Lumír Čmerda se narodil 13. listopadu 1930 v Plzni. Bylo mu šest let, když se rodina přestěhovala do středočeských Dušník, dnes Rudné u Prahy. Krátce nato mu zemřela maminka. V létě roku 1942 byl popraven matčin bratr Rudolf, důstojník generálního štábu čs.armády, za napomáhání v přípravě atentátu na Heydricha.
Malý Lumír kreslil odmala. „Rodiče měli dokonce obavu, že se mnou budou muset jít k foniatrovi, protože jsem dřív kreslil než mluvil! Ze svého dětství si pamatuju jedinou kresbu - motorák vyvedený v perspektivě“, vzpomíná Čmerda na své výtvarnické začátky. Později byly kreseb plné i jeho učebnice a sešity z dob studia na smíchovském gymnáziu.
Když se blížila maturita, rozhodoval se, co bude studovat dále. Jeho možnosti byly velmi omezené, tatínek, učitel, byl členem strany národních socialistů. Proto byl hned po únorovém puči v roce 1948 ze zaměstnání vyhozen. S takovým kádrovým posudkem nepřipadalo v úvahu studium na vysoké umělecké či pedagogické škole. Na otcovo přání si tak podal přihlášku na teologickou fakultu. „Mělo to svoji vnitřní logiku, my jsme s církví opravdu žili, jako malý kluk jsem chodil do hořelického Husova sboru šlapat varhany,“ dodává.
Výtvarník Lumír Čmerda |
Na vysoké škole potkal i svou budoucí manželku Irenu. Měsíc po ukončení studia, v létě 1954, se vzali a „mladou paní“ Čmerdovou církevní úřady ustanovily husitskou farářkou ve Vratimově u Ostravy. O dalších pár měsíců později narukoval Lumír k pomocným technickým praporům (PTP) na uhelný důl Mír Karviná. Z vojny byl pro závažné onemocnění předčasně propuštěn, mohl se tedy věnovat farářskému povolání. Nejprve rok na faře v Ostravě - Hrabůvce, následujících pět let sloužil ve Frýdku-Místku, pak byl přeložen do Českého Těšína.
Po srpnu 1968 ho soudruzi vyštvali i z Ostravy
Nový biskup (po Listopadu 89 usvědčený konfident StB) měl za úkol zlikvidovat mladé faráře. Lumír Čmerda přišel na řadu jako třetí, když na podzim roku 1963 za vykonstruované pobuřování ztratil státní souhlas k výkonu duchovenské služby. „Měl jsem kliku, že v ostravské opeře zpíval můj spolužák Olda Lindauer. Věděl, že dobře kreslím, a pomohl mi sehnat místo výtvarníka v ostravském Parku kultury a oddechu. Takže jsem plynule přešel od farářování k výtvarnictví. V PKO jsem vytvořil desítky koncertních plakátů. Například Acker Bilkovi, Karlu Gottovi, Waldemaru Matuškovi, Gustavu Bromovi, Karlu Vlachovi, Ljubě Herrmannové a dalším. Mých plakátů si všimli výtvarníci z právě zakládané tvůrčí skupiny Kontrast Ostrava, jejímž členem jsem se následně stal,“ dodává umělec.
Od roku 1967 byl řádným členem Svazu československých výtvarných umělců (SČSVU). V témže roce také přešel na pozici výtvarníka do Útvaru hlavního architekta města Ostravy. V té době také získal první zakázky na plastiky do veřejného prostoru, vznikly tak první Čmerdovy reliéfy vysekávané do tvrdého javorového dřeva. Současně tvořil i grafiku. Díky skupině Kontrast se stal členem i dvou ostravských výtvarných komisí. V roce 1967 měl výstavu v německém Bonnu, následující rok v rakouském Eisenstadtu. Jeho díla byla vystavena také v Itálii, Švédsku a Polsku. V červenci 1968 odjel i s manželkou a dcerou na měsíc do Velké Británie. „Ve vysílání BBC jsme neustále poslouchali zprávy o obklíčení Československa tanky armád Varšavské smlouvy. Věřili jsme, že z toho nic nebude, že to Dubček a Svoboda s Brežněvem uhrajou. Do Prahy jsme se vrátili 19. srpna.“
Srpnové události roku 1968 přinesly do Čmerdova profesního života další zlom. „V tu ránu se Ostrava strašně změnila. Byly zrušeny všechny umělecké komise, později i Svaz československých výtvarných umělců. Nově si komunistická strana založila Český svaz výtvarných umělců (ČSVU) a tam už vzali jen prověřené soudruhy. Tím skončil i Kontrast,“ přibližuje výtvarník konec svého působení na Ostravsku.
Spolu se sochařem Vladimírem Preclíkem a architektem Evženem Tošenovským stihl ještě připravit i druhý ročník mezinárodního sochařského sympozia (1969). Od následujícího roku nesměl v Ostravě dostávat žádné zakázky, proto se rozhodl odejít do Prahy. Sehnal pozemek na pražské Klamovce. Spolu s brigádníky - studenty pražské Umprum - postavil dům s dílnou a rodina se znovu stěhovala. V Praze bydlí s manželkou a rodinou dcery dodnes. V roce 1971 se začal živit jako výtvarný umělec ve svobodném povolání. „Od roku 1965 jsem nemusel shánět práci. Díky přátelům z řad architektů jsem pořád měl co dělat. V pracovně jsem měl třeba i pět hotových velkých reliéfů. Budovy, pro které vznikaly, ještě nebyly dostavěny. Proto jsem mohl v roce 1982 uspořádat v pražské Nové síni výstavu „Dřevěné reliéfy Lumíra Čmerdy“, vzpomíná na normalizační léta, v Praze přece jen příznivější, než jaká byla v té době v „rudé“ Ostravě.
Pro architekturu vytvořil celkem dvaačtyřicet plastik. Například pro lutherský evangelický sbor v Těrlicku, pro školy v Třinci, Rudné, Karviné, Jablunkově, Frýdku-Místku a Bálkové, pro Státní vědeckou knihovnu a Vysokou školu báňskou v Ostravě. Je také autorem plastiky pro muzeum v Terezíně, pro pražský Polarografický ústav Jaroslava Heyrovského a Ústav termomechaniky. Vytvořil dvě monumentální díla pro obřadní síně zámků v Přibyslavi a Vlašimi. Posledním dřevěným reliéfem je „Patriae et Musis“ (1990). Vznikl pro holešovickou budovu Státní plánovací komise, dnes evropské centrály navigačního systému Galileo.
Od devadesátých let se věnuje grafice a malbě. Ilustroval sedmnáct knih, převážně s náboženskou tematikou. V únoru 2004 se vrátil ke své původní profesi a v husitském kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze působil jako farář sedm let až do svých osmdesátin. V současné době pokračuje v tvorbě svou nejoblíbenější technikou - malbou voskovými pastely. Při této činnosti mu nejvíce vyhovují ty nejobyčejnější prostředky, dětské pastely. „Pouze ony umožňují nanášení několika vrstev na sebe, vyškrabávání a leštění. Tato práce je vlastně pokračováním mých reliéfů, jen místo třísek odnímám vrstvy voskových pastelů,“ vysvětluje Lumír Čmerda a dodává: „Teď jsem se, po obrázcích k Erbenově Kytici a Kosmově kronice, pustil do ilustrací k pohádkám Boženy Němcové.“