Píše se rok 1976 a přítel Václava Havla se brodí sněhem na Hrádeček, aby ho přesvědčil, že si má poslechnout Plastiky. Tak začíná epizoda, která dramatizaci naší historie posune zase blíž k divákově paměti. A také k plamennějším debatám, neboť premiéru v roli Havla zažije Marek Daniel.
České století: Je to jen rock’n’rollČesko, 2013 režie: Robert Sedláček hrají Marek Daniel, David Matásek Hodnocení: 60 % |
Jaký je? Jemně řečeno „blahobytnější“ než originál, vnější podoba příliš nesedí, ráčkováním a typickým ehm Havlovo charizma nedožene, ale výrazově silné okamžiky uplatní v debatách. V každém případě pojetí Olgy Havlové vyznívá daleko tragičtěji.
Navíc setkání s legendou Plastiků Ivanem Martinem Jirousem alias Magorem, jehož hraje Jan Hájek, je zábavné, čiší z něj Havlova nedůvěra vůči nositeli hudby, kterou opatrně hodnotí „trochu jako Hendrix“.
Muzika, při níž se pamětníkům vybaví Bič boží z 30 případů majora Zemana, tvoří výtečný kontrast k zásadní disputaci o nedělitelnosti tvůrčí svobody bez ohledu na vkus. Havel jako žáček, ač nerad, Magorovy argumenty přijímá; to je scéna, která celý díl povznáší k těm zatím nejlepším.
Fotogalerie |
Přijde levná satira „vlasatců“, Havlovy hovory s Pavlem Kohoutem o peticích, kdy se otřou o Jana Wericha a Emila Zátopka, i v sauně s kolegou zvaným X.Y., jenž přijal diktát normalizace. Je na divákovi, jaké jméno si dosadí, ale spíš se při pohledu na naháče bude ptát, zda režisérova posedlost svlékáním historických postav už není víc než jen školáckou symbolikou.
Opět zdrží slovní vata: „Můžu vám dát radu? Buďte opatrný,“ herecky scénu prozáří František Němec v roli filozofa Jana Patočky, jenž profesorskou přednášku zvládá s grácií. Proč při ní otvírá konzervu, je režijní záhadou tak jako „umělecky“ rozostřená silvestrovská obrazovka při zrodu Charty 77.
Nicméně mluvící hlavy konečně začínají trochu dráždit – a o to snad původně šlo.
