STAŘÍ MISTŘI: Přece se nebudu v důchodu flákat. Sochaře proslavilo Expo

  0:58aktualizováno  0:58
Výstava Expo 58 v Bruselu znamenala pro tehdy třicetiletého sochaře Josefa Klimeše zásadní průlom. Jeho železná plastika ze vstupní haly československého pavilonu získala nejvyšší ocenění Grand Prix. Klimeš však pracuje se všemi materiály – od sádry po měděný plech.

Od šedesátých let se sochař zabývá figurální tvorbou i realizacemi pro architekturu. Mezi autory druhé poloviny 20. století má snad nejvíce děl umístěných ve veřejném prostoru. | foto: Jiří Benák

Akademický sochař Josef Klimeš se narodil 15. ledna 1928 v Měříně na Moravě. Když mu bylo osm let, zemřel mu tatínek. To on mohl za Klimešův vztah k umění. „Otec byl malorolník, měl dvě krávy. Maloval po nedělích jako amatér. Dělal kopie obrazů z reprodukcí a asi měl i talent. Odmala pro mě bylo malování vznešenou činností,“ řekl sochař iDNES.cz.

SERIÁL Staří mistři

V roce 1947, kdy odmaturoval na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí, si podal přihlášku na pražskou Akademii výtvarných umění. Zkoušku neudělal, a tak šel studovat na Filozofickou fakultu obor Dějiny umění a estetika. Soukromě také navštěvoval sochařský kurz u profesora Karla Lidického. Po dvou letech už ho na Akademii přijali. Studoval v ateliéru Jana Laudy, který může také za Klimešův první úspěch. „Profesor Lauda byl vyzván, aby udělal sochu pro československý pavilon na mezinárodní výstavě Expo 58 v Bruselu. Řekl však, že dá dohromady tým ze svých bývalých žáků a že za ně ručí,“ vzpomíná Klimeš.

Pro vstupní halu pavilonu vytvořil železnou plastiku nazvanou Každý má právo na vzdělání. Klimešův bratr tehdy žil v zahraničí, takže mladého sochaře jako jediného z vystavujících autorů do Bruselu nepustili. Klimešova plastika získala nejvyšší ocenění Grand Prix. „Původně to mělo být z kamene, ale architekti mi řekli, že by se to probořilo. A tak jsem neřešil výtvarný problém ale to, jak objekt odhmotnit,“ připomněl vznik oceněného díla.

Sochař Josef Klimeš

Od šedesátých let se sochař zabývá figurální tvorbou i realizacemi pro architekturu. Mezi autory druhé poloviny 20. století má snad nejvíce děl umístěných ve veřejném prostoru, ať už jde o menší bronzové busty, ženská torza nebo monumentální betonové plastiky. „Za bolševika bylo obvyklé, že si architekt vybíral sochaře. Spolupracoval jsem se slavným Karlem Filsakem. Ten byl hodně činný, a tak mám svých realizací docela dost,“ vysvětluje výtvarník.

Mezi jeho nejznámější díla patří betonová plastika Rovnováha (1989) na bránické straně Barrandovského mostu v Praze, která je svými rozměry 6 x 14 metrů jednou z největších v Česku. Dalšími rozměrnými díly jsou například Oblé kameny (1977) z nehodívského mramoru u karlovarského hotelu Thermal nebo dřevěný nástěnný reliéf v budově československého velvyslanectví v Káhiře (1979). Z menších děl jsou to kovové busty výtvarníka Jiřího Trnky nebo kunsthistorika Antonína Matějčka (obě v Praze). Klimešova bronzová socha Pohár byla v roce 1990 vybrána jako dar papeži Janu Pavlu II. při jeho první návštěvě Prahy.

Josef Klimeš pracuje s nejrůznějšími materiály od tradiční sádry, hlíny a kamene až po tepané portréty z tenkého měděného plechu. „Není sochařský materiál, se kterým bych nepracoval. Je pravda, že sochu od začátku dělám pro nějaký materiál a na něj také myslím po celou dobu té práce,“ říká. Klimešovy práce jsou zastoupeny ve sbírkách většiny významných galerií a muzeí po celém Česku.

Sochař bydlí v Praze na Veleslavíně, nedaleko od zimního stadionu Hvězda. Zde hrál čtyřicet let hokej v amatérském týmu složeném jen z výtvarníků. Svůj ateliér si nedávno přestěhoval z Letné do Dejvic a ke své současné tvorbě s nadsázkou dodává: „Slušnej chlap by se na to v mém věku už měl vykašlat. Ale bylo by mně líto se v důchodu jen tak flákat.“

(Doplnění: Sochař Josef Klimeš zemřel 12. ledna 2018 ve věku 89 let.)

Autor:

Nejčtenější

Zemřel hudebník Ric Ocasek. Exmanželovi topmodelky Pořízkové bylo 75 let

Hudebník Ric Ocasek s manželkou Pavlínou Pořízkovou na snímku z roku 2009.

Zemřel rockový hudebník a producent Ric Ocasek. Bývalému manželovi topmodelky Pavlíny Pořízkové bylo 75 let. Zpěváka...

PRVNÍ DOJMY: Je Nabarvené ptáče dobrý film? Rozhodně pro to dělá maximum

Teaser k filmu Nabarvené ptáče

O Nabarveném ptáčeti už se ví skoro všechno. Jak se slavně probilo na festivaly v Benátkách a Torontu, že mu jedni...

VIDEO: Dagmar Havlová je zase komička. Na domovní schůzi Vlastníků

Z natáčení komedie Vlastníci

Komedie pro ty, kdo to nezažili. Tak si říká novinka režiséra a scenáristy Jiřího Havelky Vlastníci, která zamíří do...

RECENZE: Film Nabarvené ptáče je pásmo obrazů. I když nádherných

Druhá ukázka z filmu Václava Marhoula Nabarvené ptáče

Coby producentský čin představuje Nabarvené ptáče nesporně událost roku, před níž se sluší hluboce smeknout. Jako film,...

RECENZE: Když je Rambo sám doma, má poslední ránu i poslední slovo

Sylvester Stallone ve filmu Rambo: Poslední krev

Teprve v pátém dílu série si mohl válečný veterán z Vietnamu vychutnávat v penzi poklidu venkova po boku přátel, jenže...

Další z rubriky

Chobotnice ožívá? Kaplicky předá projekt Národní knihovně, ale trvá na Letné

Vizualizace blobu. Návrh budovy Národní knihovny od architekta Jana Kaplického

Ředitel Národní knihovny Martin Kocanda a ministr kultury Antonín Staněk podepsali s Eliškou Kaplicky Fuchsovou...

Národní galerie zmapuje, jak čeští umělci zaznamenali události roku 1989

Josef Bolf - Akrobati (2017-2018)

Rozruch kolem odvolání ředitele pražské Národní galerie Jiřího Fajta zahýbal veřejným prostorem, výstavní chod však...

Převaděči slibují imigrantům americký sen. Vítěz World Press Photo byl v Praze

Na Staroměstské radnici v Praze byla 5. června 2019 zahájena výstava snímků z...

Fotograf John Moore se snímkem z americko-mexických hranic vyhrál letošní World Press Photo. Nyní zahájil stejnojmennou...

Pokud chcete jen úspěch, nemáte šanci, říká oceňovaný fotograf Stranka

I Can Hear You Call, 2015, Martin Stranka

Martina Stranku k fotografování přivedla smrt blízkého. To, co se zprvu jevilo jako terapie pohledem do objektivu, brzy...

Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.

Najdete na iDNES.cz