RECENZE: Filmový Kajínek skutečného nepotřebuje, nadchne čistým řemeslem
Nutno říct, že úvodní scény přitom žádnému velkému úspěchu nenasvědčují. Ba naopak - kombinace klišé (stylizované útržky faktů ke kauze Kajínek) a informačního chaosu je pro diváckou pozornost téměř vražedná. Rozpačitý pocit navíc podporují nepadnoucí postsynchrony (nejvíc na dabing doplatil Boguslaw Linda) a zprvu trochu křečovité herectví plavovlasé Tatiany Vilhelmové - její tanec mezi diblíkovstvím a profesní netečností nefunguje, jak by měl.
Jakmile se však děj pohne od žánrových obrázků ze života právníků a vězňů k akci - a teď nemám na mysli jen bouračky, honičky a střelbu, ale dění v tom prapůvodním smyslu slova - začne se situace obracet.
Nejdříve se dostaví příjemné mrazení: signál, že kamera a hudba plní svou funkci, neboli že atmosféra působí. Následně se přestaneme snažit hledat spojitosti mezi předlohou a fikcí. Nejen proto, že nám dojde, že se stejně nikdy nezorientujeme, protože ve složité kauze Kajínek se vyzná snad jen Kajínek sám. Hlavně nás ono srovnávání přestane bavit.
Najednou si uvědomíme, že hrdina, vězení a náznak lovestory jsou vlastně ideální základ pro drama obecně, nejen pro to Kajínkovo. A že slavný vězeň pro nás přestává být kauzou a je už "jenom" atrakci, předmětem divákovy touhy po vzrušení.
Toho se nám mimochodem dostane víc než dost. Jestli Petru Jáklovi mladšímu něco doopravdy jde, pak je to stavba napětí a dramatický oblouk. Když Kajínek (akčně) prchá z vězení, úplně zapomeneme, že jsme o něčem takovém četli, neboli že vlastně víme, jak to celé dopadne, a normálně se bojíme.
Což nás posune do fáze tři. Aniž bychom věděli jak, přestaneme vnímat, že tu běží hlavně o Kajínka. Najednou sledujeme případ vězně, který má pocit nespravedlnosti, a tak prchá přes překážky, aby se jí dovolal. A je úplně fuk, jak se jmenuje.
Pozitivní překvapení filmu Kajínek: skladatel Noid
Dovolím si pominout morální aspekt celé věci, tedy otázku, zda je či není správné dělat hrdiny z kriminálníků. Podstatné je, že ve chvíli, kdy filmaři i divák zapomenou, že tu mělo jít o snímek natočený v něčím (Kajínkově, společenském?) zájmu, začne být dobrý.
Herci se uvolní (při vší úctě k Boguslawu Lindovi a jeho herectví, Vilhelmové to po "jeho" smrti hraje mnohem, mnohem lépe) a my uvěříme, že jim o něco jde. Příběh chytne druhý dech a získá tempo, které sluší krimithrilerům. Konečně také vynikne to, na co má Jákl mladší evidentně talent, totiž schopnost natočit akci, která neskřípe, nedrhne a baví, nikoli rozesmívá (neboli když něco stojí peníze, je to na výsledku vidět).
A v neposlední řadě také doceníme kouzlo Konstantina Lavroněnka. Zatímco na "klišoidním" pozadí je i jeho vnitřně soustředěná existence jenom dalším klišé, když má o čem hrát, je skvělý. Nevím, nakolik je Lavroněnko Kajínkem, ale hrdinou, kterému fandíme pro jeho zásadovost i odolnost, umí být dokonale.
Navíc je tu Vladimír Dlouhý, herec, pro nějž se role hlavního "záporňáka" stala labutí písní, a jeho bratr Michal: oba hrají s přirozeností, která až překvapí (snímek Sametoví vrazi budiž důkazem, že ne každý režisér z nich tenhle efekt umí "vymlátit"). A jestli se nám někde realita připomene v celé své kráse, pak nikoli v postavě slavného kriminálníka, ale právě u Vladimíra Dlouhého. Stačí ho vidět, jak si zapaluje cigaretu a jen tak mimochodem pronese: "Někdo zemře přirozeně, někdo to štěstí nemá."
