RECENZE: Evil Within se vrací ke kořenům hororu. Každý náboj se počítá

Pokud patříte k těm, kteří zamáčknou nostalgickou slzu při vzpomínce na staré hororové skvosty jako Resident Evil 1-4 a Silent Hill 1-3, můžete se radovat. Evil Within pro vás nejspíš bude splněným snem.

Příběhový guláš

Nemilá zpráva hned ze začátku. Sledování příběhu hry je v případě Evil Within skutečný horor. Hlavní hrdina, detektiv Sebastian Castellanos, dorazí s kolegy na místo hrozivého masakru, jenž se odehrál v ústavu pro mentálně choré. Vzápětí je Sebastian napaden teleportujícím se zloduchem s popáleninami po těle a spolu s dalšími postavami se ocitá v pokřiveném světě hry.

Příběh hry je děravý, nelogický a především špatně odvyprávěný. Hře by rozhodně prospělo více filmečků, než spoléhat na lehce přehlédnutelné textové zprávy a audio pásky. Určitý obrázek o smyslu toho, co se děje, jsem začal mít až v poslední třetině hry. A přesto jsem měl pocit, že mi řada zásadních informací buď unikla, nebo ve hře prostě nebyla.

Vše ještě zhoršují extrémně nezajímavé postavy, hloupé dialogy a veskrze průměrné namluvení. Výsledkem toho všeho je bohužel značná odtažitost od děje a postav, jakou člověk během hry pociťuje, a tedy pravý opak emocionálního zážitku, který dokázala vyvolat trilogie prvních Silent Hillů.

Umění mistra

Za Evil Within však nestojí tvůrci Silent Hillu, nýbrž hlavní mozek zodpovědný za „konkurenční“ sérií Resident Evil - Shinji Mikami a jeho studio Tango Gameworks. Mikami přitom opustil kormidlo série po oslavovaném čtvrtém dílu, který paradoxně znamenal pro RE výrazný posun k akčnímu ladění. Co je tedy Evil Within zač a jak se vlastně hraje?

Evil Within

Evil Within

Nejlépe lze hru popsat jako dokonale namíchaný mix akce (Resident Evil 4), téměř všudypřítomné hororové atmosféry (Silent Hill) a důrazu na opatrný, promyšlený postup (loňský The Last of Us). Je třeba si uvědomit, že Evil Within není akční hra. Není to ani střílečka. Z toho vyplývá řada herních mechanismů, které by hráč akčních her jinak mohl přičítat jisté neohrabanosti vývojářského týmu. Opak je však pravdou.

Jedním z takových příkladů je kamera a obraz. Kamera má především při kradmém postupu ve zvyku poskytovat velmi omezený rozhled a hráč je díky tomu neustále vynervovaný, zda se někde po straně náhodou nevynoří skrytý nepřítel. Diskutované černé okraje rámující nahoře a dole obraz (na PC lze vypnout skrz cheat) mají podobný účinek. Věřte mi, že především pocit „nevím, kam šlapu“ vám bude v Evil Within vydatně drásat nervy. A je to dobře.

Další názory

„I přes pár nešvarů je Evil Within nádherně děsivý zážitek.“ - Game Informer | 9/10

“Evil Within je brutální, náročná a mimořádné zábavná hra.“ - IGN | 8,7/10

„ Evil Within je ušlechtilý pokus o návrat survival hororu, mohl se však naučit jednu nebo dvě věci z her, které nejsou téměř deset let staré.“ - The Escapist | 3/5

„Evil Within vám nedá dostatek informací na to, abyste se mohli správně rozhodovat, což vás znevýhodňuje v boji.“ - Joystiq | 2,5/5

Při zaměřování nepřítele se vám zase obraz přiblíží tak, že ztratíte Sebastiana z dohledu prakticky úplně. Raději si tedy buďte setsakramentsky jistí, že je kolem vás čisto. Zaměřování samotné představuje vyloženě očistec. Dokonce i s automatickým zaměřováním budete občas střílet vedle (!), kvůli lehkému, přesto však citelnému pohybu zaměřovacího kříže a obecně klátivé chůzi nepřátel. Každý kontakt s nepřítelem tak představuje výzvu, každé zabití dočasné vítězství a každý výstřel do prázdna bolestnou ztrátu tradičně drahocenné munice.

