Poradna: Partner je ke své dceři moc pečovatelský. Sdílí postel i sprchu

Trápí mě přístup mého partnera k výchově jeho dcery, kterou má od rozvodu ve střídavé péči. Nechci vypadat, že žárlím, ale podle mě je až moc pečovatelský. Čtenářka Vendula napsala další dotaz do rodinné poradny.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

S partnerem jsem se poznala během jeho procesu rozvodu s manželkou, se kterou má dceru. Ta v té době bydlela s matkou a k otci chodila pravidelně na víkendy a jednou v týdnu ji i vyzvedával po škole.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na [e-mail] s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

Můj partner se nakonec s bývalou ženou dohodl na střídavé péči, my jsme se zase mezitím dohodli na společném bydlení. Pro Anežku jsme samozřejmě zařídili pokojíček přesně podle jejích představ, a to mají šestileté holčičky občas dost bujnou fantazii. Nyní Anežka tráví minimálně tři dny v týdnu s námi a mě se moc nelíbí, jak se k ní můj partner chová. I když má krásný pokojíček, tak v něm spávám jenom já, protože Anežka chce spát s tatínkem ve velké posteli. Prý to tak má i doma s maminkou, takže jí to partner povoluje.

Totéž je s koupáním - v šesti letech je podle mě celkem schopná se sama vysprchovat pod dohledem dospělého. Jenže protože s maminkou se sprchují společně, vyžaduje to i po tatínkovi. Přiznám se, že se mi to v jejím věku zdá již trochu nepatřičné a raději bych ho viděla, jak na ni oblečený dohlíží.

Nechci vypadat, že žárlím, ale přijde mi, že je přítel ve vztahu k ní až moc pečovatelský. Zdá se mi, jako by se snažil nějak vyrovnat bývalé manželce a proto dceři povolí, co si řekne.

Jak mám podle vás zareagovat? Mám trvat na spaní v pokojíčku a samostatném sprchování? Jak bych to měla příteli i dceři nejlépe podat?

Děkuji za radu

Vendula

Odpověď odborníka: Ujasněte si s partnerem role a pravidla

Dobrý den, Vendulo, vaše situace není jednoduchá. Jste partnerka muže, který již sebou nese závazky z předchozího vztahu. A vy popisujete závazky emočního charakteru. Jistě někde v pozadí budou i závazky finančního charakteru, ale také například závazky vycházející z rozdílných kultur v rodině. Vstoupila jste do vztahu, kde se závazky z předchozího vztahu ukazují velmi silně. Pro vašeho partnera tak mají v tuto chvíli evidentně velký význam dvě ženy – vy a jeho dcerka. To může být pro vás, ale i pro vašeho muže či jeho dcerku, velmi obtížené na orientaci, protože každá z vás má jinou, velmi odlišnou roli.

Navíc jsou to role, které nejsou v kultuře naší země příliš prověřené, neboť střídavá péče je pojem, který stále ještě není plně usazený a přináší mnoho otázek, na které si musíte sami hledat odpověď. Vytvořili jste logicky novou rodinu, kdy vy nejste biologická matka, ale partner biologický rodič je, a současně se v životě dcerky pohybuje a působí její vlastní matka.

PhDr. Katřina Siveková Křižáková, psycholožka a rodinná terapeutka

Pokládáte několik otázek a pokusím se některé zodpovědět, případně vám nabídnout různé cesty, jak situaci řešit. Že jste nachystali v prostoru, který s partnerem sdílíte, i hezký pokojík pro jeho dcerku, je fajn. Může jí to umožnit cítit se u vás dobře, prostě jako doma. Ale stejně tak by jste měla mít takový prostor vy a váš partner. Zde je situace ale očividně zamotaná, když spíte v pokoji dcerky vy. Určitě by stálo za to, jasně před vaším partnerem pojmenovat, jaké role vy žena-partnerka a dcerka a on jako muž-partner a otec máte, co těmto rolím přísluší a co ne.

Jistě, v době například horečky dcerky je v pořádku, když s ní jeden rodič tráví noc, nebo na horách v chalupě s omezenými prostory, ale rozhodně není v pořádku, když dcerka nahradí, byť na pár dní v týdnu, vaše místo v ložnici. A argument dcerky, že to tak má s maminkou, by mohl být komentován slovy, že takto to má s maminkou a jinak to má u vás. Na to ale potřebujete být s partnerem jednotní.

Stanislav neviděl svého syna 30 let

Mám to změnit?, ptá se v poradně

(Ilustrační snímek)

Další dotaz, který se týká společného sprchování otce a dcerky. Zde je skutečně jen na těch dvou, jak to vnímají. To co popisujete vy, se jeví jako intimní důvěrný prostor, který mezi dětmi a rodiči prostě bývá. Pokud jde ale otec s dcerkou do sprchy jen proto, že není schopná se vykoupat sama, možná by stálo za to postupně ji to naučit. V šesti letech, pokud ji k tomu rodiče nevedli, je ještě možné, že to sama nezvládá. Tady se můžete zapojit i vy. Ukázat jí, jak se starat o tělo či vlasy může být pro vás i pro dcerku partnera prima krokem k navázání či prohloubení vašeho vzájemného vztahu, protože i o ten musíte pečovat. Možná o to více, že si nejste vzájemně příbuzné, je těžké najít si k sobě cestu, protože vy matka nejste, dcerka vám není vlastní dcerou, kamarádky nejste také.

Váš další dotaz kolem péče partnera k dcerce, který vnímáte jako přehnaný – vaše posouzení může i nemusí být trefné. Pokud máte pravdu, není to zdravé ani pro dcerku, ani pro váš vztah s partnerem, pokud se mýlíte, může to ukazovat na některé vaše potíže s přijetím faktu, že váš partner již dítě má. Také to může ukázat na to, že jste to ve vaší primární rodině prostě mohla mít jinak a že to v jiných mají též jiné. Zde bych doporučila rodinnou terapii, kde se vám bude věnovat někdo nezávislý a může poukázat na slabá či nezdravá místa ve vašem rodícím se rodinném systému. A určitě stojí za to věnovat se jim hned v počátku, než narostou do nesnesitelné velikosti a dokud se pravidla ve vaší rodině tvoří. S tím, že máte dcerku přítele ve střídavé péči, jste již rodinu vytvořili. Nastavená pravidla se již přerovnávají jen obtížně.

Kateřina Siveková, rodinná terapeutka centra Modré dveře