RECENZE: Nácky bije ocelovou trubkou. Nový Wolfenstein je zkrátka skvělý

Přídavek k loňskému překvapivému akčnímu hitu Wolfenstein: The New Order pokračuje přesně ve šlépějích originálu. A díky za to.

„Opravdu potřebujeme další generickou temnou střílečku s nacistickými roboty?“ ptal se sarkasticky legendární vývojář Warren Spector (Deus Ex) před vydáním loňského následníka kultovního Wolfensteina. Jak se ukázalo, tak opravdu potřebujeme. V současné době, kdy v akčních hrách nejvíce frčí pseudorealistické konflikty z blízké budoucnosti, otevřené světy, neustálé krytí za překážkami a smrt po jedné kulce, by člověk skoro zapomněl, jak jednoduché to dříve bylo.

Wolfenstein: The Old Blood (PS4)

The New Order nabídl přímočarou brutální akci se skvělým level designem, ručním sbíráním nábojů, lékárničkami místo automatického léčení a samozřejmě stovkami a stovkami nácků nabíhajících před neustále rozžhavené hlavně skvěle navržených zbraní. To vše bylo podpořeno správně béčkovým příběhem, který hráče provedl od koncentračních táborů až po nacistickou základnu na Měsíci.

Tvůrci z Machine Games dokázali geniálně zkombinovat oldschoolovou hratelnost s moderními přístupem, jako jsou stealth pasáže či prvky z her na hrdiny, vynechali zbytečnou podporu multiplayeru a výsledkem byla perfektně hratelná pocta starým žánrům.

Stará krev

Wolfenstein: The Old Blood (PS4)

A jak už je z názvu datadisku patrné, ani on se nechystá vpustit do žil žánru čerstvou krev. Nový příběh znamená dalších osm úrovní stejné náplně, na jakou jsme zvyklí z minula. Těch několik nových zbraní (novinkou je multifunkční ocelová trubka) a nepřátel ani nestojí za řeč a kdyby jednou vyšla speciální edice hry, která by přídavek svázala se hrou, těžko byste hledali moment, kdy The Old Blood končí a The New Order začíná.

Zápletka se odehrává před událostmi původní hry, konkrétně v roce 1946. B.J. Blazkowitz se vydává do samotného zámku Wolfenstein pro tajnou složku o generálu Deatsheadovi.

Obrázky z PC verze

Wolfenstein: The Old Blood (PC)

Během svého putování se samozřejmě podíváte i do dalších míst a stejně tak potkáte další bizarní postavy, ať už spřátelené, či jdoucí vám po krku. Inspirace klasickými filmovými béčky z osmdesátých let je nepopiratelná, přesto se příběh poměrně sympaticky bere vážně, aniž by neustále musel pomrkávat na hráče, jako že teď přijde vtip.

Mleté maso na sto způsobů

Ale tím hlavním je samozřejmě opět bezhlavá akce. Perfektně fungující mechaniky hry umožňují opatrný přístup, kdy se schováváte za překážky a postupně likvidujete nabíhající skopčáky, kteří po pravdě příliš umělé inteligence nepobrali.

Staré v novém

Komu se minule líbil vtípek v podobě tzv. nightmare levelu, který dal vzpomenout na původního Wolfensteina 3D, užije si tentokrát dosyta. Jako zpestření je to dobré, dokonce jsem si i z hlavy pamatoval umístění některých tajných skrýší a nechybí ani legendární boss se dvěma rotačními kulomety v rukou. Ale absolvovat všech 10 úrovní je především kvůli dlouhatánským prázdným chodbám už jen pro vyložené fajnšmekry.

Wolfenstein: The Old Blood (PS4)

Mnohem zábavnější je pečlivě prolézat všechny kouty mapy a hledat schované brnění, poté se před přestřelkou „přešlehnout“ ze všech lékárniček v okolí, do každé ruky uchopit rychlopalnou brokovnici a vyříkat si s nácky vše pěkně z blízka.

Na čtvrtou obtížnost z pěti jsem oproti původní hře umíral docela často, ale díky více možnostem řešení opakování stejných pasáží jen tak do do stereotypu neupadá.

Plížící pasáže i postupné učení se dovednostem také zůstalo, ale pokud chcete tyto „moderní výmysly“ zcela ignorovat a soustředit se jen na neustálé střílení, nic vám v tom nebrání.

Novinkou jsou postupně odemykatelné arény, uzavřené mapy, z nichž vás hra nepustí, dokud nepostřílíte vše, co se pohne. Lovci trofejí se k těmto scénám mohou jednoduše vracet a pokusit se získat co nejvyšší skóre. Ale jinak je vše soustředěno na single player kampaň, hru více hráčů zde opět nenalezneme.

Originalita se přeceňuje

The Old Blood je nejen povinnost pro každého fanouška, ale díky tomu, že se děj odehrává před původní hrou, kterou ke spuštění navíc ani nepotřebujete, je i ideálním způsobem jak do nového Wolfensteina poprvé naskočit.

Za 550 korun dostanete zhruba osmihodinovou střílečku, která sice neohromí příběhem, grafikou ani originalitou, ale místo toho se soustředí jen na to nejdůležitější, tedy střílení. A zatímco The New Order je za mě Hra roku 2014, udělil bych 90 procent, The Old Blood původní zážitek příjemně rozšiřuje.