Ondřej Martinů
Vzhledem k tomu, že se v podstatě všechny zásadní hry vyhnuly letním měsícům, tak rozhodně byl čas na dohánění. Já jsem si jako hlavní vyplň času přes léto vybral Hades, jelikož jsem byl tak nadšený z blížící se dvojky, že jsem se musel pustit do prvního dílu znovu a dostat z něj maximum. Napoprvé jsem pouze došel k závěrečným titulkům, jenže hra sahá ještě daleko dál za ně. Už mám minimálně třicet hodin po skončení onoho hlavního příběhu a pořád je co objevovat, s kým se bavit a kam směřovat. To mne na této hře naprosto fascinuje.
Dredge
Lost Judgment: The Kaito Files
Zároveň jsem také přes léto dohrál Dredge (číst recenzi), který mě zprvu málem odradil docela pomalým startem, ale nakonec jsem opravdu rád, že jsem vydržel a zbytek si pak náramně užil. Vedle toho jsem pak také dokončil svou pouť napříč Judgmenty, konkrétně jsem dohrál příběhové DLC na Lost Judgment, The Kaito Files (číst recenzi). I když jsou všechny Judgmenty a Yakuzy vlastně pořád na stejné brdo, nějak se mi to nechce omrzet. A Kaito je taky fakt sympaťák a klidně bych bral nějakou plnohodnotnou hru s ním v hlavní roli.
Honza Srp
Letošní rok mi přijde jako ten nejslabší za tu dobu, co se psaním o hrách živím. Takže až na těch 100+ hodin ve Final Fantasy VII Rebirth resty doháním od začátku roku. A že jich mám!
Judgment Remastered
Resident Evil 2 (2019)
Abych při redakčních poradách neseděl jak Bejby v koutě, odehrál jsem konečně Judgement (číst recenzi), který kluci z nějakého důvodu bezmezně milují. V podstatě jde o klasickou Yakuzu – scénář super, herně průměr, bavil jsem se, ale 60 hodin je prostě moc. Jinak jsem hrál v podstatě náhodně, co mi přišlo pod ruku.
Beyond Good & Evil – 20th Anniversary Edition
Call of the Sea
Absolutně jsem se zamiloval do artového After Us, zopakoval si geniální Beyond Good and Evil (číst recenzi), prokalil s kámošem noc u Moving Out, oplatinoval LocoRoco Midnight Carnival, poplakal si u Deliver Us Mars, grindím The Crew a na druhý pokus jsem konečně dorazil Call of the Sea. Teď jsem hluboce pomořený v remaku Resident Evil 2 (číst recenzi) a je to bomba! Letos už se chystám jen na Dragon Age a Stalkera 2, takže určitě nějaké resty ještě odškrtnu. Nainstaloval jsem si nedávno Dredge a Valhallu, alespoň jedno z toho bych chtěl odškrtnout.
Ondřej Zach
Nestihl jsem vůbec nic. Ale vrátil jsem se ke kartičkám Hearthstone a za červenec dal legendu s mágem a za srpen s druidem. Pokud by vás zajímaly moje balíčky, tady jsou. Přesto nikomu nedoporučuji tuto hru rozehrávat, ani se vracet, současní tvůrci jsou zcela bezradní. Ano, nyní už přesně rozumím těm recenzím na Steamu, kdy někdo po odehraném bambilionu hodin hodnotí jako „nedoporučuji“.
Emio – The Smiling Man: Famicom Detective Club
Mists of Pandaria
Naopak chválím World of Warcraft Remix: Mists of Pandaria, kdy jsem si ve zrychleném tempu mohl znovu užít svoji oblíbenou expanzi. Opět mi to mimoděk ukázalo, jak slabá po příběhové stránce byla v srpnu skončená expanze Dragonflight. Celkem jsem si vyřádil i v Xdefiantu a velmi příjemně mě překvapila detektivka, respektive vizuální román Emio – The Smiling Man: Famicom Detective Club (číst recenzi).
Honza Lysý
Ano a jsem na sebe velmi pyšný, protože to považuji za podobný úspěch jako se účastnit olympiády. V mém věku je totiž úspěch strávit (jen pro zábavu) u hry více než pár dnů, aniž bych se musel věnovat jiným činnostem. Konkrétně se mi povedlo dohrát Rise of the Ronin (číst recenzi) a Stellar Blade (číst recenzi).
Rise of the Ronin
Stellar Blade
Martin Kaller
Nejedná se o žádný velký rest, protože hra Dragon’s Dogma 2 vyšla teprve na jaře… Nicméně až v právě skončivším měsíci srpnu jsem na konzoli PS5 započal dobrodružství, které se zřejmě protáhne na několik stovek hodin. Přitom Dragon’s Dogma 2 není až takový RPG hit, jak se kupř. na Metacritic tváří. Celá řada prvotně zajímavých (včetně příběhových) nápadů by rozhodně chtěla ještě dopilovat. A některé zbytečné tvůrčí přešlapy tíží více než inventář, jehož vyprázdněním by byl hravě zahnaný hladomor v celé Africe.
Dragon’s Dogma 2
Na druhou stranu má zdejší fantasy rámec svoje kouzlo. Baví mne interakce s mými druhy ve zbrani, jakož i systém jejich najímání. Baví mne rozmanitá komba pro uplatnění v častých půtkách s poměrně stylovými oponenty. Sem lze zahrnout ošklivé skřety, takže jsem si na pár místech připadal jako při nebezpečném průchodu Morií. V případě přespříliš přerostlých potvor jsou pak k vidění možnosti typu šplhání po jejich těle à la Shadow of the Colossus, nebo narušení jejich rovnováhy a následné shození do blízké řeky, v jejíž hlubinách číhá pro všechny zúčastněné rychlá smrt.
Dragon’s Dogma 2
Dragon’s Dogma 2
Ovšem co mne baví úplně nejvíc, je explorace tvůrci navrženého světa. V Dragon’s Dogma 2 je neuvěřitelná spousta věcí k objevování, počínaje truhličkami schovanými ve stínech či na prvotně nedostupných místech. Přes nebezpečné jeskyně, nezaznamenané na mapě, ukrývající eventuálně cenné poklady. A konče dávno opuštěnými vesničkami a příbytky, kde jsou nájemníky zbojníci či hladové zombie. Právě zmíněný průzkum a odhalování zdejších tajemství je to, co mne v Dragon’s Dogma 2 celkem spolehlivě drží u gamepadu!
