Svůj blog na iDNES.cz si Anna (tehdy ještě Lešková) založila dílem i ze zvědavosti. "Předtím jsem si blogy četla a některé se mi moc líbily," vzpomíná pětatřicetiletá překladatelka. "A pak jsem na iDNES.cz našla anketu Bloger roku a říkala jsem si, jak bych si v ní asi vedla."
Nebyla v té době už žádnou začátečnicí. Na jiném blogu zaznamenávala své zápisky z cest. Prý pro přátele, kteří se ptali, jaké to na výletě bylo. "Bylo mi hloupé pořád dokola opakovat ty samé historky, tak jsem je začala sepisovat na web," vysvětluje Anna. Na svůj blog na iDNES.cz pak začala psát texty také o gramatice, filmech, zážitcích, dojmech a pocitech.
Časem přidala také blogy s fotkami jídel. Na začátku byla zase snaha zkusit, jestli na to má. Začalo to tím, že neměla valné mínění o tvorbě jednoho z blogerů ("Je to takový blogový všeumělec, mimo jiné taky vaří," popisuje práci kolegy blogera. "Nic moc a ještě hůř to fotí.") A tak si začala lámat hlavu s tím, jestli se v domácích podmínkách dá hezky vyfotit jídlo. "Nakonec jsem se v těch dortíkách úplně našla," dodává Anna.
Mimochodem, zrcadlovku, kterou koupila na inzerát z druhé ruky prodával - jak se ukázalo - další náš bloger. Náhoda, nebo osud?
První rande
Ale zpátky k romanci, kterou jsme nakousli na začátku. Jedním ze čtenářů Anniných blogů byl i doktorand ekonomie z Ostravy Radek Bednařík. "Bylo to docela rychlé," popisuje jejich sblížení Anna. "Tehdy jsem zveřejnila blog o anglických jazykolamech a on si ho přečetl a nechal mi první pochvalu v diskusi."
Následovaly další kladné reakce a pak přišel od Radka e-mail. Anna odepsala. Po měsíci intenzivní elektronické komunikace došlo na první setkání. "Chtěla jsem ho vidět," přiznává blogerka. "Když si člověk s někým píše a pojme k němu sympatie, je podle mě lepší postavit se realitě co nejdřív tváří v tvář. Co kdybychom si v reálu nesedli?"
Potkali se na blogu iDNES.cz a byla z toho svatba...
A tak se vydala do Ostravy. "Chtěla jsem se s ním sejít, abych si ho odromantizovala a vyhodila z hlavy. Chtěla jsem se přesvědčit, že to mezi námi nemůže fungovat, že je určitě menší než já, má odporný pisklavý hlásek nebo nějakou zásadní charakterovou vadu," napsala Anna později do blogu s názvem Chcete se seznámit? Založte si blog.
Ingmar se taky narodil díky blogům Děti Anna s Radkem zatím nemají, ale přesto je jedna maličká "bytost" spojuje. Jmenuje se Ingmar a je to háčkovaná figurka. Podobnou Anna kdysi zahlédla na nějakém blogu, ale na návod, jak ji vyrobit, si musela přijít sama. "Bylo tam něco jako nahoďte tři očka a vytvarujte hlavičku," směje se. Její první pokusy byly proto spíš o párání než háčkování. Teď ale tvorba Ingmarů patří k jejím oblíbeným relaxačním technikám. Více se o její tvorbě dozvíte ZDE.  Ingmar |
"Jen se mi to nějak vymklo z rukou. Chemie je mrcha. A taky za to mohou ty růže, co mi přinesl. A tak vůbec. On je úžasný..."
A byla svatba...
"Měli jsme nejen virtuální vztah, ale taky vztah na dálku," vzpomíná Anna. "Pronajali jsme si spolu v Ostravě byt a já tam za ním každý víkend dojížděla. Někdo jezdí na chatu, já jezdila do Ostravy. Takže když k tomu přičtu ještě každodenní cestu do práce v Praze a zpět, tak jsem strávila týdně šestnáct hodin ve vlaku." I proto se jedna rubrika jejího blogu jmenuje Na železnici dějou se věci...
Asi po roce se přestěhovali do Prahy. Svatbu měli loni na podzim. Skromnou, neokázalou, soukromou. Za svědka Anně šel kamarád z blogu Michal Josephy, který pořídil i několik málo fotek z obřadu.
Žádné šaty s vlečkou, kravaty ani náročné květinové dekorace. Jen si řekli ano dva lidé, kteří mají v očích napsáno víc, než se vejde mezi řádky jednoho blogu. A kteří by se možná nikdy nepotkali, kdyby je nenapadlo zaregistrovat se na blog na iDNES.cz.
