Aktuální herní generace se s příchodem nových konzolí chýlí ke konci a vydavatelský gigant Bethesda má rozhodně o čem přemýšlet. Přinesl hráčům sice mnoho dobrého, ale jako téměř všem jeho konkurentům se mu nevyhnuly výkyvy v kvalitě.
Čekání na The Elder Scrolls VI
The Elder Scrolls V: Skyrim patří bez debat k nejpopulárnějším hrám poslední dekády a pyšní se jednou z nejoddanějších herních komunit na světě. Na regulérní pokračování milované série však fanoušci čekají marně. The Elder Scroll VI byl sice oficiálně, ale zároveň spíše symbolicky oznámen krátkým teaserem na výstavě E3 v roce 2018, jelikož se však studio soustředí na svoji tajemnou sci-fi novinku Starfield, lze vydání TESVI jen těžko očekávat dříve než v roce 2023 – tedy celých dvanáct let poté, co poprvé vyšel Skyrim.
Bethesda si je samozřejmě vědoma popularity značky a snaží se fanoušky uspokojit jinak. Na aktuální konzole tak v roce 2016 vydala velmi pěkný, byť stále „roztomile“ zabugovaný remaster původního Skyrimu a o rok později původní hru převedla do virtuální reality a na přenosnou konzoli Nintendo Switch.
Hráči mají dále možnost ponořit se do oblíbené provincie v mobilní free-2-play odbočce The Elder Scrolls: Blades, která by měla rovněž brzy dorazit i na Switch.
Skyrim: Special Edition (PS4)
Potenciál výdělku viděla firma svého času i v mobilní karetní hře The Elder Scrolls: Legends, kterou se pokoušela atakovat pozici konkurenčního Hearthstoneu. Tam ale těžce selhala. Loni po necelých třech letech provozu zastavila práce na veškerých budoucích rozšířeních hry, byť její servery nadále běží a hráči si free-2-play titul mohou zdarma vyzkoušet.
Nejdůležitějším a herními kritiky často přehlíženým titulem se stalo MMORPG The Elder Scrolls: Online. Jako spousta titulů podobného typu neměla hra v roce 2014 příliš zdařilý start, věci se ale začaly obracet s vydáním edice Tamriel Unlimited o rok později, kdy firma upustila od nutnosti platit měsíční předplatné a hru v řadě ohledů vylepšila. The Elder Scrolls Online se od té doby dočkala řady rozšíření (mimo jiné oblíbeného Morrowindu) a po zakoupení nabízí hráčům flexibilní možnosti, za co v ní chtějí platit.
| 2014 | Wolfenstein: New Order, The Elder Scrolls Online, Evil Within |
|---|---|
| 2015 | Wolfenstein: Old Blood, Fallout Shelter, Fallout 4, The Elder Scrolls Online: Tamriel Unlimited, kauza s placenými módy na Steamu |
| 2016 | Doom, Dishonored 2, TESV: Skyrim - Special Edition |
| 2017 | Prey, Evil Within 2, Wolfenstein: New Colossus, Dishonored: Death of the Outsider, start Quake Champions, start Creation Clubu, první titul pro VR - Skyrim |
| 2018 | Fallout 76, Quake Champions přechází na F2P |
| 2019 | Rage 2, Wolfenstein: Youngblood, konec aktivní podpory TES: Legends, start The Elder Scrolls: Blades |
| 2020 | Doom Eternal, Fallout 76: Wastelanders |
Kromě všech zmíněných projektů se Bethesda odhodlala i k vytvoření platformy Creation Club, prostřednictvím které nabízí nové předměty, zbraně, monstra a další herní součásti pro Skyrim a Fallout 4.
Skrz platformu nabízí své výtvory jak samotná firma, tak někteří členové komunity, pokud se pro to rozhodnou. Odměnou jim je část výdělku. Creation Club je k dispozici i na konzolích. Prvním pokusem o něco podobného bylo nechvalně proslulé zpoplatnění módů na Steamu v roce 2015. Akce tehdy trvala pouhé čtyři dny, než byla po odmítavé reakci komunity stažena.
