Mezi všemi těmi blikajícími, řvoucími stánky, slibujícími graficky opulentní akční hody, které tvořily většinu vystavovací plochy na letošním Gamescomu, působil nový díl Civilizace skoro nepatřičně. Rozvážná tahová strategie, kde máte za úkol provést zvolený národ skrze celou historii, nenabízí žádné „bonbonky pro oči“, ale její plný potenciál se projeví až po desítkách hodin učení se mnoha vzájemně provázaným mechanismům.
Time to test your Civilization knowledge #Gamescom... Swing by the #Civ7 booth in Hall 6 for Civ trivia! https://t.co/YIfzqqb5vA
Přesto se i před jejím velkolepě pojatým pódiem tvořily nekonečné fronty fanoušků, toužících vidět, kam se již více než 30 let fungující značka (viz náš retro článek) hodlá v příštím díle posunout. My jsme naštěstí celou prezentaci absolvovali v mnohem důstojnějším prostoru novinářské části, kam nepronikaly zvuky okolního šílenství, a co víc, dostali jsme možnost si i chvíli zahrát.
Což nám tedy na rovinu příliš nedalo, toto není instantně zábavný Sonic (viz naše preview), takže za tu zhruba půlhodinu jsme se moc daleko nedostali, ukázka spíše posloužila k nahlédnutí na aktuální technologický stav. Který vypadá hodně dobře, a tak je pravděpodobné, že termín vydání nastavený na únor příštího roku by mohl skutečně klapnout.
A když už jsme tedy nakousli toto téma, pojďme se rovnou podívat na grafickou stránku, i když ta je z celé hry to nejméně důležité.
Lehce infantilní grafická stylizace, která neodpovídá vážnosti zpracovávané látky, sice zůstala, není ale už tak výrazná, jako tomu bylo u minulého dílu (viz naše recenze). Postavy panovníků jsou na mě stále trochu moc usměvavé a mladé, samotný pohled na dění na mapě už je ovšem mnohem decentnější. I když jde o tahovku, není výhled statický, každé políčko (nebo chcete li hexagon) a každá jednotka mají své animace. Ty celkový dojem oživují a zároveň zachovávají přehlednost, ať už na ně budete hledět ze strategického odstupu, nebo si prohlížet detaily z úrovně maximálního přiblížení kamery. Rozhodně ovšem nečekejte nějaké grafické orgie, ostatně hra vychází ještě na minulou generaci konzolí, a dokonce i hardwarově slaboučký Switch.
Přes deset milionů hráčů posledního dílu (viz naše recenze, na Steamu aktuálně v 90% slevě) bude ovšem více než vizuální pozlátko zajímat, jestli se od minula něco změnilo i v mechanismech. A můžeme je uklidnit, vývojáři se rozhodně nedrželi zpátky.
Tou největší novinkou je zavedení tzv. epoch (ages), které zásadním způsobem upravují způsob, jak se váš národ může v průběhu dějin vyvíjet. V podstatě jde o zlomové body historie, v nichž se celé lidstvo posunulo na jinou úroveň. Celkem budou epochy tři – starověk, věk objevů a průzkumu a poté moderní doba. Každé odehrané kolo, každý vynález, každá vyhraná válka a vůbec každá zásadnější akce, kterou nějaký národ na mapě udělá, posunuje lidstvo pomalu do další epochy. Na jejím počátku si pak můžete vybrat nový směr, kterým se budete dále ubírat. Každá éra navíc bude mít své specifické suroviny nebo politické režimy, které výrazně otřesou dosavadní rovnováhou.
Na základě dosavadního stylu hry dostanete dokonce možnost dokonce změnit i celý národ. Pokud například hrajete za Egypťany a dlouhodobě jste se orientovali na chov koní, budete moci svoji civilizaci vést ve stylu Mongolů, rychlých nájezdníků, kteří profitují z neustálé územní expanze, nikoliv z budování gigantických měst. Pokud jste zase naopak preferovali výrobu lodí, otevře se vám cesta Féničanů se všemi jejich ekonomickými bonusy.
Těch proměnných, které ovlivňují nabídku možných směrů rozvoje, je obrovské množství, což zajišťuje obrovskou diverzitu.
Národy už jednoduše nejsou tvořeny jedním uniformním celkem dávajícím několik přesně definovaných typů výhod, z nichž některé byly důležité třeba až v pozdějších fázích hry. Ne, každá z epoch teď nabízí vlastní bonusy, hra by tak měla být lépe vybalancovaná, což je důležité především v multiplayeru.
Autoři jdou v otevřenosti dokonce tak daleko, že jednoznačně nespojují vůdčí osobnosti s jednotlivými národy. Jak by to asi vypadalo, kdyby Alexandr Makedonský vládl Ugandě? Klidně si to vyzkoušejte (tedy zatím jen teoreticky, historické osobnosti ani národy nebyly ještě oficiálně představeny).
Jak to bude celé fungovat v realitě, je otázkou, ve své půlhodině jsem sotva stačil objevit lodní dopravu a navázat diplomatické styky se sousedy, rozhodně to ale skýtá spoustu možností. Bude jen na vás, jestli si svoji civilizaci budete snažit připodobnit skutečné historii, nebo se pustíte do šílených experimentů, hra by měla být připravená na vše.
Není to samozřejmě jediná změna, úpravy se například dočká pohyb armád, které nově budou mít své vojevůdce. Změnil se i přístup neutrálních jednotek, už nemusí jít automaticky jen o agresivní barbary, ale s hráčem mohou čile obchodovat.
Je toho hodně, co jsme se o hře dozvěděli, a ne u každé novinky šlo jasně rozpoznat, jak dalekosáhlé bude mít důsledky. Každopádně je příjemné vidět, že jsou tu stále studia, která se neprezentují jen zbabělým přístupem „více toho samého“, ale celý žánr se snaží posunovat.
Jestli se to Civilization VII povedlo, se budeme moci přesvědčit už 11. února, kdy hra vychází na PC a aktuální i minulou generaci konzolí.
