Všichni moc dobře víme, co Doom a Doom II: Hell on Earth znamenají pro herní svět. A stejně tak si pamatujeme, že Doom 3 a jeho datadisk Doom 3: Resurrection of Evil jsou dobré hororové střílečky, ale kouzlo původních her se jim úplně zopakovat nepovedlo. Vydaly se vlastní cestou.
Originálu vzdal naplno hold a zároveň z něj vysál všechnu potřebnou energii ze staré školy až reboot z roku 2016. Ten nám vytřel všem zrak stejně jako si s démony z pekla vytřel pozadí. Doom Eternal je jeho přímé pokračování, které rozjíždí stejnou melu. Bere si tedy předobraz z původních her, přináší hodně svižnou akci, k tomu moderní zpracování a populární prvky jako sbírání předmětů do kolekce, vylepšování schopností a zbraní.
Příběh se odehrává několik měsíců po rebootu, kde zemský povrch devastují pekelné síly. Velkým překvapením není to, že je příběh prostý, ale že se bere neskutečně vážně.
Bez bleskových reflexů jste v háji
Navíc k jeho plnému pochopení musíte přečíst kvanta textu z posbírané literatury, což není úplně to, co by chtěli hráči dělat ve videohře, která má slovo Doom v názvu. Upřímně to nevadí, protože zároveň není Doom hrou, u níž byste nějaký oduševnělý příběh čekali. Peklo je na Zemi a vy jste Doom Slayer, legendární likvidátor všechno rohatého, zubatého a pekelného.
Hra na nic nečeká a okamžitě vás vhodí do rozjeté vřavy. Okamžiky oddechu jsou vzácné. Doom Eternal není titul pro jedince s pomalými reflexy, kteří vysedávají u tahových strategií. K tomu, abyste hru pokořili, musíte být neustále v pohybu. A myslíme to doslovně, protože stát na místě se rovná brzké smrti. Stejně jako předchozí díl je i tento postaven na nekonečném tahu na branku, kde musíte likvidovat neustále dotírající a krvelačné nepřátele jako na běžícím páse. Je však Doom Eternal bezduchá střílečka? Ani náhodou!
Doom Eternal
Musíte totiž přemýšlet, byť pod tlakem neustálého pohybu a uhýbání ohnivým koulím. Často či ještě lépe řečeno obvykle se dostanete před početnou převahu démonů a zrůd, s nimiž se postupně musíte vypořádat. Legendární BFG 9000 pro hromadnou likvidaci získáte až v závěru.
Bestiář hry je hodně bohatý. Očekávejte návrat starých známých stvůr jako zombie, Imp, Cacodemon, Pain Elemental, Hellknight, Baron of Hell, Arch-Ville a dalších. Nechceme vás okrást o pěkně nechutná překvapení ze setkání se starými známými z minulých dílů, nenapráskáme tedy všechny. Stejně jako u nových šmejdů z pekla, kteří vám půjdou po krku.
Nemůžeme však nezmínit Maraudera, kterého jste stejně už pravděpodobně viděli v některém z promo videí. Jde o rohatého bastarda vybaveného laserovou sekyrou i štítem a dvouhlavňovou brokovnicí. Utkání s ním jsou vždy adrenalinová. Útočí zblízka i na dálku.
Pekelné stvůry mají slabá místa
Musíte vychytat přesný okamžik, kdy ho atakovat. Jinak neuspějete, protože se bude krýt. Tím se dostáváme k nové specialitě hry, kterou jsou slabá místa nepřátel. Většina z potvor je má, takže při boji budete muset použít taktiku. Musíte si taky spočítat, kolik potvor a odkud na vás útočí. Doom Eternal jde totiž mnohem dál než jeho rebootovaný předchůdce.
Doom Eternal
Nepřátelé krvácí a vypadávají jim vnitřnosti nejenom na efekt, ale i proto, že vám tím hra ukazuje, jak moc jsou zraněni. Když mají dost, začnou blikat a přímo vás tím vyzývají k tomu, abyste na nich provedli Fatality, tedy vlastně Glory Kill. Jenže i zde musíte přemýšlet. Glory Kill vám přinese zdraví. Když použijete sekundární zbraň jako plamenomet (v zásobě jsou i granáty a mrazící bomba), získáte brnění. A pokud sáhnete k motorové pile, která je zde vyloženě k taktizování, získáte vše potřebné v jednom zářivém balíčku.
