Určitou dobu jsem hrál jednu „soulovku“ za druhou, ale postupem času jsem se od tohoto žánru více méně odklonil v rámci zachování zbytků mé mentální lability. Ale u Black Myth: Wukong jsem váhal. Na jedné straně bylo avizováno, že nepůjde o procházku růžovým sadem, na té druhé je tu několik věcí, které mě lákají víc, než restaurace ve stylu „sněz, co můžeš“.
 |
Zaprvé jsem vyrůstal na seriálu Opičí král a jsem velký fanda čínské mytologie, která posloužila jako inspirace. Zadruhé bylo zřejmé, že hra bude o poznání rychlejší než některé soulovky. A zatřetí existovaly náznaky, že Black Myth bude tolerantnější než někteří jeho kolegové. A dobře, přiznávám, že i na mě zapůsobil hype a Black Myth: Wukong a Phantom Blade Zero se staly mými nejočekávanějšími hrami.
To je ovšem dvousečná zbraň, protože hype často vyžene nadšení do takových výšin, že se stanou očekávání nesplnitelnými, i kdyby se tvůrci přetrhli. A nebudu chodit kolem horké kaše, Black Myth je povedenou hrou, ovšem v několika ohledech trošku zaškobrtl.
Strhující, ale ne revoluční
Přesto jde o zábavné akční RPG, které v případě herních mechanismů nezkouší znovu vynalézt kolo, ale vůbec to nebrání tomu, aby vám nabídlo hodiny a hodiny parádní zábavy v kulisách čínských pověstí a bájí.
Black Myth: Wukong
Black Myth: Wukong
Rovnou si položme palčivou otázku, zda jde o takzvanou soulslike hru. Odpověď není jednoduchá. Sami tvůrci sice naznačili, že tímto směrem nemíří, ale současně je patrné, že se v určitých ohledech inspirovali. A ani hráči samotní se nemohou shodnout na tom, zda Black Myth do tohoto žánru spadá, nebo jde spíše o variaci na God of War, Stellar Blade či Bayonettu.
Je tu pár podobností se soulovkami, ale i několik rozdílu. O některých se pobavíme později, ale v případě obtížnosti vás rovnou upozorním na to, že je jen jedna a ne zrovna nízká. Je to samozřejmě subjektivní a záleží na tom, jaké schopnosti a vybavení přiřadíte svému hrdinovi, ovšem neumím si úplně představit to, že by se někdo u Black Myth občas nezapotil.
Nechce se vám číst? Nevadí, s Opičím králem se můžete seznámit i jinakJako inspirace posloužila kniha Putování na západ/Opičí král. Ale jestliže nepatříte mezi ty, kteří rádi čtou, můžete se s Opičím králem seznámit i jinými způsoby. Vzniklo několik různých adaptací, kdy my nedáme dopustit na seriál z osmdesátých let minulého století. Ovšem, jestli preferujete něco novějšího, pak streamovací gigant Netflix v roce 2023 nabídl animovaný film Opičí král a nebo sérii Nové opičí legendy, která je ale spíše volnou adaptací, byť některé prvky z předlohy přebírá. Nicméně nám stylem připomíná projekty jako je Xena (jestli je to dobrá, nebo špatná věc, to už je na vás). |
Připravte se na souboje s bossy, ve kterých budete muset vyrukovat se vším, co máte k dispozici a stejně bude potřeba ještě pořádná dávka štěstí, aby se vám podařilo s jazykem na triku porazit protivníka. Jestliže špatně zvládáte to, že v případě některých bossů budete muset opakovat souboj dvakrát, třikrát, pětkrát a možná i desetkrát, pak toto není volba pro vás.
Boss za bossem
Ne všichni jsou extrémně nároční, ostatně, asi by to bylo kontraproduktivní, protože na minibossy a bossy narazíte v podstatě na každém kroku (zatím se povedlo ve hře najít kolem devadesáti kousků) a bylo by jistě frustrující, pokud by vás každý zaměstnal na desítky minut. Ale najdete tu několik rivalů, kteří vám dají hodně zabrat. A když říkám hodně, myslím hodně.
Asi není tajemstvím to, že v aktuálně velmi oblíbeném žánru náročných RPG jsou bossové jedním z hlavních taháků, a tak si studio Game Science (které se zatím soustředilo hlavně na mobilní hry) řeklo, že jich připraví pořádnou hromadu.
Black Myth: Wukong
Nejsou výjimečné situace, kdy to v potu tváře natřete jednomu bossovi a za pár minut už před vámi stojí jiný. To může být únavné, ale naštěstí jsou obvykle vcelku rozmanití a disponují různými schopnostmi a taktikami. Netvrdím, že každý je zapamatovatelný, ale většina zaujme.
