RECENZE: V hororu Prey bojujete s unikátní formou mimozemského života

Sci-fi střílečka Prey je neobyčejně chytrá hra, která klade na hráče vysoké požadavky. A takových už se dnes moc nedělá.

Prey je poctivá, dlouhá a náročná hra, která dává vzpomenout na ty vůbec největší klasiky žánru. Je jen na vás, jak se rozhodnete ji hrát. Ať už jako obyčejnou střílečku, plíživou akci založenou na schovávání se ve stínech nebo kombinací obou stylů, vždy musíte postupovat promyšleně a takticky. Jedná se o vykající a zábavný titul, který však trochu doplácí na to, že už jsme něco podobného viděli mnohokrát.

Proti všem

Prey (PS4)

Děj Prey je zasazen na vesmírnou stanici Talos – I, zamořenou po nepovedených vědeckých pokusech vražednou mimozemskou rasou zvanou Typhon. Vy jste Morgan Yu (pohlaví si můžete na začátku zvolit, ale moc na něm nezáleží), jeden z vedoucích pracovníků vědeckého týmu trpící částečnou ztrátou vzpomínek. Vaším úkolem je zjistit, co se na stanici vlastně stalo a jak tomu učinit přítrž. Jediným spojencem vám bude hlas tajemného pana Ledna (January), který vám přes vysílačku zadává úkoly.

Ano, žádné žánrové klišé není pro Prey dost profláklé, aby se ho neštítila využít. Příběh není vyloženě špatný, postupně se rozvijí a dojde i na nějaké ty nečekané zvraty. Problém je spíše ve formě jeho vyprávění.

Prey (PS4)

Skládání si událostí z nekonečné hromady nalezených zápisků, emailů či zvukových záznamů už prostě nepůsobí tak svěže a originálně jako dřív. Tento přístup s sebou totiž nese spoustu negativních efektů – jednak se vám zřejmě nepodaří najít záznamy všechny a pak vám jsou některé události nesrozumitelné, jednak věčným čtením nějakých zpráv ztrácí atmosféra na intenzitě.

Přiznané inspirace

Prey se notně inspiruje u řady klasických titulů. Ze System Shocku 2 převzal prostředí a náladu opuštěné vesmírné stanice, kde se můžete spolehnout pouze na sebe. Z Deus Ex možnost řešení každé situace minimálně dvěma způsoby. K zamčeným dveřím můžete najít klíč, rozmlátit je, hacknout či zkusit najít cestu úplně jinudy. A v Bioshocku se pak inspiroval důrazem na provázanost herního světa a také svébytným grafickým stylem.

Prey (PS4)

Co musím nejvíce ocenit, je volnost, kterou Prey umožňuje. Drtivá většina her stavících na reklamním sloganu „můžete hrát jak chcete“ jednoznačně preferuje a odměňuje tichý nenápadný postup. Často to jde tak daleko, že pokud si chcete vyzkoušet i nějakou zbraň, jste za to vyloženě penalizováni (Dishonored).

Tady vám nic nebrání vzít do ruky brokovnici a prostě se většinou překážek prostřílet. Často je to dokonce to nejjednodušší a nejrychlejší řešení. Jen o dvě místnosti dál je ale pro změnu mnohem výhodnější vyčíhat si ten správný moment, kdy se nepřátelé dívají jinam a proběhnout jim za zády. Tenhle dynamický přístup k většině situací je skvělý, nic vás nenutí postupovat pořád stejným stylem jen proto, že jste si postavu profilovali jedním směrem či si nechcete kazit statistiky. Nepřátelé se rekrutují jen z řad odporných mimozemšťanů, a tak se nemusíte zabývat ani žádným falešným soucitem a humanitou.

Pocit ohrožení

Nejběžnějším protivníkem je tu malý černý „pavouk“ zvaný mimik. Kromě toho, že je velice rychlý, se dokáže transformovat do podoby jakéhokoli předmětu. Nikdy tak nevíte, jestli nevinně vyhlížející hrnek či třeba popelník není ve skutečnosti mimik číhající na příležitost skočit vám do zad a tak je pro jistotu nejlepší všechno v okolí pořádně rozmlátit.

Prey (PS4)

Ostatní nepřátelé už jsou poněkud konvenčnější a kromě osobitého zpracování nabízejí v podstatě jen variace na klasické příšery.

Každý nový druh musíte nejprve analyzovat, abyste zjistili jeho silné a slabé stránky. Podle toho pak použijete jednu z nemnoha zbraní, kam patří jak standardní pistole a brokovnice, tak i speciality jako třeba omračující pistole nebo kanón na lepidlo, který umožňuje zasaženého nepřítele na chvíli paralyzovat. Postupem času se pak dostanete i ke speciálním schopnostem nahrazujícím zde tradiční kouzla, jako je teleportace, ochranné štíty či útočné výboje. Schopnosti si kupujete za nalezené Neuromody, kterých je k dispozici dostatek. Jen byste to s jejich instalacemi neměli přehánět, protože se tím mění Yuovo DNA, na což samozřejmě reagují i obranné systémy na palubě jinak stojící na vaší straně.

Bohatý obsah

Prostoru na to se dostatečně vyřádit dostanete mnoho. Talos - I je obrovský a nabízí daleko více než jen očekávatelné vesmírné koridory. Podíváte se do obytných oblastí, kde jsou kina, bazény i luxusní kajuty, stejně tak prolezete špinavé strojní paluby a skladiště. Dokonce se na chvíli dostanete i do vesmíru, kde neplatí gravitace.

Prey (PS4)

Prey patří mezi ty delší tituly a pokud se rozhodnete plnit všechny nepovinné mise, uteče vám u ní 30 hodin ani nebudete vědět jak. Vše samozřejmě závisí i na zvolené obtížnosti, protože na tu těžkou je hra opravdu výzvou. Přitom zůstává férová a nikdy jsem neměl pocit, že by mě trestala neoprávněně. Občas jsem propadal zoufalství, že danou pasáž prostě nemůžu zvládnout, ale stačilo vyzkoušet úplně jiný přístup a voilá. Podobnému experimentování napomáhá možnost ručního ukládání pozice namísto tradičních checkpointů a to nezvykle i na konzolích.

Podle okolních obrázků jistě vidíte, že grafika je ryze účelová. Nevypadá vůbec špatně, ale že bych si dokázal vzpomenout na nějaký výrazný moment, který by mě chytil za srdce, to tedy ne. Zato soundtrack je výtečný a stojí za poslech i samostatně.

Novodobá klasika?

Ten největší a když nad tím tak uvažuji vlastně jediný opravdový problém Prey je v tom, že se u svých vzorů inspiroval až tak dobře, že lehce ztrácí na vlastní osobitosti.

Čistě objektivně nemůžu najít nějakou výraznou chybu, jež by měla negativní dopad na hratelnost, přesto Prey nemůžu vyzvednout na stejnou úroveň jako Deus Ex či System Shock. V jednotlivých ohledech se těmto velikánům minimálně rovná, dohromady jí ale chybí ono obtížně definovatelné „něco“, co by všechny vlastnosti propojilo do dokonalého celku. Není to prostě hra, která by vás dokonale vtáhla a do samého konce nepustila. Na druhou stranu kvůli ní již čtyři dny chodím spát kolem druhé ráno a to také není úplně k zahození.