Poradna: Všichni synovi tvrdí, že je hezký jako holka. Nepletou ho tím?

Mám opravdu hezkého a roztomilého tříletého blonďáčka. Dovádí mě ale k šílenství, že mu babičky, ale třeba i naprosto neznámé paní říkají, že vypadá jako holčička. Nemůže to nějak změnit způsob, jakým uvažuje o svém pohlaví? Čtenářka Tamara napsala dotaz do rodinné poradny.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Tomášek je moc šikovný a roztomilý kluk, což by vám potvrdil každý, kdo se s ním setkal. Bohužel ale moje babička, a rozhodně není sama, snad při žádné návštěvě nezapomene poznamenat, že je tak hezký, že měl být holčička. Jednou jsem ji dokonce přistihla, jak mu říká, že neměl být Tomášek, ale Tomáška a jestli má opravdu pindíka. Jasně, babičce je přes osmdesát a je ze staré školy, i tak jsem ji ale důrazně vynadala, aby klukovi neblbla hlavu.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na [e-mail] s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

Nemám nic proti transgender osobám, ale rozhodně si nemyslím, že je potřeba takhle plést malé dítě, které neví, jak to babička myslí. Protože je babička stará a má sklerózu, tak se podobné poznámky jednou za čas opakují, i když se jim vždycky snažím zabránit a pak situaci zachraňuji odvedením pozornosti.

Minulý týden mě ale naprosto odzbrojila úplně cizí paní, která se se mnou a synem dala do řeči v parku. To se nám stává často a nemám s tím problém, ovšem jen do chvíle, než přišla věta: Ty jsi tak krásný, ty jsi měl být holčička. Paní jsem klidně řekla, že holčička rozhodně být neměl a ať ho neblbne a stará se o sebe. Ona se samozřejmě urazila a snažila se mi to vysvětlit a navykládala při tom spoustu dalších stereotypních hovadin.

Nepletou mu poznámky o holkách hlavu?

Můj syn miluje autíčka, vláčky, ale i hru na vaření nebo na doktora s plyšáky. Nechci mu nijak do budoucna omezovat možnosti jeho rozvoje a snažím se proto neřešit s ním zbytečně, jestli je něco pro holky nebo pro kluky. Teď ale začínám mít obavy, jestli neustálé poznámky na jeho pohlaví nemohou narušit jeho sexuální vývoj.

Občas při hraní Tomášek třeba říká, že on je holčička a já jsem chlapeček, nikdy ale nezpochybňuje pohlaví tatínka (ten je v jeho očích vždycky chlapeček). Včera mi při koupání zase řekl, že až vyroste, tak bude holčička. Vysvětlila jsem mu samozřejmě, že se nám pohlaví dospíváním nemění, že zůstane chlapečkem.

Začínám se bát, jestli ty neustálé necitlivé poznámky okolí nemohou v jeho mysli zasít pochybnost o jeho vlastním genderu. Anebo si myslíte, že jsem moc přecitlivělá a zbytečně to řeším? Jak bych podle vás měla na podobné poznámky nejlépe reagovat?

Děkuji Tamara

Odpověď odbornice: Poznámky okolí nemají na gender vliv

Dobrý den Tamaro, píšete, že vás trápí pochybnosti o genderu vašeho tříletého syna. Sexuální identita, tedy pocit příslušnosti k určitému pohlaví, se vytváří ve druhém trimestru nitroděložního vývoje. To znamená, že děti se již narodí s určitou sexuální identitou. Definitivní formování identity probíhá také po narození, vliv má rodina i společenské prostředí. Rozhodující vliv má podle výzkumů věk do 18 měsíců.

PhDr. Andrea Hlubučková

Starosti vám zjevně dělají názory okolí a větičky od babičky. U malých okatých a kudrnatých andílků se pohlaví odhaduje velmi špatně, takže skoro každá maminka má několik historek o staré hodné paní, která se spletla v pohlaví jejího dítěte. Ani poznámky babičky nemohou mít na sexuální identitu syna mít pražádný vliv. V tomto případě bych měla spíš dobrý pocit, že se vám narodil pohledný chlapec, a tak bude mít snadnější život.

V současné době je váš synek v období objevování společenských rolí, chlapečkové teprve objevují, co obnáší být klukem, co společnost očekává od kluků. Dříve také malé chlapce klidně oblékali do šatů a sukní po dívkách, mělo se za to, že do klukovství teprve dorostou. Mnoho chlapců v batolecím a předškolním období mluví tak, že používají koncovky –la (já jsem říkala...), také např. čůrají vsedě, hrají si s panenkami v kočárku atd., zkrátka chovají se tak, jak to vidí v nejbližším okolí u maminky. Jejich pohlavní vývoj to nijak nenarušuje.

Ano, existuje porucha pohlavní identity v dětství, ta se ale měří až kolem pěti let. V tomto věku již děti mají jasněji v tom, co společnost očekává od holčiček a co od kluků. Pokud by v době začátku školní docházky vaše obavy přetrvávaly, můžete konzultovat dětského psychologa nebo sexuologa.

Andrea Hlubučková, psycholožka centra Modré dveře