Je pravdou, že v případě některých z nich se bavíme o trochu laciném přístupu ze strany tvůrců, kdy jsou nepřátelé jednoduše nevyzpytatelní a extrémně rychlí a je skoro nemožné se naučit jejich taktiku a reagovat na ni. Naštěstí, takových bossů není přehnané množství, takže vás snad (alespoň ne na dlouho) neodradí od hraní.
Rychle a zběsile
Zatímco bossové jsou prvkem, který odkazuje na projekty jako Dark Souls a Sekiro, co se týče řadových protivníků, Black Myth na to jde jinak. U některých soulslike projektů je zvykem to, že vás dvěma, nebo třemi ranami odpraví i řadový nepřítel, tentokrát často nejsou běžní protivníci přehnaně silní a byť nejsou úplně neškodní, málokdy vás pošlou k nejbližšímu checkpointu.
Ne snad, že by vám stačilo zběsilé mačkání tlačítek, je nutné i k obyčejným rivalům přistupovat s rozmyslem, ale když nebudete zmatkovat, nedají vám zase tolik zabrat.
Měl bych určitě zmínit to, že s rozmyslem neznamená pomalu. Black Myth totiž sází na velmi dynamické střety. Jste motivováni do toho, abyste byli proaktivní, což je patrné i z toho, že není k dispozici klasický blok (v pozdějších fázích hry je dostupný, ale v trochu jiné formě, než jste asi zvyklí), ale počítá se s tím, že budete hlavně uhýbat a uskakovat.
Black Myth: Wukong
Black Myth: Wukong
Díky tomu jsou souboje hodně zběsilé a nejsou asi ničím pro trpělivé a vyčkávající typy. Chce se po vás, abyste byli rychlí, neotáleli a pravidelně útočili. V základu jsou k dispozici dva údery a to klasika v podobě slabého a silného útoku. Ovšem, je tu jeden háček, silný útok lze aktivovat až ve chvíli, kdy se nabije ukazatel, a to právě skrze používání slabého úderu, který sám o sobě není většinou příliš účinný.
Poskytuje to soubojovému systému další vrstvu s tím, že možná na první pohled působí jednoduše, ale je vcelku komplexní. Nechybí samozřejmě prvek v podobě staminy, kterou spotřebovávají útoky, úskoky nebo běh. Máme tu i aspekty jako různá kouzla (zmrazení rivala, přivolání svých klonů, možnost změnit se v poraženého protivníka a několik dalších), na která budete muset sázet často, protože mnohokrát rozhodnout o výsledku střetu s nepřítelem. A je tu i možnost využít schopnosti některých bossů. K dispozici je taktéž několik různých postojů, každý nabízející trochu jiný bojový styl (a vlastní strom schopností).
A zatímco u některých jiných her je běžné to, že sekundární schopnosti a kouzla hrají jen okrajovou roli a ne každý na ně sází intenzivněji, v případě Black Myth je opravdu nutné z nich udělat běžný prvek své strategie, protože jinak nebudete mít moc šancí na úspěch.
Les dovednostních stromů
Důležitou roli hrají i předměty. Kromě vybavení (brnění a primární zbraň v podobě bojové hole), které si vyrábíte u svatyní (variace na táboráky z Dark Souls), jsou tu dostupné různé lektvary a artefakty, které dočasně, nebo permanentně ovlivní hlavního hrdinu známé jako Destined One. Některé předměty získáte z truhel či padlých nepřátel, jiné si vyrobíte z nasbíraných surovin a další je možné zakoupit. A opět se vracím k tomu, že u některých jiných projektů jsem byl více méně líný využívat intenzivněji například lektvary dočasně ovlivňující statistiky, protože to nebylo příliš potřeba, tady je to nezbytné.
Kromě toho ze zabitých nepřátel získáváte zkušenosti (tady nazývané Will) a při postupu na novou úroveň jste odměněni něčím, co je známo jako Sparks, které investujete do nemalého počtu schopností v docela velkém množství zkušenostních stromů. Je nutné experimentovat s tím, které schopnosti jsou pro váš styl hraní tím pravým ořechovým, jestli například vsadíte na vyšší ukazatel zdraví, nebo na delší komba. Dobrou zprávou je, že u svatyní můžete bez penalizace vynulovat rozdělení bodů a poskládat si je podle libosti.
Zdá se, že hra počítá s tím, že to minimálně několikrát během hraní uděláte (ve hře se dá strávit 20, ale klidně i 50 hodin, pokud budete prozkoumávat každý kout), protože u některých bossů budete nezbytné „přeházet“ své talenty, abyste měli šanci uspět.
Black Myth: Wukong
Upřímně, můžete to být někdy zahlcující, protože schopností a jejich stromů je docela velké množství, ale zmíněná možnost resetovat body vám nechává volný prostor pro experimentování.