A ještě jedno milé překvapení Jáklův Kajínek přinesl - osobnost Václava "Noida" Bárty. Jako debutující herec se nejen nezesměšnil, se svým výkonem se směle staví na roveň všem ostatním (byť je jeho role spoluvězně malá a relativně nenáročná).
Ale hlavně se ukázal jako talentovaný skladatel. Hudba, kterou pro film napsal, se dostane pod kůži, aniž by se podbízela. Pro atmosféru dar z nebes.
Filmu Kajínek by šlo vyčítat hodně: nevyrovnané tempo i herecké výkony, klišé ve střihačských postupech i jednotlivých motivech. Také nedůslednost tvůrců v přístupu ke kauze Kajínek je, diplomaticky řečeno, zarážející. Jakmile totiž na chvíli zapomeneme, že jde reálnou kauzu, už nám ji připomínají, aby vzápětí tvrdili, že se jí pouze inspirovali a pro výsledek není důležitá.
Není ale důvod vyčítat a stěžovat si. Výsledný dojem z filmu, který je prvním režijním počinem Petra Jákla mladšího, je víc než dobrý. Kdyby všichni točili alespoň ze čtvrtiny takhle poctivě, měli by čeští recenzenti sladký život.
Tipy z televizního programu
Recenze: Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství 60 %, Mrazivá pomsta 60 %, Mission: Impossible 3 70 %, Teroristka 55 %, Barry Seal: Nebeský gauner 65 %, Soudce 65 %, Aquaman a ztracené království 30 %, Jsem božská 40 %, Tanečnice 60 %
Klíčová slova: Fotbalista roku, Zuzana Smatanová, Výměna manželek, Survivor Česko & Slovensko
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Na vlnách Jadranu, Policie Hvar, To se vysvětlí, soudruzi!, Boží mlýny
Buranství, říká o přerušení Kaščejevy na Českých lvech režisér Chlupáček
Rozstřel Loni společně uvedli do kin film Úsvit, letos na televizní obrazovky vyslali minisérii To se...
RECENZE: Gabriela Soukalová ve sprše i v moři. Dokument jí zadal pózy
Premium Pod názvem Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí vešel do kin dokument, v němž se zpovídá...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
České filmaře zatkli při natáčení ve Vatikánu. Teď se chtějí vrátit zpět
Premium Štáb snímku Ďáblova sbírka skončil po natáčení na Svatopetrském náměstí na policii, která zabavila...
Metoda Markovič: Scény z výslechů byly hodně intimní, říká představitel Hojera
Rozstřel Herec Petr Uhlík, tvář dvou výrazných televizních projektů letošního roku: minisérií Metoda...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
KOMENTÁŘ: Desatero pro všechny, kdo rádi hlásají velké pravdy
Premium Málokdo si zapamatuje, kdo si o víkendu připsal České lvy nebo Oscary, ale zato se bude ještě...
Posedlost a láska k hudbě. Olga Malířová Špátová natočila dokument o Petru Jandovi
Před třemi lety oslovili přátelé Petra Jandy dokumentaristku Olgu Malířovou Špátovou, aby o něm...
Vedle ořezaného stromu vyrostla nová Banksyho malba, má ekologický apel
Nová nástěnná malba v londýnské čtvrti Finsbury Park přilákala davy lidí. A to i přesto, že se k...
RECENZE: Album Visions od Norah Jones je ospalá jazzová „pohodička“
Vůbec nejnešťastnější hodnocení, které se může dostat jakémukoliv uměleckému dílu je, prohlásíme-li...
RECENZE: Bez nápadu. Justin Timberlake vydal až odpudivě prázdnou desku
Premium O aktuálním albu Everything I Thought It Was hovořil zpěvák a herec Justin Timberlake ještě před...