O nedostatku mužských a ženských vzorů a věnované pozornosti se většinou hovoří v souvislosti s dětmi vyrůstajícími v kojeneckých ústavech a dětských domovech, případně s rodičem samoživitelem. Podle britské charity Prince ́s Trust ale pociťují nedostatek vzorů často i děti z úplných rodin, jejichž rodiče jsou příliš zaneprázdněni prací nebo jinými aktivitami. Podle jejich průzkumu tak až třetina mladých mužů a čtvrtina mladých žen ve svém životě postrádá pozitivní vzor stejného pohlaví.
Sportovci a zpěváci nestačí
I když se často mluví o slavných osobnostech jako o vzorech, podle psychologů z univerzity v Darby jejich vliv na děti většinou dost přeceňujeme, napsala BBC. Výzkum naopak ukázal, že pro děti jsou významnějšími vzory osoby v jejich okolí, u kterých se můžou přímo inspirovat - třeba kvůli odvaze vylézt na vysoký strom.
Vzorem nemusí tedy být nutně jenom otec nebo matka, ale jakákoliv jiná blízká osoba jako strýc, dědeček, bratranec, učitel nebo třeba trenér. Dítě nebo dospívající takovou osobnost přirozeně respektuje, ptá se jí na názor a pomáhá si utvářet žebříček hodnot. Ideální je, pokud má dítě alespoň jeden výrazný mužský a jeden výrazný ženský vzor.
Každý vzor je individuální a předává dítěti jiné hodnoty. Psychologové se domnívají, že chybějící kladná mužská figura může mít pro děti a dospívající různé následky - od problémů s vlastní identitou, přes různé druhy antisociálního chování až po neschopnost ovládat vlastní emoce projevující se nejčastěji výbuchy vzteku. Chlapci s chybějící ženskou osobností v životě mívají zase těžkosti s vyjadřováním, zpracováním i správných chápáním emocí, mohou se projevovat jako šovinisté a šikanovat ostatní.
Problémy ve vztazích i v práci
Vzory samozřejmě potřebují při vyrůstání i holčičky a dívky. Chybějící mužská figura může mít za následek, že dívka zbytek života stále bojuje o pozornost a uznání ostatních. Bez ženského vzoru v podobě matky, babičky, tetičky apod. pak mladým ženám hrozí workoholismus a jistá drsnost a necitlivost ve vztazích.
Další možná negativa vyrůstání bez pozitivní mužské figury popisuje psycholog Tomáš Novák ve své knize O otcovské roli. Mezi problémy chlapců vyrůstajících bez mužského vzoru řadí častější obtíže v navazování a udržení vztahů, brzká a neplánovaná těhotenství u dívek, u obou pohlaví pak vyšší sklony k depresím a myšlenkám na sebevraždu.
Nedostatek vhodných vzorů může být ještě palčivější pro chlapce, protože se během dospívání setkají zejména s učitelkami, učitelů je bohužel stále velmi málo. Odborníci si již všimli fenoménu tzv. failing boys, tedy toho, že nejhorší známky, nejvíce postihů za nevhodné chování a nejvyšší míru odchodu před dokončením mají právě chlapci. Domnívají se, že v současnosti je vzdělávací systém nastaven tak, že je nakloněn spíše dívkám než chlapcům, kteří jsou nálepkováni jako problematičtí.
Vedoucí vychovatelka dětského domova Racek Hana Vilímková a její spolupracovníci pozorují, že chlapci bez mužských vzorů jsou méně průbojní a mají větší problém si získat autoritu: „Ženská péče a starostlivost dává chlapcům na jedné straně pocit jistoty, ale na druhé veliké svázanosti. Žena chce mít o všem přehled, většinou každý problém do detailu rozebírá. Dospělý muž je pro chlapce velikým vzorem a odborníkem, který ho učí řešit problémy s nadhledem a hravostí. Chlapci od mužů přebírají jejich dovednosti v oblasti využití fyzické síly pro sport a práci, ale také průbojnost, odvahu, rozhodnost a chování vůči ženám, přátelům a kamarádům,“ uvádí Vilímková.