Zmiňoval jsem se o svatyních a s nimi je spojen další prvek, který odlišuje Black Myth od soulslike kolegů. Sice se v případě smrti objevíte u nejbližší svatyně, které slouží jako checkpointy, ale nejste za to potrestáni, nepřijdete o získáte zkušenosti, které jste nestačili investovat do talentů. Na druhou stranu, pokud si u svatyně odpočinete, znovu se objeví již poražení řadoví nepřátelé.
Spíše lineární dobrodružství
Jak jsem naznačil, hra je inspirována čínskou mytologií a knihou Putování na západ/Opičí král od autora jménem Wu Čcheng-en. Vypadá to, že vývojáři očekávali, že máte alespoň základní znalosti o tomto klasickém románu, protože samotná hra prezentuje příběh způsobem, který předpokládáte, že víte něco o postavách a událostech ze zmíněného díla. Ti, kterým ale znalosti chybí asi budou někdy docela zmateni.
Další spornou věcí je design levelů. Úrovně jsou více méně lineárního charakteru (byť narazíte i na otevřenější lokace) a rozhodně nemám nic proti hrám tohoto typu, vlastně je někdy preferuji, ale levely musejí být navrženy dobře. A dovolím si tvrdit, že tady tomu tak vždy není. Některé jsou dost matoucí s tím, že obsahují hromadu slepých uliček a není vůbec těžké se v nich ztratit. Jiné zaskočí nemilým prvkem v podobě neviditelných stěn na místech, kde to působí až úsměvně (nelze například seskočit z malé výšky na plochu pod vámi). Design úrovní někdy působí nedotaženě a situaci neusnadní ani to, že chybí mapa, takže se vám někdy stane, že budete chodit v kruzích.
Bolístkou je i kamera. Ano, je to poměrně běžný problému podobných her, kdy nejsou úhly zabírané kamerou zrovna nápomocné, ale tady to bolí dvojnásob, protože souboje jsou velmi rychlé a člověk nemá moc prostoru pro to, aby si upravoval úhel, když rozhoduje každá sekunda.
Musíme se pobavit o vizuálním zpracováním, kdy videa a obrázky zveřejněné před vydáním hry braly dech. A ano, Black Myth: Wukong umí být působivou podívanou, ať už je řeč o bambusových hájích, nekonečných pohořích, průzračných jezerech nebo třeba pouštní krajině.
Určitou nervozitu vyvolalo to, že recenzentům nebyla poskytnuta verze pro Playstation 5, ale pouze pro PC a objevily se spekulace, že je to kvůli nedoladěné optimalizaci.
Ve hře jsou obsaženy tři módy – Quality, Balance a Performance. Liší se nepřekvapivě v rozlišení a snímkovací frekvenci. S ohledem na dynamiku soubojů si asi většina vybere poslední možnost (což jsem udělal i já) s tím, že oželí lepší obrazové podání kvůli svižnosti. Ovšem i přesto se objevují určité problémy. Není to úplně běžné, ale dojde na situace, kdy se začne hra trochu „cukat“, což může být během soubojů nemilé. Ovšem, jak jsem zmínil, není to tak hrozné, aby byl Black Myth nehratelný nebo skoro nehratelný.
Black Myth: Wukong
Black Myth: Wukong
Jestliže byste chtěli vsadit na ostatní grafické módy, pak budete smířit s nižším počtem snímků za sekundu (Quality mód „skáče“ mezi 30 až 35 snímky, Balance jich nabízí 45).
Performance sází na technologií Frame Generation, což laicky znamená, že dochází k dotváření dalších snímků mezi již existujícími s cílem lepší plynulosti. Vedlejším efektem jsou ale například artefakty na okraji obrazu a další vizuální nedotaženosti a určitou nepříjemností (i když v mém případě ne zase tak častou) bylo to, že postava na zadané pokyny někdy reagovala pomaleji, než by bylo záhodno. Hráči s bystrým okem také zaznamenali, že v Performace módu je hodně patrné intenzivní doostřování, které obrazu spíše ubližuje.
Já jsem měl vcelku štěstí a během hraní nebyly technické problémy vysloveně akutní a extrémně rušivé, ale ano, v určitých momentech (hlavně v pozdějších fázích) bylo patrné, že vše není v tomto ohledu rozhodně ideální.
Naopak, hudba a zvuky dopadly skvěle. Songy jsou působivé a mají mystický nádech, zvuky během soubojů připomínají klasické kung-fu filmy. Pochválím i dabing, kdy vřele doporučím nastavit si čínský, který zážitku rozhodně pomáhá.
Black Myth: Wukong je působivá AAA prvotina studia Game Science. Takto povedenou hru často nezvládnou nabídnout ani mnohem zkušenější společnosti, ovšem to neznamená, že hra netrpí problémy, které zabraňují tomu, abych ji mohl opěvovat. Užil jsem si ji, ale rezervy tu rozhodně jsou. Pokud ale bude dvojka a vývojáři se poučí ze svých chyb, pak by mohlo vzniknout něco, co se jen tak nevidí.
