Pátek 28. ledna 2022, svátek má Otýlie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 28. ledna 2022 Otýlie

STAŘÍ MISTŘI: Kopecký dělá „ošklivé sklo“ a barvami polévá i sebe

  13:58
V šestadvaceti letech získal zlatou medaili na Expu58 v Bruselu a ocenění sbírá po celém světě dodnes. Přesto malíř a sklář Vladimír Kopecký o své tvorbě neustále pochybuje. V jeho dílech se setkává čistá geometrie s bouřlivou expresivní abstrakcí.

Světoznámý malíř a sklář Vladimír Kopecký měl o své umělecké dráze jasno už v pěti letech. | foto: Jiří Benák

Sklářský výtvarník a malíř Vladimír Kopecký se narodil 26. listopadu 1931 ve Svojanově. Jeho maminka byla švadlenou a tatínek truhlářem. Když mu byly tři roky, přestěhovali se rodiče se dvěma syny do Uhříněvsi, tehdy ještě malého města kousek za Prahou. „Za války jsem říkával mamince, že se chci jít podívat na Prahu. Tak jsme šli pěšky do Horních Měcholup a z kopce se dívali dolů na město,“ vzpomíná na mládí.

SERIÁL Staří mistři

„Bylo mi pět roků, ještě jsem ani nechodil do školy. Nakreslil jsem koně a ukázal to mámě. A ona na to, že je to moc hezké a že budu umělec. Ukázala to tátovi, ale ten řekl, že to není nic moc. Slyšel jsem jí, jak mu pak šeptem vynadala, že mi to mohl pochválit. Tehdy jsem si řekl, že budu umělec,“ dodává dnes světoznámý výtvarník.

Mladý Vladimír si dal cíl, že půjde na státní grafickou školu a poté na Umprum nebo Akademii. Ale na konci války získal jeho tatínek místo v Děčíně a rodina se znovu stěhovala. Na severu Čech si proto začal hledat školu, kde se kreslí. „Tak jsem zjistil, že je v Kamenickém Šenově sklářská škola. Do té doby jsem o skle nevěděl nic. Jen to, co ostatní – že jsou to okna a flašky od piva,“ vzpomíná na své začátky u oboru.

Na odborné škole studoval dva roky. Jedním z jeho učitelů byl jen o pár let starší sklář René Roubíček (o něm jsme psali v seriálu Staří mistři zde). Další rok pokračoval na sklářské průmyslovce v Novém Boru. A znovu pod vynikajícím kantorem, výtvarníkem Stanislavem Libenským.

Výtvarník Vladimír Kopecký

Světoznámý malíř a sklář Vladimír Kopecký měl o své umělecké dráze jasno už v...
Vladimír Kopecký: Brána (1969, linoleum, akryl, syntetikum a černá tuš)
Vladimír Kopecký: Tisíce křídel (2010, akryl na sololitu)
Vladimír Kopecký: Parabol (2006, broušené, leštěné a lepené sklo)

Ve dvaceti letech Kopecký zázrakem přežil vážný úraz na školní praxi v Lednických Rovních na Slovensku. Při broušení skla se rozlomil kotouč, jehož část ho zasáhla do obličeje. „Měl jsem zničený obličej a zlomenou spodinu lebeční, což přežije pět lidí ze sta. Bylo to strašné. Když jsem se pak viděl v zrcadle, tak jsem si říkal, že je se vším konec. Že se na mě holky už nepodívají,“ vzpomíná umělec a hned dodává: „Ale pak jsem aspoň měl před nimi co vyprávět.“ V následujících letech prošel více než dvěma desítkami plastických operací.

Cíl z mládí se mu splnil - po maturitě byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru monumentální malby a skla profesora Josefa Kaplického. Ten si talentovaného Kopeckého vybral jako autora šestimetrové vitráže na trienále v Miláně (1957) a mozaiky pro Expo 1958 v Bruselu. Za tu (společně s výtvarníky Adrienou Šimotovou a Františkem Burantem) získal zlatou medaili. Bylo mu teprve šestadvacet let.