Fallout Shelter
Fallout pod atomovou palbou
Vývoj dalších The Elder Scrolls provází sílící skepse a obavy zapříčiněné stavem druhé vlajkové lodi studia, kterou je značka Fallout. Velký rozruch vzbudila v době vydání návyková mobilní hra Fallout Shelter (recenze), která Bethesdu evidentně utvrdila v tom, že mobilní trh má pro společnost velký potenciál. Strategie točící se kolem managementu vlastního vaultu byla ve své době ohromně populární a není divu, že se na její úspěch od té doby pokouší Bethesda všelijak navázat.
O The Elder Scrolls: Blades a Legends už řeč byla, na loňské výstavě E3 firma znechutila mnohé pamětníky mobilní verzí Commandera Keena (retro článek o původní hře čtěte na Bonuswebu zde), která s originálem sdílí jen název a helmu hlavního hrdiny. Ale zpět do postapokalyptické Ameriky.
Fallout 4
Fallout 4 (recenze) vyšel v roce 2015 a ačkoliv se mohl pochlubit ohromnými prodeji, řada fanoušků hru nepřijala a kritizovala ji mimo jiné pro její zjednodušování RPG prvků. Již ve své době byl navíc pod palbou kritiky i letitý engine, kterého se Bethesda odmítá vzdát i pro své budoucí tituly. Na druhou stranu úspěch hry nebyl úplně nezasloužený. Mnozí oceňovali, že hlavní hrdina byl konečně nadabovaný, jiným se líbila posílená role craftingu a vylepšená akční stránka hry, o neskutečně detailním zpracování ohromného světa ani nemluvě.
Zatímco Fallout 4 byl tedy spíše rozporuplný, Fallout 76 (recenze) se stal skutečným průšvihem a jasným signálem, že s týmem Todda Howarda není něco v pořádku. Dříve do nebes vyhlášený vývojář se stal pro řadu youtuberů, komentátorů a „emocionálních fanoušků“ přes noc padouchem číslo jedna a na vlastní kůži pocítil absurdní nenávist, s níž se museli potýkat do nedávné doby zbožňovaní scénáristé Hry o trůny.
Fallout 76
Jenže co naplat, kvalita hry byla skutečně na poměry Falloutu nezvykle nízká, byť i tady platí, že hru si šlo do jisté míry užít už při jejím vydání, pokud vás tedy ze všeho nejvíc baví průzkum ohromného, detailního světa a odhalování jeho skrytých zákoutí. Ke zklamání z celkové kvality hry se však přidala ještě celá série dalších nelichotivých kauz jako rozeslání „značkových“ tašek mizerné kvality těm nejvěrnějším fanouškům nebo únik osobních údajů některých hráčů.
Na druhou stranu, Fallout 76 má stále živou komunitu věrných hráčů a do hry aktuálně zdarma vychází zásadní rozšíření Wastelanders, které do hry přidává živá NPCčka, dialogy, volby, systém reputace a spoustu nového obsahu. Zda Wastelanders pozvednou hru alespoň na úroveň čtvrtého dílu, bude však jasné až se zdravým odstupem a hlavně čistou hlavou. Jisté však je, že na konci minulé generace měla značka větší hodnotu.
Doom Eternal
Vzkříšení id Software a Doomu
Pokud se na Bethesdu snáší kritika za poslední Fallouty, za návrat legendárního Doomu jí naopak hráči mohou líbat nohy. Jedná se přitom o jeden z mála zdokumentovaných případů, kdy je vydavatelství přímo zodpovědné za rozhodnutí pozitivně ovlivňující klíčové prvky designu hry. Vývoj „čtvrtého“ Doomu totiž prošel restartem právě na popud Bethesdy, která vývojářský tým postrčila správným směrem. Informace z roku 2015 mluví o tom, že vydavatelství v minulosti donutilo vývojáře z id Software upustit od pojetí, které příliš připomínalo sérii Call of Duty.
