RECENZE: Letošní DOOM je dokonalý, nebýt síťové hry

Kampaň v DOOMu je přesně taková, jakou jsme si ji vysnili. Vývojáři perfektně vyvažují mezi klasickou hratelností a moderními inovacemi. Výsledek tak působí jako akce ze staré školy, aniž by zcela zamrzl v minulosti.

DOOMu v režimu pro jednoho hráče není co vytknout, je to mistrovské dílo a návyková kombinace herních principů i strhující vizuální stránky. Kampaň zcela naplnila očekávání, síťová hra je však katastrofální. Až schizofrenní rozpor mezi jednotlivými složkami titulu lze nicméně jednoduše vysvětlit.

Sólo část totiž vytvářelo studio id Software. Tedy společnost, v níž vznikl i původní DOOM. Síťovou hru oproti tomu mělo na starost externí studio Certain Affinity, které vypomáhá s vývojem série Halo. A v minulosti se podílelo také na tvorbě obsahu pro Call of Duty: Black Ops či Call of Duty: Ghosts.

Jejích pojetí on-line zápolení by přitom u nové značky neurazilo, podstata DOOMu však tvůrcům uniká. Výsledek tak působí spíše jako klon Halo v pekelných kulisách (dojmy ze hry pro více hráčů).

Chybí totiž sbírání zbraní i duely, které si ve střílečkách získaly popularitu právě díky původnímu DOOMu. Ačkoliv tedy skóre bere částečně v potaz i nepovedený multiplayer, recenze se soustředí výhradně na kampaň.

Milovníci příběhů zapláčou

Mám deset životů a jediný zásah znamená smrt. Rozum říká, ať uskočím za nejbližší roh. Jenže tohle je DOOM, já právě roztrhl jednoho impa vedví, automatické regenerace se nedočkám a před ta zpropadená růžová prasata vypadaly lékárničky.

Dvojitým skokem se proto ladně vyhýbám letící raketě, dopadám k balíčkům se životem a sbírám je tempem vakuového vysavače. Uf, tuhle potyčku snad přežiju.

Tempo je neúprosné. Valí se na vás hordy nepřátel s odlišnými typy útoků a nezřídka kdy se stává, že vám uprostřed zuřivé bitky začnou docházet náboje. Je to čistokrevná akce, u které tvůrci k příběhu chovají stejnou lásku jako sushi kuchař ke smetanovým omáčkám.

Nezdravě vyhlížející mrtvola měla na krku pověšenou žlutou kartu.

Pokud od her očekáváte propracovaný děj, DOOM si raději nekupujte. Je to totiž to čistá adrenalinová injekce. Počin ostatně tempo nastaví hned v úvodu, když poprvé vystřelíte zhruba během patnácti vteřin. Na zdlouhavá videa a propracovanou zápletku zkrátka není čas.

Děj lze shrnout zhruba následovně: Mars zaplavila démonická invaze, vydáte se proto do pekla, zpět na Mars, opět do pekla, znovu na Mars a tak to ještě notnou chvíli pokračuje.

Po několika hodinách hraní proto očekáváte, že se blíží konec. Ten však pokaždé odvrátí příběhový zvrat s překvapivostí příběhů pětiletého dítěte. Tak tedy... Říkal jsem vám, že o děj v letošním DOOMu nejde?

Vytrhávat nepřátelům střeva je ta nejlepší taktika

Tvůrci herní čas odhadují na deset hodin, což skutečně odpovídá našim zkušenostem. Fascinující je, že počin během té doby nikdy nezačne nudit. A to navzdory faktu, že jsem DOOM kvůli recenzi musel dohrát během dvou dnů a při tomto tempu mě zpravidla začnou iritovat i povedené tituly.

Jenže v DOOMu prim hrají hráčské dovednosti a intenzivní akci čas od času rozmělňují pohybové pasáže, či hledání dalšího postupu úrovní. Mapy totiž lineární rozhodně nejsou. Nejednou si proto u zdlouhavého bloudění vzpomenete na klasické střílečky z 90. let.

Klíčem k návykovosti kampaně je kombinace pestrého arzenálu, nepřátel s odlišnou dynamikou a obtížnosti.

Zatímco u moderních stříleček vyšší obtížnost působí uměle a vyžaduje jen obezřetnější postup, nepřátelé v DOOM útočí způsobem, který je zuřivý a předvídatelný zároveň.

Souboje vás proto nutí být neustále v pohybu. Ustavičně kalkulujete, kam se jednotliví protivníci budou přesouvat, co je taktická pozice a jaká zbraň vám daný moment poslouží nejlépe.

Akce i po několika hodinách hraní zůstává svěží, a to díky početné soupisce nepřátel. Potkáte úctyhodné množství starých známých, vývojáři totiž recyklují téměř všechny protivníky z klasického DOOMu. Souboje jsou díky neviditelným prasatům, kakodémonům, i sebevražedným lebkám příjemně familiérní.

Jak jsme hodnotili?

Zvolit skóre byl tentokrát obtížný úkol. Sólo hra je totiž úchvatným zážitkem a zaslouží si potlesk. DOOM je však titul, který položil stavební kameny soutěživému hraní, a řada lidí má značku spojenou právě s pařbou po síti. On-line složku jsme kriticky popsali v prvních dojmech (čtěte text), a v recenzi se tak soustředíme výhradně jen na kampaň. Výsledné hodnocení proto větší váhu přičítá právě sólo hře.