Díky mimořádnému ocenění se dostal více do povědomí. Následující roky navrhoval výtvarné umění pro architekturu. Aby si vydělal nějaké peníze, musel kromě návrhů pracovat i na samotných realizacích. Jednou z mnoha takových zakázek byla například obrovská skleněná mozaika pro vstupní halu havířovského nádraží (1963). Od poloviny osmdesátých let směl navrhovat také pro zahraničí. Jeho stěny z pískovaného a barveného skla lze dodnes najít například v Japonsku, Nizozemsku, USA nebo Německu.

„Ne, že by se mnou nebyla sranda, ale jsem šílený pesimista. O všem pochybuji. Když však tvořím, jsem nejšťastnější člověk na světě.“

Vladimír Kopecký

Souběžně vznikalo jeho volné umění. Tvořil jak geometrické obrazy, tak i své expresivní malby. Sám v počátku cítil ve zdánlivě protichůdných polohách rozpor: „Občas jsem ty věci dal na jedné výstavě dohromady a ony tam do sebe kopaly. Také jsem se tím trápil, ale jednoho dne jsem si řekl dost. Prostě jsem takový, mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou. Když dělám jedno, toužím po druhém. Tak to dělám oboje podle toho, jak se mi to zrovna zamlouvá.“

Jak sám Kopecký říká, ve svých divoce gestických a silně pastózních malbách se doslova „rochní“. „Pak si zase sednu, všechno odhodím a hledám to nejjednodušší, tu geometrii.“ Stejnou dichotomii prožívá i při práci se sklem. Vznikají přísně geometrické plastiky skládané z řezaného tabulového skla. Na druhém pólu stojí brutální asambláže ze skla, kolejnic a cihel, které gesticky polévá akrylovými barvami. Právě v souvislosti s těmito díly razil Vladimír Kopecký už od šedesátých let termín „ošklivé sklo“.

Plastika Expo92 pro Sevillu ze skla, kovu a barvy měla rozměry 280x1100x170 cm.

Vladimír Kopecký je autorem monumentální skleněné plastiky pro světovou výstavu Expo 1992 ve španělské Seville. Více než dvoutunový artefakt na místě tvořil se dvěma pomocníky šest týdnů. Byť bylo dílo vybráno mezi nejlepší exponáty celé výstavy, neušlo na konci expozice svému zániku.

Od 90. let také tvoří umělecké performance. Za rytmu klasické hudby skláři vrství roztavenou sklovinu, kterou Kopecký polévá barvami. Akce připomíná divadelní představení a často vrcholí okamžikem, kdy si autor vyklopí nádobu s barvou na hlavu.

V letech 1990 – 2008 výtvarník vedl ateliér monumentální malby a skla na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Tam také získal titul vysokoškolského profesora. Jeho díla se nacházejí ve sbírkách muzeí a galerií po celém světě. Mezi ty nejvýznamnější patří londýnské Victoria and Albert Museum, The National Museum of Modern Art v japonské Jokohamě, Corning Museum of Glass v USA, francouzské Musée-Atelier du Verre de Sars-Poteries či švýcarské Musée des Arts decoratifs de la Ville de Lausanne. V Česku jsou to především pražská Národní galerie, GHMP, Uměleckoprůmyslové museum nebo Museum Kampa.

Výtvarník bydlí s manželkou v pražských Holešovicích. Tvoří hned ve třech ateliérech – v Praze, ve středních Čechách a u Karlových Varů. „V roce 1993 přijeli do mého ateliéru tři němečtí galeristé. Rozhlédli se a povídají: pane Kopecký, největší bordelář na světě byl Francis Bacon. Ten loni zemřel, ale vy jste ho bohatě nahradil.“

Autor:
  • Nejčtenější

Za*raný zpátečnický příběh, opřel se Dinklage do Disney kvůli Sněhurce

Plán natočit novou verzi Sněhurky a sedmi trpaslíků příliš nepotěšil amerického herce Petera Dinklage. Obvinil...