Hnusáky přitom budete porcovat pistolí, magnumem, granáty, brokovnicí, odstřelovačkou a – pozor – speciální kuší. Pro tu jsou ve hře k dispozici různé druhy šípů, které lze takticky využívat; nepřátele tak můžete zmrazit, omráčit, připíchnout na zeď, oslepit či vyhodit do vzduchu. Šípy si přitom vyrábíte sami z materiálu, který zase získáváte především ze zneškodněných pastí, takže je třeba si výběr dobře rozmyslet a s šípy šetřit. Nepřátele navíc musíte ve hře nejen zabíjet, ale pro jistotu i spalovat, neboť jinak hrozí, že znovu vstanou. Uhodli jste správně, sirek je žalostně málo.

Evil Within

Evil Within

V Evil Within navíc vstupuje do hry element pro Resi/Silent Hill hry netypický, a tím je silný důraz na kradmý postup. Ten funguje naprosto brilantně a je schopný vyšroubovat napětí do závratných výšin. Jediným úderem lze takto nic netušícího nepřítele zlikvidovat, navíc bez ztráty munice. K tomuto postupu navíc ještě přichází častá možnost nalákat nepřítele do různých pastí. Ty mají nejčastěji podobu nataženého drátu, který po přetrhnutí odjistí výbušninu, dočkáte se však i různých bodáků a kyselinových spršek.

Výbušné pasti lze navíc zneškodnit v minihře, v níž je třeba zastavit poměrně rychle se pohybující ručičku kmitočtu na daném místě. Pokud ručičku zastavíte vedle, bum. Pokud zaspíte a ručička opíše celý kruh, bum. Napětí se dá krájet.

Děsivá obtížnost? Může být

Evil Within je navíc jednou z mála her, kde je třeba důkladně zvážit zvolenou obtížnost. A nejen ji. Při prvním hraní máte na výběr buď Casual nebo Survival, po dokončení se vám zpřístupní Nightmare, případně Akumu (jedno škrábnutí a jdete do kytek). Obtížnosti lze naštěstí měnit během hraní.

Evil Within

Evil Within

Rozdíly mezi Survival a Casual jsou však tak velké, že mohou leckterého hráče dokonce odradit. Casual vám primárně zapne automatické zaměřování i detektor odhalení v podobně ikonky oka nahoře uprostřed (trošku připomene Dishonored). Oba prvky lze v menu vypnout, aniž byste přitom museli zvyšovat celkovou obtížnost. U oka to silně doporučuji, hra s jeho zapnutím citelně ztrácí na překvapivosti.

V Casual navíc máte ve většině případů dostatek nábojů na to, abyste nemuseli spoléhat na kradmý postup a používání pastí. I na tomto stupni obtížnosti bych se však zdráhal použít pro Evil Within označení jednoduchá. Co by to bylo za hororovou hru, v níž byste se nebáli o život?

Přesto dokáže být ale Evil Within i zbytečně frustrující. Jde především o situace, kdy zemřete smrtí tzv. „jednou ranou“ – ať již ze strany nepřítele, nebo když se o vaše rozčtvrcení postará skrytá past. Ani to bych hře nevyčítal, kdyby před takovou schválnost umístila alespoň checkpoint, klidně skrytý. To se však ne vždycky děje, a vy jste tak nuceni procházet některé pasáže zbytečně víckrát.

Evil Within

Kromě checkpointů jsou ve hře i útočiště, kde lze ukládat hru. Jejich přítomnost ohlašuje melodie, která se pro vás stane během hraní doslova symbolem úlevy. V těchto útočištích přichází ke slovu i systém zlepšování, kdy si z nasbíraných lahviček se zeleným slizem (jak poetické) vylepšujete vlastnosti vašich zbraní, ukazatel života, délku sprintování a mnoho dalšího. Systém funguje skvěle a vzhledem k tomu, jak často ve hře bojujete o holé přežití, každé vylepšení se počítá.