• Hodnocení kampaně: 93 %
• Hodnocení síťové hry: 70 %

Hra zkrátka působí DOOMovsky a díky propracované umělé inteligenci i rozmanitosti nepřátelských útoků je zároveň moderní. Doplňování života sbíráním lékárniček i možnost nosit u sebe až deset zbraní najednou je dnes úplně stejně sexy jako před dvaceti lety.

Intenzitu akce navíc podporují životy, které padají ze zabitých nepřátel. DOOM tak jasně dává najevo, že jediný možný postup je vpřed. S tím úzce souvisí i možnost dorážet nepřátele brutálním útokem zblízka. Trháte jim čelisti, ulamujete rohy, vytrháváte orgány a prokopáváte hlavy. Je to efektní a díky propracovanosti animací i po deseti hodinách stále zábavné.

Zklamání však čeká hráče, kteří zakončovací útoky plánují ignorovat. Návrh titulu s nimi totiž počítá a jejich přehlížením si zkomplikujete život.

Na rozdíl od tradiční popravy nepřátel totiž po brutálním zakončení z protivníka vždy vypadne zdraví a jeho množství zpravidla odráží váš počet životů. Jinak řečeno, čím blíže jste smrti, tím vhodnější je zvolit drastický útok zblízka.

Je to výtečná kombinace klasického i moderního

Sbírání žlutých, modrých a červených klíčů pro odemykání jednotlivých částí úrovně? Nechybí. Komplexní úrovně? Nechybí. Pestrý arzenál, který poberete celý naráz? Nechybí. Ikonické zbraně jako motorová pila, BFG a dvojhlavňová brokovnice? Nechybí. Sbírání lékárniček, zeleného brnění a život, který jde přes sto? Nechybí.

Letošní DOOM zkrátka ctí tradice série. Zároveň však přináší i řadu nových prvků a žádný z nich nepůsobí násilně. Zbraním například odemykáte dodatečné funkce, třeba možnost pálit z brokovnice explozivní střely. V jedné hře však nelze získat vše a při dalším průchodu tak zážitek může být alespoň mírně odlišný.

Pohyb tentokrát zahrnuje dvojité skoky a možnost vytahovat se na vyvýšené plochy. Oboje působí přirozeně a stává se naprosto nezbytnou součástí soubojů.

Můžete navíc volit rozličná polepšení jako lepší minimapu, větší odolnost vůči výbuchům či rychlejší dobíjení speciálních útoků. Těmi jsou třeba granáty či alternativní mód zbraní.

V síťové hře modernizace prvků obtěžuje, do kampaně však bez problémů zapadá a projekt naopak pomáhá zpestřit.

Jako vyloženě geniální se pak jeví výzvy Rune Trials. V těch máte zpravidla třicet vteřin na splnění specifického úkolu. Může to být například poprava patnácti nepřátel, které musí zabít exploze sudu. A nebo likvidace patnácti monster, během níž se můžete hýbat vždy jen tři vteřiny po zabití protivníka.

Větu „Go to Hell“ lze v DOOMovi vzít doslovně.

Otec stříleček je zpět v plné parádě

Kampani lze jen těžko něco vytknout. Je to výsledek láskyplného úsilí s obdivuhodným citem k detailům a menšími i většími odkazy na předchozí díly.

Speciální pochvalu si zaslouží animace, ze kterých prýští osobitost a pomáhají hře dodat šmrnc. Vyčnívá například nespočet způsobů, jakými můžete zemřít, či přesvědčivý pohyb impů. Díky tomu uvěříte i absurdně fantasknímu dění. Řada úrovní je navíc až překvapivě rozsáhlá a nechybí ani drobné žerty, které nepůsobí křečovitě.

Sólo hra je nadmíru zábavná a precizně odvedená práce. Připomíná, že střílečky nemusí stavět jen na realistických zbraních, regeneraci života a filmových sekvencích. Někdy je lepší na skutečný svět i inspiraci Hollywoodem zapomenout a soustředit se jen a jen na zábavnost.

Zvedám proto číši a vybízím vás k přípitku. Ať žije letošní DOOM. Ať se dobře prodává. Ať se díky němu vrátí do módy klasické pojetí stříleček. Je to velkolepý návrat krále, ve kterém jsou hráčské dovednosti vždy na prvním místě. A nebýt zmršené síťové hry, byl by dokonalý. Proto si ho jdu zahrát znovu, tentokrát na obtížnost Nightmare.

Zjednodušený editor úrovní Snap Map

Tvůrci k DOOMu neplánují vydat nástroje na tvorbu modifikací. Hráči si proto musí vystačit s editorem Snap Map, jehož cílem je maximální jednoduchost ovládání. Tu však autoři předkládají na úkor možností, a tvorba map tak připomíná spíše stavění LEGA z velikých předpřipravených částí. Editor si své příznivce jistě najde a může díky němu vzniknout zábavný obsah. Chválu by však zasloužil především jako doplněk k vývojářským nástrojům, nikoliv jako jejich náhražka.