Zemřel Radan Dolejš. Kapelníkovi legendární skupiny Šlapeto bylo 57 let

V neděli večer zemřel kapelník souboru Patrola Šlapeto Radan Dolejš. Na sociálních sítích to oznámila zpěvačka z jeho...

RECENZE: Lucie Vondráčková kšeftuje se slovem láska jak na bleším trhu

Zpěvačka a herečka Lucie Vondráčková stále žije ve svém „marmeládovém“ písničkovém světě, kde se uvzdychaně zpívá o...

Zemřel herec Jiří Plachý mladší. Jeho hlasem mluvil Jean Reno i Spock

Ve čtvrtek zemřel herec Jiří Plachý mladší, bylo mu 75 let. V Divadle na Vinohradech působil více než padesát let....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Netopýr dolétal. Zemřel zpěvák a herec Meat Loaf, bylo mu 74 let

Ve věku 74 let zemřel americký zpěvák a herec Michael Lee Aday, známý jako Meat Loaf. Proslavil se zejména albem Bat...

Naši zemi by neubránila ani desetkrát větší armáda, říká armádní generál Opata

Premium Přes tři roky šéfuje armádě a nejvíc mu pije krev byrokracie. Když je nejhůř, oblékne maskáče a vyrazí z kanceláře...

Situace se obrací. Dřív byl vstřícný západ, dnes vyrazte s obytňákem na východ

Premium Nemám rád kempy s jejich davovou atmosférou, hlukem a stísněným prostorem a hotely jsou pro mě nenávratně statické,...

Recept na dlouhověkost? Chirurg Pafko vysvětluje, čím si zkracujeme život

Premium Profesor Pavel Pafko o tom, proč si u televize neotevře lahváč, o malém štěstí pro každý den a taky o poučném úrazu na...

  • Další z rubriky

Surrealistický obraz od Wachsmana se vydražil za 10,5 milionu korun

Surrealistický obraz Aloise Wachsmana nazvaný Figura (Hlava) z roku 1932 se v nedělní aukci European Arts v Obecním...

Někdo si píše deník, já mám obrazy. Inspirací je mi podvědomí, říká Jan Gemrot

Premium Aby byl člověk dobrým umělcem a uspěl ve své branži, měl by být především sebekritický, myslí si přední český malíř Jan...

Unikátní foto: muzeum zveřejnilo nejdetailnější snímek Rembrandtovy Noční hlídky

Nizozemské muzeum Rijksmuseum na svých webových stránkách zveřejnilo fotografii Rembrandtova nejslavnějšího obrazu...

Padl rekord. Reynkův grafický list se vydražil za 564 tisíc korun

Galerie Goltzova tvrz vydražila na online aukci grafický list Bohuslava Reynka Veronika IV. za 564 000 korun, což je...

Mysleli, že mám miliony. A já žila na ubytovně, vzpomíná Nicol Lenertová

Premium Na biologického otce si Nicol Lenertová už nevzpomíná, jen říká, že byl pro ni i její mámu nebezpečný. Během dětství...

Survivor: Nahota i pomlouvání Pazderkové za jejími zády, že je labilní

Po odstoupení zpěváka Vojtěcha Drahokoupila kvůli psychickým potížím ze show Survivor se diváci dočkali i prvních...

Do Česka poprvé připlula loď naložená uhlím z Austrálie. Má pomoci Ostravsku

Do Děčína v sobotu ráno poprvé připlula po Labi loď naložená černým uhlím z Austrálie, informovala Česká televize a...

Devadesátky: Hlavně nehraj jako já, řekl Vetchý Bartošovi o společné postavě

Postavu Tomáše Kozáka v Případech 1. oddělení hraje Ondřej Vetchý. V mladší verzi policisty v Devadesátkách se proměnil...

Angelica: Mám ráda svoje prsa, i když ve 12 letech nebylo lehké se s nimi sžít

Burleska je vlastně teatrální striptýz, svlékání z krásných korzetových kostýmů. „Používáme spoustu peří, kostýmy jsou...