Grafika za jedna, zvuk za tři

Evil Within jsem hrál na Playstation 4 a musím říct, že mě vizuální stránka hry zas a znovu posílala do kolen. Vyzdvihnutí zaslouží především fantastická hra světla a stínu, drobné částicové efekty a majestátní výhledy do dálky. Někdy jsem se prostě jen zastavil a nemohl uvěřit, že se dívám na záběr přímo ze hry, a nikoliv na nějaký artwork. To je ale jenom polovina celkového dojmu.

Druhou a snad ještě důležitější složkou je naprosto šílená posedlost detaily. Jsou to takové jednotlivosti jako zneklidňující obrazy na stěně, sochy, které jen a jen oživnout, příležitostné nápisy na zdech, nábytek, zohavená těla, prostě nepřeberná databáze jednotlivých objektů rozmístěných po úrovních s úžasným citem pro atmosféru. Hra jakoby byla „dělaná rukou“. Každému prostředí bylo věnováno ohromné úsilí a působí individuálně, přirozeně a skutečně děsivě.

Evil Within

Evil Within

Délka hry se pohybuje minimálně na nějakých 14 hodinách, během kterých navštívíte vesnici, panské sídlo, metro, velkoměsto, nemocnici, kanalizaci, hrobku, katedrálu a další prostředí, které možná nepatří k nejoriginálnějším, ale jsou vyvedeny s oním dechberoucím smyslem pro detail. Modely nepřátel jsou kapitolou samou pro sebe. Řadové nepřátele tvoří sice víceméně klasičtí zombíci a humanoidní mutanti, i oni jsou však vymodelováni doslova „s láskou“ a až se k vám budou šourat a vy jim zamíříte do ohyzdných úsměvů, bude vás mrazit.

Ve hře navíc figuruje celá řada bossů, u nichž se opět inspirace z již zmíněných sérií nezapře – týpek s trezorem místo hlavy, nesmí chybět ani holčička s dlouhými vlasy trpící mírným nadbytkem končetin a ohavné zmutované bestie přesně ve stylu Residenta. Hra brutalitou a krví rozhodně nešetří.

Evil Within

O co více nadchne grafika, o to více zase zamrzí průměrné nazvučení, které se u hororové hry takového kalibru odpouští těžko. Zvuk není vyloženě špatný, ale mixu chybí prostorovost a dostatečná síla. I v nastaveních lze nastavit pouze hlasitost, na nějaký 7.1 mix můžete zapomenout. Jak mohl Mikami něco takového zanedbat, mi není zcela jasné, ale v dnešní době je to jednoznačné minus.

Jedna z těch her…

Evil Within má ještě jednu vadu na kráse, která mně samotnému ale příliš nevadila. Tu již mnozí z vás možná zaregistrovali - je jí celková neoriginalita. Evil Within se inspiruje u svých předchůdců opravdu hodně: v nepřátelích, úrovních i některých herních mechanismech.

Evil Within

Vezmu-li však v potaz, že nejvýraznější inspirací jsou již zmíněný Resident 4 (2005) a původní trilogie Silent Hill (1999-2003), jsem více než ochoten to hře odpustit.

Evil Within navíc nabízí takový spád a rozmanitost, jako snad žádná z těchto legend. Je to totiž jedna z těch her, kde se nápady kupí jeden na druhý a každou frustraci překonává zvědavost, co si na vás autoři připravili o úroveň dál. Je to hra, která se nejlépe hraje pomalu.

Nejenže se ve světě Evil Within opatrnost vyplácí, hráč si o to více vychutná atmosféru a záplavu detailů, jež ze hry dělají mistrovské dílo. K tomu všemu si připočtěte v tomto žánru nadstandardně dlouhou herní dobu, obohacenou o režim New Game Plus, kdy si ponecháváte všechna vylepšení a k dispozici máte navíc kulomet a raketomet. Evil Within se zkrátka povedl. Začíná s jeho vydáním renesance žánru? Doufejme.