Když se to tak vezme, mám hodně známých, méně dobrých známých a ještě míň přátel. Ale to nemá znamenat, že bych si tady stěžoval, vůbec ne. Jednak mám tolik přátel, kolik si zasloužím a pak taky to závisí na tom, co já sám jsem schopen a hlavně ochoten pro toho druhého udělat. A nakonec, měl jsem těch kamarádů víc, ale někteří už nejsou součástí mého a našeho světa, dokonce jsem i několika už mluvil na pohřbu. Tak to dopadá. Dřív jsem býval svědkem na svatbách, určitě tak patnáct svateb jsem odsvědčil – někomu dokonce i víckrát – a dnes se moje účast na obřadech převažuje k těm pohřbům. Nemám z toho žádnou radost, ale na druhé straně, vždyť už jsem dávno překročil magickou šedesátku.
Je to opojné, mámivé a zároveň těžké, vymýšlet osudy lidí, nechat je zažívat věci, které bych si sám třeba ani prožít nepřál.
