RECENZE: Komunista zpívá rokenrol? Jak to bylo s Gottovým „dobytím“ Las Vegas

Nános mýtů a nedostatek materiálů, které udržují jen velice rozmlžené povědomí okolo půlročního pobytu československých umělců v čele s Karlem Gottem v Las Vegas koncem 60. let, inspirovaly tvůrce pražského Divadla Na zábradlí k stylizované jízdě nazvané Bůh v Las Vegas. Kde byla pravda, se diváci z představení nedozví, autoři se ale působivě dostávají k obecnějším tématům.

V roce 1967 odletěla sestava československých umělců do Las Vegas, aby zde sedm měsíců vystupovala v kasinu New Frontier. Tříhodinová estráda nesla název Europa ‘68 a její největší hvězdou byl „Zlatý hlas z Prahy“, tedy Karel Gott. Doprovázel ho Ladislav Štaidl, klavírista Rudolf Rokl a přes sedmdesát dalších umělců a umělkyň včetně folklórních zpěváků a tanečníků.

Publicista Pavel Klusák dlouhodobě upozorňuje na to, že ač tým okolo Karla Gotta tuto zkušenost po návratu domů prezentoval jako obrovský úspěch, realita byla patrně trochu jiná. Z více než půlročního angažmá nejsou k nalezení žádné materiály, americké zdroje hovoří spíše o předčasně ukončeném propadáku. Náš „závažný kulturní export“ večeřící hosty amerického kasina tehdy prostě moc nezaujal.

„Úspěch kteréhokoli krajana ve světě byl vnímán jako potvrzení: vidíte, i když nemáme možnosti uplatnit se, jsme nejméně tak dobří jako oni. Obyčejní posluchači v Československu si úspěch Karla Gotta vroucně přáli: byl by úspěchem náš všech. Jistě i toto přání se odrazilo v rychlém a bezproblémovém přijetí Gottovy verze,“ píše doslova Klusák ve své knize Gott: Československý příběh.

RECENZE: Přespříliš nakloněný Čechov. Havelka zrežíroval Racka na Zábradlí

Nadhozené téma zaujalo tvůrčí dvojici Petr Erbes a Boris Jedinák, kteří v pražském Divadle Na zábradlí vytvořili autorský kus nazvaný Bůh v Las Vegas. Jak zmiňují v programu k novince (který cituje i výše uvedený výňatek Klusákovy knihy), oslovili dosud žijící pamětníky. Dostalo se jim ovšem jen velice kusých, stárnoucí pamětí a nostalgií pokroucených svědectví, které si místy i vzájemně protiřečí.

Místo dokumentu tak využili silné téma k vlastní tvorbě. Na Zábradlí se proto hraje o střetu uměleckého snu s realitou života, o neúspěchu, o Klusákem naznačeném poměření toho „našeho hezkého českého“ se světovou třídou.

Ač se jméno největší hvězdy této patrně bizarní estrády dostalo do názvu představení, Jedinák s Erbesem postavili do středu jiného účastníka. Zaujal je osud herce a komika Antonína Šůry. Tedy muže, který do USA odjel jako zkušený herec malých rolí (Hrátky s čertem, Poslušně hlásím, Kdyby tisíc klarinetů a mnoho dalších filmových klasik) a který se odsud už nevrátil.

Šůrovo číslo bylo totiž z programu ihned vyškrtnuto, takže herec místo realizace svého uměleckého snu propadl v městě hříchu hazardu a pití. Pro finanční problémy nakonec musel v USA zůstat a živit se jako lakýrník.

Šůru na Zábradlí ztvárňuje Michal Bednář. Ve srovnání s ostatními herci hraje civilně, jakoby divákům svůj příběh vyprávěl. Okolo něj se točí bizarní sestava ostatních vystupujících v jakémsi snovém kabaretu rámovaném kaktusy a dalšími znaky nevadské pouště.

Samotný děj se sestává z víceméně samostatných scének. „Vedoucí zájezdu“ Jindra Horová (v podání Magdalény Sidonové) oznamuje Šůrovi nepříjemnou pravdu, Ladislav Štaidl (Vojtěch Vondráček) se zamiluje do místní Američanky (Anežka Kubátová), Rudolf Rokl (Miloslav König) si spolu s Horovou dělají ze Šůry dobrý den, Jiří Středa (Václav Vašák) ho se svým černým divadlem naopak brání... A nad tím vším dlí ani ne třicetiletý Karel Gott (Kateřina Císařová). Nemluví, jen se celý večer nezúčastněně usmívá jako obrázek.

Hudební číslo, kdy spolu se Štaidlem a Roklem předvádí hit Trezor, patří k nejvýmluvnějším částem večera. Císařová totiž sice otvírá ústa, ale nezpívá. Notoricky známá píseň přesto zní v hlavě každého diváka a do ticha sálu se ozývá jen Königovo stále opakované rytmické „raz dva tři čtyři“. Jak asi působil „náš“ Gottův velký hit v zemi, kde hrál Elvis Presley, Little Richard či Chuck Berry?

Bůh v Las Vegas

80 %

Divadlo Na zábradlí

premiéra 5. června 2024

režie: Petr Erbes, Boris Jedinák

hrají: Kateřina Císařová, Vojtěch Vondráček, Miloslav König, Anežka Kubátová, Magdaléna Sidonová, Michal Bednář, Václav Vašák, Dita Kaplanová

Podobně „mimózně“ působí i skvěle podaný folklorní a capella vstup trojice Císařová-König-Vondráček.

Chvilky trapna jsou vůbec ústředním motivem novinky. Herci je rozehrávají a natahují ad absurdum. Celým večerem se tak nese bizarně zatuchlá a naškrobená atmosféra ne nepodobná filmům Davida Lynche a tak nějak zapadající do dlouholetého stylu současného Divadla Na zábradlí. Klasicky v nich herecky exceluje zejména Vojtěch Vondráček. Zaujmou i (tentokrát) skutečné pěvecké kreace Císařové. Zasněně elektronické podání písně Oči sněhem zaváté zůstane divákům v hlavě ještě dlouho.

Ač by tedy některé scény mohly být kratší, vzniklo na Zábradlí na úplný konec sezony působivé a originální dílo, které spíše než o jedné konkrétní cestě na Západ vypovídá obecně o nás a o našich nesplněných či nesplnitelných snech.

Ještě z Klusákovy knihy:
Američané sázeli na exotiku východní Evropy. Inzerce v tisku zvala na Gotta jako na „Iron Curtain Idol“, idol železné opony. Sám zpěvák si stěžoval, že ho zprvu uváděli jako „prvního komunistu, který zpívá rock’n’roll“ – a když to Gott odmítal, producent mu sdělil, že se o management nemá starat. Pro skupinu bylo celé angažmá nepochybně seznámením s kapitalismem.

In: KLUSÁK, Pavel. Gott: československý příběh, Brno, Host, 2021.