Projekt PatronJiž pátým rokem zajišťuje projekt Patron setkávání dospívajících chlapců z dětských domovů s muži, kteří se jim stanou oporou i po opuštění dětského domova a v dalším životě. Liga otevřených mužů jim poskytuje školení a potřebnou podporu a stále shání nové patrony do svých dobrovolných týmů. Nově bude ve Zlínském kraji testovat i projekt Patronek pro děvčata z dětských domovů. zdroj: ipatron.cz |
Domov se proto zapojil do projektu, který nabízí dospívajícím mužům „patrona“, se kterým se můžou radit, ale taky třeba vyrazit do kina nebo na výlet. Podle Vilímkové s patrony chlapci rozebírají třeba otázky ohledně sportu, výběru školy a možností pracovního uplatnění, ale třeba i zapojení do společnosti nebo cestování do větších měst. Patroni se ale snaží chlapcům ukázat hlavně běžné životní povinnosti i strasti.
„Venčili jsme spolu psa, jezdili na kole, pomohl mi řezat dříví, vařili jsme. Beru ho s sebou na poštu, když mám jednání na úřadě. Povídáme si třeba o pohřbu v rodině, o hypotéce, hodně poučné pro něj byla historka s rodinným ojetým automobilem. Když viděl ty opakované tisícové opravy v servisu, jenom kulil oči, nejspíš ho přešla chuť si nějakou ojetinu pořizovat a bude raději dál jezdit hromadnou dopravou,“ popisuje třeba Mirek, jak tráví společný čas s chlapcem z dětského domova.
Jaké to je být vzorem dětem?
„Když nad tím tak přemýšlím, je to vlastně docela sobecké a člověk to dělá kvůli sobě. To, že někomu (snad) pomáhá, ho naplňuje, cítí se užitečný, dělá něco smysluplného,“ shrnuje své pocity Mirek.
To samé platí pro všechny osoby, které se rozhodnou být někomu mladšímu oporou a rádcem. Získají možnost nově si definovat své mužství nebo ženství. To totiž nestojí na množství vypitého alkoholu, velikosti platu a auta, vzhledu a drahém oblečení ani dalších malichernostech. Silná osobnost nemusí být ani dokonalá a neomylná, pro děti a dospívající je naopak přínosem vidět dospělé chybovat, stejně jako svou chybu uznat, napravit ji a poučit se z ní. Největším darem je ale pro děti a dospívající věnovaný čas.
„Taky jsem v dospívání zažil něco podobného, podporu od jiného už dospělého chlapa. V důležitém období mi to moc pomáhalo, už jen ten fakt, že někdo má chuť se mi věnovat, mluví se mnou, zajímá se o můj život, nesoudí mě, ale já v něm vidím vzor,“ popisuje novinář Ivan, který se také stal patronem.
Ne všichni lidé jsou „materiálem“ na pozitivní vzory - platí to často u již zmiňovaných sportovců a zpěváků, kteří mají bohužel často zálibu v alkoholu, drogách, okázalém luxusu a nevázaném sexuálním životě. Ovšem nevhodných vzorů se může dítě nebo dospívající chytit i v rodině nebo ve svém okolí.
Pokud máte jako rodiče obavy o to, ke komu vzhlíží vaše dítě, nejjednodušší bývá se ho zeptat. Nemá moc smysl začít dítěti hned jeho favorita vymlouvat, ale můžete se společně bavit třeba o tom, ke komu vzhlížíte a chodíte si pro radu vy. Pokud vaše dítě žádné výrazné vzory nemá, můžete se zamyslet nad vhodnou aktivitou, kde by se s nimi mohl setkat - třeba ve sportovním klubu nebo v jiném zájmovém kroužku.
