Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Jmenuji se Markéta a je mi 38 let. Manžel je o dva roky starší, máme spolu už dospělou dceru, před pár měsíci jí bylo devatenáct a přestěhovala se ke svému příteli. Nechci na to ani myslet, ale na jejím odchodu z domova se podepsal její táta, můj manžel.
Po práci si zašel s kolegy na skleničku, nejspíš jich vypil víc, než snesl, a po návratu domů se dost nevybíravým způsobem navážel do dceřina přítele, který u nás byl na návštěvě. Dokonce jsem si myslela, že se na něj vrhne a jednu mu vrazí. Přitom ho dobře zná, dcera je s ním už dva roky a dost často byli spolu i u nás doma, s čímž manžel nikdy neměl problém. Naopak si často pochvaloval, jaký je to slušný a milý kluk.
Svým chováním vyhnal i dceru
Jenže ten večer si asi chtěl něco dokazovat, kladl mu nesmyslné dotazy, bylo to hrozně trapné a nakonec ho od nás s řevem vyhodil. Dcera pochopitelně odešla s ním a za dva dny se k němu přestěhovala. Dodnes s tátou skoro nepromluvila.
A tak je to poslední dobou pořád. Manžel nepije nijak často, nechodí domů opilý, nemyslím si, že by byl tím klasickým typem alkoholika, akorát se hodně změnil, když se napije víc. A bohužel ta změna je už pro mě neúnosná. Manžel se chce hádat, křičí a někdy je i agresivní. Tedy vůči mně ne, nikdy si na mě nedovolil vztáhnout ruku, agresivně se chová k cizím lidem. Ale co já vím, jak to bude v budoucnu. Co když vystartuje jednou i po mně?
Brali jsme se hodně mladí, čekala jsem dceru. Po jejím narození jsme nějakou dobu bydleli u manželových rodičů, ale nedělalo to dobrotu. Naštěstí se nám podařilo sehnat cenově přijatelné bydlení a mohli jsme žít sami. Byly to krušné začátky, ale ráda na ně vzpomínám. Akorát jsme si neužívali jako naši vrstevníci. Bála jsem se, že manžel mi bude utíkat za kamarády, přece jen, když se dcera narodila, bylo mu sotva 21 let. Ale byl vzorný otec, hodně mi pomáhal a nakonec jsme všechno zvládli.
Když dcera trochu povyrostla, občas nám ji pohlídaly babičky, a my tak mohli vyrazit za zábavou. Manžel, ale ani já jsme nikdy neabstinovali, a když se náhodou stalo, že jsme toho vypili trochu víc, chovali jsme se oba k sobě hezky. Manžel byl vždycky takový roztomilý, pořád mi vyznával lásku. Nikdy bych nevěřila, že jednou na něj bude mít alkohol úplně jiný vliv.
Vůbec si to nedokážu vysvětlit. Třeba jsme nedávno byli s přáteli v restauraci, kamarád slavil čtyřicátiny. Jedlo se, pilo, byla skvělá zábava a můj muž se najednou z ničeho nic začal navážet do člověka, který seděl vedle u stolu. Prý se na mě pořád dívá a mrká na mě. Ale to nebyla pravda, ten člověk měl nějaký tik, což se později vysvětlilo, ale na neskutečný trapas bylo zaděláno. Manžel se chtěl prát, že si prý nenechá dělat do své ženy. Naštěstí ho včas zarazili, jinak taky mohl mít na krku ublížení na zdraví.
Bojím se, že na mě vztáhne ruku
A takových příkladů bych mohla najít více. On je schopný se hádat kvůli čemukoliv, už měl problémy se sousedem, se kterým se potkal v restauraci, kvůli fotbalu – každý fandí jinému mužstvu. Také se málem popral kvůli politice. Prostě stačí, aby vypil o skleničku víc, a jeho povaha se mění.
Bohužel to občas zažiju i já sama. Když je manžel, jak říkám připitý, má kolikrát hádavou náladu, chce řešit blbosti, chytá mě za slovo. A když mlčím, nebo mu dám najevo, že už s ním nemíním dál diskutovat, je hnusný.
Naštěstí nepije zase tak často a také ne vždy, když si dá občas po práci pivo, je opilý. Stane se to třeba jednou dvakrát do měsíce, ale i tak mě to hrozně štve. Nechápu, proč ho alkohol tak mění, proč se chová jinak než dřív, když měl trochu upito. Kde se v něm bere ta agresivita? Kde mám jistotu, že ji jednou neobrátí i vůči mně? On tvrdí, že je to nesmysl, že mně by nikdy neublížil, že mě má rád. Ale proč je na mě někdy bezdůvodně hnusný, to vysvětlit nedokáže.
Pochopitelně druhý den se omlouvá, sype si popel na hlavu, ale to mě nijak neuklidňuje.
Markéta
Názor odbornice: Řešení je v rukou manžela
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Markéto! Popisujete proměny v chování vašeho muže, které mají přímou souvislost s požitím alkoholu. Došlo dokonce k tomu, že dcera v reakci na otcovo nevybíravé chování, když byl opilý, odešla z domu. Obávám se, že sama s chováním manžela nemůžete udělat vůbec nic. Rozhodnutí jakkoliv pracovat se svou závislostí je totiž jen a pouze na závislém samotném. Popisujete, že máte obavy, aby na vás manžel v opilosti nevztáhl ruku. Nepovažuji tyto obavy za neopodstatněné. Je na místě, abyste přemýšlela, jak můžete v takové situaci ochránit sebe samotnou. Máte kam utéci? Můžete zavolat někomu o pomoc? Neváhejte se obrátit na odborníka, například psychologa. Výhodnější je hledat profesionála, který se věnuje závislostem. Budete se věnovat tomu, jak ochránit sama sebe. Řešení mužovy závislosti však není ve vašich rukou, je to jen na něm samotném.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 22. května 2017. Anketa je uzavřena.