Nutno podotknout, že samotný id Software se po vydání prvního Rage v roce 2011 potácel v problémech a dokonce se jeden čas zdálo, že by v budoucnu mohl plnit roli podpůrného studia specializujícího se na tvorbu a optimalizaci technologií. Po vydání famózního restartu Doomu v roce 2016 (recenze) a letošního hitu Doom Eternal (recenze) nic takového určitě nehrozí. Id Software je pro Bethesdu momentálně áčkovým vývojářem a jejich hry se řadí k tomu nejlepšímu, co vychází.
DOOM
Kromě toho tým spolupracuje i na výrobě dalších her od Bethesdy především s ohledem na jeho expertízu v oblasti stříleček z první osoby. Ostatně právě tento aspekt byl tím nejlepším na loňské openworldové akci Rage 2 (recenze), s jejíž tvorbou id Software pomáhal svým kolegům z Avalanche Studios.
Byť se o tom příliš nepíše, id Software pod taktovkou Bethesdy vzkřísil i značku Quake. Free-2-play arénovou střílečku s názvem Quake: Champions si od srpna 2018 každý může vyzkoušet sám. Hra v tichosti běží dál, avšak její aktivní komunita je v porovnání s aktuálními trháky malá. Žánr jako takový dnes už moc netáhne, jak dokazuje i zrušený Unreal Tournament nebo rychlý zánik střílečky LawBreakers.
Wolfenstein II: The New Colossus
Návrat nácků a podpora nových technologií
Potlesk si Bethesda zaslouží i za znovuzrozeného Wolfensteina, byť tady na rozdíl od Doomu nepanuje úplná spokojenost. Wolfenstein: New Order (recenze) patřil na začátku roku 2014 k jedněm z nejranějších her určených i pro nové konzole, což mu jistě pomohlo. Mnoho hráčů si zamilovalo příklon k silnému příběhu, byť se samozřejmě najde dost těch, kterým se nový směr značky nezamlouvá.
Chválu si vysloužilo i o tři roky mladší přímé pokračování New Colossus (recenze). Ačkoliv Bethesda tvrdí, že hra vydělala dostatek peněz na to, aby se švédské studio MachineGames mohlo pustit do tvorby pokračování, závratných prodejních čísel New Colossus nedosáhl.
Wolfenstein II: The New Colossus
Zatímco krátká odbočka Old Blood (recenze) z roku 2015 ještě dokázala zaujmout stejné publikum jako původní New Order, na kooperativní hraní cílený Wolfenstein: Youngblood (recenze) patřil k největším zklamáním loňského roku. Evidentní snaha oslovit nové publikum a dostat Wolfa do povědomí více lidí nezafungovala a hra spíše znechutila stávající fanoušky. Druhým průšvihem byla Wolfenstein: Cyberpilot pro virtuální realitu, který kritika strhala snad ještě víc.
Na druhou stranu za virtuální realitu obecně můžeme Bethesdu pochválit, neboť společnost patřila k prvním, kdo se technologii snažil uchopit a popularizovat. Již jednou zmíněný port Skyrimu byl asi jejich nejúspěšnějším produktem. K tomu přispěl v zásadní míře i fakt, že hra je k dostání na Playstationu VR. Mezi další tituly patřil i Fallout 4 pro HTC Vive a Doom VFR pro obě zmíněná zařízení.
Všechny tyto tituly patří do kategorie „neohrabaných pionýrů“ a kvalita letošního Half-Life: Alyx je úplně jinde, na druhou stranu je sympatické, že firma investovala do vývoje zajímavých portů, které si zahraje jen úzký okruh lidí. Stejně pozitivně můžeme hodnotit i portování her jako Skyrim, Doom a Wolfenstein: New Colossus pro Nintendo Switch, na nějž by měl brzy dorazit ještě Doom Eternal.
