RECENZE: Co udělá kaviárový levičák, když mu ulepený nihilista kálí za stanem?

Jako nečekané setkání dvou protichůdných osobností prezentuje pražské Divadlo Na zábradlí svou podzimní novinku Veřejní nepřátelé. Ze střetu dvou postav současné francouzské intelektuální scény, spisovatele Michela Houellebecqa a filozofa Bernarda-Henriho Lévyho, vyšel ve zdejším podání sice černobílý, ale zábavný divadelní večer. V hlavních rolích září Miloslav König a Václav Vašák.

„Populární nihilista“ Michel Houellebecq versus „kaviárový levičák“ Bernard-Henri Lévy. Už anotace říjnové novinky pražského Divadla Na zábradlí staví proti sobě dvě zásadní postavy francouzské kultury dost nesmířlivě. Režisér Jan Mikulášek se totiž spolu s dramaturgyní Dorou Štědroňovou jal zadaptovat knihu Veřejní nepřátelé. Tedy dílo, které v roce 2008 vyšlo jako soubor dopisů, jež si mezi sebou půl roku zmínění Francouzi vyměňovali.

Jeho překlad vyšel česky bohužel až loni, takže divadelní verze zmíněného epistolárního díla se k nám dostává teprve nyní. V kontextu posledních knih Michela Houellebecqa to je škoda, protože v nich (minimálně tedy v loňské novince Zničit) se enfant terrible francouzské literatury už rozhodně neprezentuje jako takový nihilista, jak by se z představení mohlo zdát.

RECENZE: Starý cynik a „prasák“ Houellebecq zase překvapil. Láskou k rodině

Tvůrci ovšem vycházejí z patnáct let starého díla a prezentují dvojici tak, jak tehdy byla (či jak si přála být) viděna. Mediální obraz je ostatně jedním z témat, které Houellebecq a Lévy ve svých dopisech řeší a které si režisér Mikulášek do své adaptace vybral. Je to také jeden z momentů, kdy se i tak zdánlivě protikladné bytosti shodnou. Oba totiž přiznávají, že ač je veřejná kritika popouzí, svým způsobem s ní vlastně oba souzní, a že s kritikou související mediální pozornost jim dělá velice dobře.

Jinak ale na Zábradlí staví Houellebecqa a Lévyho ostře proti sobě. Už od první chvíle, kdy se oba dva scházejí u stanu kdesi v lese. Francouzského spisovatele a skandalistu zde ztvárňuje Miloslav König jako skutečně odpudivého pobudu, který si loupe kůži z nohou a kálí za stanem. Oděn do nepadnoucí plandavé košile, kterou na těle drží vysoko vytažené kalhoty s páskem, si neustále pročesává mastné ptačí hnízdo na hlavě a pokuřuje užmoulanou cigaretu.

Bernard-Henri Lévy Václava Vašáka je k němu v těžkém kontrastu. S upraveným vousem i vlasem a ve společenském oděvu se vedle shrbeného Houellebecqa neustále vypíná a dává na odiv svou ztepilou postavu. Když si Houellebecq ulevuje za stanem, tak mu sice nerad, ale s grácií podává svůj kapesníček. Vašákův Lévy prostě vypadá elegantně i v momentě, kdy si vedle stanu ořezává prut na opékání špekáčků. Místo jakéhosi bizarního táboráku, kde by oba dva nadále vedli filozofické řeči, se ale zasazení náhle ostře mění. Místo lesa se oba „veřejní nepřátelé“ spolu s diváky přesouvají do sterilního prostředí, které se používá k dodatečnému dotváření počítačem upravených filmových scén.

Veřejní nepřátelé

80 %

Divadlo Na zábradlí

premiéra 27. října 2023

režie: Jan Mikulášek

hrají: Miloslav König, Václav Vašák

Mikulášek se Štědroňovou z více než třísetstránkové knihy vydestilovali zajímavé momenty: oba protagonisté tak až téměř prorocky mluví o Rusku, opírají se do svých kritiků i zmiňují své rodiny a svá dětství.

Neustálý proud zajímavých slov, který oba herci zvládají s bravurou, se přitom divadelní tvůrci nebojí ozvláštňovat. Tu si König přinese ze zákulisí popelník, tu se něco nečekaného stane s postaveným stanem – patrně proto, aby neupadla pozornost diváků, kterým by myšlenky dvojice mohly připadat nezábavné, či by jim vadila neměnná rutina nastoleného formátu. Mikulášek se v těchto chvílích může opřít o působivou scénu Dragana Stojčevského, což je příjemná změna, která narušuje zdejší obvyklou symbiózu s kmenovým scénografem Markem Cpinem. Pouze v případě fotobudky se zdá, že výsledek možná až příliš odvádí pozornost od herci vyřčených slov.

Veřejní nepřátelé v Divadle Na zábradlí nabízí sice černobílý (a dále stereotypizující), ale velice srozumitelný pohled na zdánlivě nesourodou dvojici francouzských intelektuálů. Vedle hereckých výkonů zaujme novinka i scénou a celkovou hravostí, s níž se tvůrci vyrovnali s těžkou předlohou. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o divadelníky, kteří si bravurně poradili už s korespondencí Voskovce a Wericha, se takový zážitek vlastně dal očekávat.