RECENZE: Starý cynik a „prasák“ Houellebecq zase překvapil. Láskou k rodině

Pozoruhodným završením dosavadního díla francouzského kontroverzního spisovatele Michela Houellebecqa se zdá být jeho poslední román Zničit. Chronický cynik v něm totiž znovuobjevuje sílu rodiny a partnerské lásky.

„Francouzští spisovatelé by vlastně neměli váhat dělat víc rešerší; hodně lidí má rádo svou práci a těší je vysvětlovat ji laikům. Naštěstí jsem dospěl k pozitivnímu závěru: je načase, abych skončil.“

Poslední část doslovu románu Zničit francouzského spisovatele Michela Houellebecqa vlastně o jeho loni vydaném díle prozradí leccos. Čtenář se v něm opět dočká rozsáhlé a podrobné (a přesto všechno stále neuvěřitelně čtivé) analýzy určitého pole lidského vědění. A Houellebecq pak svým románem, který na podzim Odeon vydal opět v překladu Alana Beguivina, patrně korunuje své kontroverzní, pozoruhodné a originální dílo. A jak jinak než nečekaně.

Čtenáři uvyklí nihilismu a skepsi, kterými své knihy nyní pětašedesátiletý Francouz spolu s explicitními popisy sexuálních scén dlouhodobě protkává, budou totiž nejspíš překvapeni. Tématem románu Zničit je totiž rodina a ...láska.

Hrdinou více než pětisetstránkové knihy je Paul Raison, padesátník z velice blízké budoucnosti, který svůj život tráví zcela ponořen do své práce. Jako vysoce postavený úředník se stal důvěrníkem francouzského ministra, politické hvězdy, o které se mluví jako o potenciálním kandidátovi na příštího prezidenta.

Blížící se celospolečenská událost roku se však zdá v ohrožení, svět zaplavují zneklidňující deepfake videa: na jednom z nich je třeba zmíněnému ministrovi gilotinou useknuta hlava. Další však svým záběrem dalece přesahují domácí politiku a dávají tušit nadnárodní problém a spiknutí. Tajné služby ovšem stále tápou.

Houellebecq tak na pozadí vrcholící prezidentské volby rozehrává politický thriller ze současnosti. Zdá se, že Paulovy soukromé problémy - otec v kómatu a nefunkční manželství - jsou jen malými, nedůležitými a hlavně těžko řešitelnými odbočkami na cestě k jakémusi novému 11. září.

Houellebecq tak svým čtenářům nabízí důkladný (a stále především neskonale vtipný a bystrý) pohled do světa současných politických kampaní a myšlení takzvaných spin doctorů. Pobaví dále třeba nečekanými narážkami na popkulturu přelomu tisíciletí, když svého hrdinu nechává nahlédnout do jeho pubertálního pokoje s plakáty Nirvany a Matrixu.

Zmíněné důkladné rešerše se ale nakonec týkají úplně jiného tématu, podobně překvapivého, jako byl v případě předchozího románu Serotonin informovaný vhled do problematiky francouzského zemědělství a venkova.

Zničit

80 %

autor: Michel Houellebecq

překlad: Alan Beguivin

nakladatel: Odeon

Hrdina Serotoninu a hrdina Zničit mají ostatně zdánlivě mnoho společného: jsou bez ambicí, otupělí, citově vyhořelí, prostí jakýchkoli zásadních sociálních vazeb. Nešťastně úspěšní jedinci topící se ve výhodách zdánlivě upadající západní civilizace. Jejich osudy se však odvíjejí odlišně a bylo by škoda čtenáři prozrazovat více.

Pokud se však opravdu jedná o poslední Houellebecqův román, je ve skutečnosti, že tento chronický cynik najednou dává hodnotám jako je láska a rodina takovou šanci, vlastně cosi uspokojujícího a příjemně usmiřujícího.

Přesto se čtenář nemusí bát, že by tento kontroverzní spisovatel, nihilistický filozof (a dlouhodobý nominand na Nobelovu cenu literatury) ubral něco ze své jedovatosti, sžíravosti či explicitnosti.