Evil Within, Dishonored a Prey – chvála vs. prodeje
Orientace na příběhové hry pro jednoho hráče patřila dlouho k filozofii Bethesdy, většina z těchto titulů však v nejlepším případě sdílela osud Wolfensteina. Hry se zpravidla dočkaly vynikajících recenzí a velké chvály u příznivců daných žánrů, ale prodejním žebříčkům rozhodně nedominovaly. Dishonored 2 (recenze) od Arkane Games nabídl jedny z nejzajímavějších, nejsložitějších a nejnápaditějších úrovní této generace, po její odbočce s názvem Death of the Outsider (recenze) a celkově nižších prodejích však značka musela k ledu.
Dishonored 2
Snad ještě hůř je na tom žánrově podobná akce Prey (recenze), která dnes bývá pravidelně ve slevách nabízena za extrémně nízkou částku. Ani zde nepomohla „nekonečná“ rozšíření Mooncrash nebo Typhon Hunter a o jejím pokračování se nemluví ani žertem.
Arkane Studios momentálně pracují na Deathloop, který má prý sice opět nabídnout brilantní level design, ale je orientovaný na hru více hráčů. Podobně se mimochodem mluvilo i o zmíněném průšvihu jménem Wolfenstein: Youngblood, s nímž v Arkane Studios vypomáhali.
Zapomenout nesmíme ani na oba dva díly parádního horroru Evil Within (recenze), jenž bravurně spojoval motivy známé z kultovních sérií Resident Evil a Silent Hill a žánr survivor hororů modernizoval pro dnešní hráče. Vedle mimořádně děsivých nepřátel zde byl vaším úhlavním nepřítelem strach, chatrné zdraví a nedostatek nábojů. Studio Tango Gameworks ostatně založil duchovní otec série Resident Evil Shinji Mikami. Opět platí, že nehledě na obecnou chválu ze všech stran se o třetím díle Evil Within zatím nemluví a studio se momentálně soustředí na strašidelnou, ale akčněji pojatou hru Ghostwire Tokyo.
Evil Within
Budoucnost: Save Player 1?
Když se v roce 2017 na krátký čas vystupňovaly obavy o osudu vysokorozpočtových her orientovaných na jednoho hráče, Bethesda se nebála prezentovat krátkým videem (viz níže), kde se stavěla do role zachránce příběhových titulů. Otázka je, jak dlouho jí to vydrží.
Experimenty jako Youngblood a Fallout 76 se nepovedly, Deathloop od Arkane zní jako velký odklon od toho, na co jsme od tohoto studia zvyklí a i v případě akčnějšího Ghostwire Tokyo by jednoho nepřekvapilo, kdyby do něj tvůrci nebyli nuceni naroubovat nějaký ten multiplayer. Vydavatelství dlouhodobě zápasí především s námitkami těch, kteří mají pocit, že každá hra musí trvat alespoň dvacet hodin nebo pokud možno věčnost. Ústupky této skupině hráčů byly prozatím spíše vykazovány jakoby na okraj, do DLC a přidaných módů, nyní však začínají čím dál víc ovlivňovat klíčové prvky v designu novějších her.
Na druhou stranu Bethesdu šlechtí, že se na rozdíl od konkurentů nebojí přicházet s novými značkami a neždímá vše podobným způsobem jako sérii The Elder Scrolls. Důkazem nejsou jen posledně zmiňované tituly od Tanga a Arkane, ale třeba i zmiňovaný Starfield, který je pro vydavatelství životně důležitý. Tým Todda Howarda potřebuje fanouškům dokázat, že má dost sil, kreativity a technologií na to, aby stvořil prvotřídní RPG, které se bude prodávat léta.
Výsledek nebude zajímat jen hráče marně čekající na Star Citizen nebo Mass Effect, ale především příznivce The Elder Scrolls, kteří jsou rok od roku nervóznější. Chystané hře vyrostla konkurence v podobě Outer Worlds, srovnávat se jistě bude muset i se Cyberpunkem. Menší poprask sklidila informace, že obě chystané hry poběží na letitém enginu sahající až k původnímu Morrowindu. Je otázka, jak moc jej tvůrci dokážou modifikovat, aby nepůsobil zastarale. S aktuálním hitem Doom Eternal vydavatelství konečně přetrhlo šňůru průšvihů a slabších her, nezbývá než doufat, že mu to vydrží.
