RECENZE: Hodné pivo, zlý koňak. To je Listopad v Českém století

Pod názvem Poslední hurá dospěje v neděli na ČT1 cyklus České století do přelomových dní listopadu 1989. Na scénu vstupují nové postavy od Ladislava Adamce po Václava Klause. A taky jedna velká nekonečná schůze.

Na první jednání Občanského fóra s komunistickým premiérem ještě Václava Havla nepustili, na druhém si s Ladislavem Adamcem už potřásl rukou. A co bylo dál? Album; alespoň v premiérové epizodě Českého století.

Nejenže divákovi jména a postavy občas nedávají smysl (když představují coby člena první mise Občanského fóra Jiřího Bartošku, logicky čeká hercovu pravou tvář), ale hlavně v nich má zmatek. Dvě delegace, na každé straně jedna, rychlé seznamování a autorské jízlivosti – Klaus opraví Havla, který ho omylem nazve Volfem. Vůbec z Klause dělají trpnou figurku postávajícího ve dveřích.

České století: Poslední hurá

55 %

režie: Robert Sedláček

hrají: Marek Daniel, Jiří Lábus

Kinobox: 0 %

Marek Daniel pokračuje ve zbytečné imitaci Havlova zajíkání a pokašlávání, naopak Jiří Lábus se chová rozumně. Nejde mu o vnější nápodobu Adamce, hraje prostě a přesně muže ztrácejícího půdu pod nohama, opakujícího „Nevím, nemůžu, netlačte na mě“ a vysvobozeného až rezignací. Totéž by se dalo říci o postavě Oskara Krejčího v silném podání Oldřicha Kaisera, kdyby obratnému loutkáři zákulisních nitek nevnutili tvůrci až operetně ďábelskou stylizaci.

Jak se točil seriál na Letné:

22. února 2014

30 let svobody

Sledovat další díly na iDNES.tv

Vyjednávací epizoda plná taktických úvah a nekonečných porad – buď schůzuje skupina A, nebo skupina B, nebo obě dohromady – obsahuje i jiné laciné znaky. Například „áčko“ neboli muži revoluce se udržují ve stavu bdělosti pivem, kdežto „béčko“ čili aparátčíci utápějí vědomí soumraku své éry ve značkovém tvrdém alkoholu.

Vcelku zručně je skloubena dobová manifestace na pražské Letné se záběry z dotočené tribuny, byť nejvíc, beze slova, na ní vyjádří výraz Aloise Švehlíka v roli Dubčeka. Jiný důkaz, že důležitější pro dramatizaci přehlídky politiků jsou schopní herci než dvojníci, dá Roman Luknár coby Marián Čalfa.

Potíž zůstává v tom, co České století provází od počátku a s každým dalším dílem sílí, totiž ve zjevné snaze „kořenit“ dějiny senzací. Tentokrát tvůrci žádnou z postav nesvlékli donaha, zato však úporně až úpěnlivě naznačují, že obnažují dosud netušená spiknutí za každým rohem, ač třeba Čalfova role v Havlově zvolení prezidentem je dávno známá.

Rekonstrukce sklonku roku 1989 je předposlední zastávkou novodobých dějin, příště zbývá rozdělení Československa. Třeba Klausův duel s Mečiarem nakonec vzkřísí zájem; minulý díl vidělo v hlavním nedělním čase 389 tisíc diváků.