Zlozvyk se u něj objevil asi kolem roku, možná to bylo v období, kdy si vynucoval velmi časté kojení v noci a jelikož dudlík neměl, našel si k sání svůj jazýček. Sání jazyka se objevuje hlavně při usínání a v noci (dělá mu to dobře, uklidňuje ho to), občas i přes den v situacích jako sledování televize, jízda autem (kdy se zapomíná). Přes den ho ale důsledně kontrolujeme a napomínáme, když k tomu dojde, problém je při usínání a v noci.
Rodinná poradna |
Jelikož má kvůli tomu opačný skus (spodní zoubky před horníma), docházíme na ortodoncii. Tam dostal silikonový trainer, který zabraňuje zlozvyku, ten ale pochopitelně nosit odmítá a vzteká se, když to po něm chceme. Přimějeme ho maximálně při občasném hraní hry na tabletu (něco za něco), výjimečně při sledování TV. Ve školce spolupracuje při nošení lépe, na spaní si jej sice potají vytahuje, ale přes den (např. při hrách) si jej celkem bez problému vezme.
Snažila jsem mu vše postupně vysvětlit rozumně – že mu jeho neposlušný jazýček křiví zoubky, a proto musí chodit na ortodoncii a logopedii (a denně cvičit, což ho také nebaví), ukazovala jsem mu nehezké fotky lidí s křivými zuby, taktéž ho pozitivně motivovat – za každé usnutí „bez jazýčku“ jsme zapisovali červený bodík, za každé „cumlání“ černý... Když se snažil, chválila jsem, když přišlo zhoršení a ignorování pravidel, hrozila jsem i tím, že pokud se nám nepovede „vyléčit“ to doma nám, bude muset do nemocnice.
Jednou mi už došla trpělivost a skutečně jsem ho, když jsme jeli kolem, k nemocnici zavezla a řekla mu, že jsem se domluvila s paní doktorkou, že si ho tam načas vezmou a zkusí ho to naučit a vyléčit, jelikož nám to doma nejde. Začal plakat a slibovat, že už si dá pozor, jelikož je to ale zažitý zlozvyk, který probíhá „samovolně“ ve spánku, pochopitelně přetrvává dále. Vysvětluju stále a čekám na den, kdy pochopí, že cumlání jazýčku je něco, co se nedělá a jen mu škodí.
Tak tedy kontroluju každý den několikrát, když usíná, ale jen málokdy se mu povede usnout bez něj, to je spíše náhoda. Bodíky jsme momentálně přerušili jako metodu, která se dlouhodobě neosvědčila. Je to ale vyčerpávající a nevím, zda vůbec účinné. Zatím se mi zdá, že je mu to jedno a chápe to tak, že by měl něco dělat kvůli nám, ne sobě.
Prosím o radu, jak nejlépe jen namotivovat a jak k tomu přistupovat, abych mu neuškodila, ale pomohla.
Děkuji,
Eva
Odpověď: Zlozvyk by neměl být středobodem vašeho života
Dobrý den, Evo, zlozvyk je něco, co se velmi těžce odstraňuje. Pro odstranění je potřeba silná motivace a dlouhodobé udržování nově naučených vzorců chování. U zlozvyků, které byly hluboce zakořeněny, je bohužel tendence k jejich návratům.
Podle vašeho stručného popisu vzniku zlozvyku se pravděpodobně jedná o chování, které vede ke snižování úzkosti, napětí a stresu, a tím k navozování pocitu spokojenosti, klidu a bezpečí.
Počátek vzniku zlozvyku je pro jeho odstranění důležitý. Mnohdy počátek nacházíme ještě v době, než dojde k jeho viditelným projevům. Pokud si uvědomíme, k čemu zlozvyk slouží, jakou má funkci, snáze můžeme pochopit jeho logiku.
Zároveň je také důležité, aby nedocházelo k paradoxním situacím. Takové situace vznikají tím, že veškerá aktivita a pozornost je věnována samotnému zlozvyku, čímž dochází spíše k jeho ukotvování než odstraňování. Zároveň tak může růst pocit vyčerpanosti a frustrace blízkého okolí samotného jedince. Sám zlozvyk v podstatě postupně získává i veškerou pozornost a zájem, což samo o sobě není žádoucí a prospěšné.
Vzhledem k tomu, že odstraňování a zmírňování zlozvyku je proces dlouhodobý, tak bych vám doporučovala navštívit psychologické nebo terapeutické zařízení, které by vás a vašeho syna mohlo provázet.
Nejprve bych vám doporučovala věnovat zlozvyku menší pozornost a naopak posilovat vzorce chování, které chcete upevnit místo zlozvyku.
Pokud se zlozvyk objevuje hlavně při usínání a v noci a toto chování vede ke snižování úzkosti, napětí a stresu, je potřeba zkusit hledat jiné alternativní možnosti chování, které by u syna vyvolaly podobné, stejně libé pocity jako sání jazyka. Doporučovala bych pravidelné dodržování rituálů spojených s usínáním a dobou před usínáním. Dále zkusit posilovat pozitivní a libé vzorce chování, zaměřit svou pozornost na příjemné aktivity.
Při nácviku používání silikonového traineru je třeba dodržovat nastavené a se synem projednané hranice a následně je dodržovat. Synovi je 5 let, zkuste mu vysvětlit (třeba i namalovat), co se nyní bude dít. Například od jedné kontroly do druhé (= uděláte spolu krátkodobý plán). Můžete se třeba zaměřit na viditelné přínosy pro syna. Některé věci můžete synovi zaznamenat do kalendáře. Zkuste také ukázat synovi viditelné pokroky, které je možné následně odměnit. Odměny by neměly následovat nahodile, ale je třeba je naplánovat tak, aby i dítě rozumělo a vidělo, za jakou svou snahu odměna následuje.
Držím vám palce,
Kateřina Halfarová, psycholožka centra Modré dveře