekla za bohatším milencem. Desetiletého syna Robina a dvanáctiletou dceru Rebeku si vzala do své výhradní péče, i když manžel bojoval, proti drahým právníkům z Prahy, co zaplatil exmanželce nový milenec, neměl moc šanci.
Rodinná poradna |
Někdy v té době jsme se potkali, po roce spolu začali bydlet, děti k nám jezdí na víkendy. Jsou to dnes po třech dalších letech svým způsobem již dospělé osoby, jsou chytří a bystří, ale taky jsou stále více orientování na peníze. Vidím, jak se z manžela akorát snaží tahat, co se dá, a jak ho trápí vyjmenování věcí, co jim nový manžel maminky kupuje, na jaké dovolené a do jak drahých restaurací je bere a podobně. Manžel ví, že to na něj zkouší, ale přesto část podlehne a snaží si jejich přízeň taky „koupit“ novou elektronikou.
S manželem si žijeme na poměrně solidní úrovni, rozhodně si vzhledem k tomu, že bydlíme na menším městě, nemůžeme stěžovat. Ale s příjmy bohatého podnikatele se vůbec nemůžeme rovnat a ani o to nestojíme. Vyhovuje nám normální pizzerie na náměstí, děti ale ohrnují nos a básní o té ve vedlejším městě, kde mají v kuchyni Itala. Když jedeme na výlet, tak neustále mrmlají na manželovo auto, na náš výběr restaurací a hotelů, mám pocit, že nejsou nikdy spokojení.
Rády bych se k tomu taky nějak postavila, ale stejně jako přítel se bojím, že si je akorát znepřátelím a nebudou k nám chtít jezdit. Můžeme je ale vlastně nějak ovlivnit, když u nás v porovnání s domovem tráví málo času? Přítel se bojí, že z nich vyrostou arogantní snobové, pro které nebude ani on sám dost dobrý.
Děkuji za radu
Iveta
Odpověď odbornice: Hodnoty se s věkem vyvíjejí
Dobrý den Iveto,
Píšete, že vaše současná rodina nemá velké finanční potíže, přesto vás trápí vztah dětí z manželova prvního manželství k penězům. Jsou spíše nastaveni na život „na vysoké noze“ a orientovaní na peníze.
Nepoměr rodin jejich maminky a tatínka se týká spíše hodnot. Vždy přece potkají někoho, kdo bude mít více peněz, na dražší restauraci, na luxusnější dovolenou.
Zdá se mi, že váš současný manžel tak trochu naskakuje na soutěžní vlnu ve stylu „kdo jim koupí dražší“. Jakoby soutěžil s novým manželem své bývalé ženy. Tak trochu to může být nevědomý zápas o prvenství, o to, aby jako chlap neztratil jakési pomyslné body (vždyť každý rozvod je tak trochu prohra, ten nový muž „vyhrál“ jeho bývalou ženu). Téměř každý muž potřebuje v takové situaci bodovat, vyhrávat, ukázat sílu (i když kupní). A jak jinak se to dá prokazovat, než prostřednictvím dětí, skrz které jsou také obě rodiny spojeny.
Rozumím tomu, že vám tato situace nevyhovuje. Myslím, že byste si mohla o tom promluvit jak s mužem, tak s jeho dětmi. Vysvětlete si, že vše se koupit nedá.
Uvažujete, jak můžete ovlivnit své nevlastní děti. V tomto věku a v tomto rodinném rozložení jsou víceméně jejich hodnoty již nastavené, ale hodnoty se vyvíjejí a proměňují celý život. Ale určité možnosti máte i teď.
Jsou totiž také jiné hodnoty než peníze, než možnost přeplatit - triumfovat druhého. Jak bude vaše současná rodina odlišná od rodiny bývalé ženy vašeho muže a bohatého podnikatele je přeci jen na vás. Neznám vás z vašeho dopisu tolik, abych mohla konkrétně doporučovat, ale jistě přijdete na něco sami. Nemůžete si např. dovolit dražší večeři v restauraci? Proč se o to snažit? Nemáte pohodovější, romantičtější? A nebo legračnější, šílenější? Méně drahou, ale s pohodovými přáteli v družné atmosféře? Uvařit si něco sami? Jíst v přírodě?
Změnit hodnotový řebříček dospívajících nevlastních opravdu během víkendu nemůžete, ale můžete jim nabídnout nahlédnout do jiného žebříčku a jiného modelu soužití. Co vy s mužem stavíte na první místo? Proč vám vyhovuje pizzerie na náměstí? Má vřelou atmosféru?
Věřte nebo ne, v dospívajících se vše ukládá jako do knihovny, a pokud rozdíly nevidí nyní, může se stát, že za pár let za vámi přijdou a jakoby nic prohodí: „U mámy to bylo luxusnější, ale s vámi mi byla větší pohoda/sranda/vřelost...“ Přeji vám, ať svou cestu najdete v souladu s manželem.
Andrea Hlubučková, psycholožka centra Modré dveře
Setkali jste se někdy s „kupováním“ přízně dětí po rozvodu? Jak byste podobnou situaci řešili vy? Popovídejte si s ostatními v diskusi.