Takže až na vás nakráčí deset nepřátel a vězte, že jich bude mnohdy i víc, musíte si rozmyslet, po kterých půjdete nejdřív a jaké slabší (jako zombie a Impy) si necháte jako pochodující zásobu zdraví a nábojů. Doom Eternal rozhodně je o taktice. Je také lineární střílečkou s otevřenějšími prostranstvími, arénami, v kterých určitě nezabloudíte, i když si chvílemi nad postupem dál můžete lámat hlavu.
Doom Eternal
Hra je blbuvzdorná a narazíte i na nějaké ty hádanky, co kde spustit, rozmlátit, posunout. Jsou příjemným rozptýlením, stejně jako hledání tajných lokací s tajemstvími. O tom byl Doom vždy a stejný je i Eternal. Bohužel si v id Software usmysleli, že do hry zakomponují výrazné prvky hopsačky. Tato akce je hodně o pohybu, kromě dvojitého skoku získá Doom Slayer i dvojitý úskok do strany. Cítíte se proto trochu jako ježek Sonic s brokovnicí. To by nevadilo, ale hopsání je ve hře dost křečovité.
Skákání v Doomovi je provar
Často nevíte, kam skočit, lézt, otočit se a podobně, což vede k nejapnému a nudnému opakování stále a toho samého segmentu úrovně neustále dokola. Upřímně, kdo chce hopsat ve hře jako je Doom Eternal? Slyšíme, že nikdo? Přesně to jsme si mysleli. Nic takového tato hra opravdu nepotřebovala a nedokážeme si představit, že by někdo byl z těchto otravných skákacích pasáží nadšený. Naopak samotná akce odsýpá i díky bohatému arzenálu.
Motorová pila na blízko nechybí stejně jako klasiky typu brokovnice, plasma gun, dvouhlavňová super brokovnice nově s vystřelovacím řetězem, raketomet, rotační kulomet, ballista, legendární BFG 9000 či laserový meč crucible. Krvavá rána pěstí i zápěstní čepel na blízko jsou také silné. Téměř všechny zbraně mají sekundární režim střelby a lze je bohatě vylepšovat. Stejně jako pasivní obohacení obleku či speciální runy, z nichž můžete využít maximálně tři najednou. Vylepšuje se toho vskutku hodně, až z toho jde hlava kolem.
Můžete proto snadno ztratit ponětí, co že jste získali. Kampaň Doom Eternal je hodně vydatná. Už na „střední“ obtížnost Hurt Me Plenty (Hodně mi ubližuj), vám budou nepřátelé ubližovat fakt hodně. Přece se však nesnížíte k I’m Too Young to Die (Jsem příliš mladý na to, abych zemřel), což je variace na I Can I Play, Daddy? (Mohu hrát, tatínku?) ze sesterské série Wolfenstein. Hra vás záměrně tímto provokativním názvem, který známe už ze starých dílů, pošťuchuje, abyste nezvolili nejsnazší cestu, jak ji projít. Paradoxně vás však za snížení obtížnosti během hraní nijak nepenalizuje.
Doom Eternal
Než se prostřílíte na konec, zjistíte, že vám průchod hrou, která se rozhodně neodehrává jenom na Zemi, zabral necelých 20 hodin. To je na FPS hodně slušné číslo. Zkusit můžete i Master Levely, v nichž najdete známé úrovně z kampaně s jinak rozestavenými protivníky. Součástí je i multiplayer, ale ten nám upřímně neučaroval. K dispozici je zatím jeden jediný režim zvaný Battlemode. Jde o asymetrický typ multiplayeru, při němž se jeden Doom Slayer postaví dvěma monstrům. Všechny tři ovládají hráči.
Na pár chvil jde docela zábavu, protože všechna monstra jako Mancubus, Marauder nebo Revenant mají speciální útoky a schopnosti. Jde však spíše o takové menší rozptýlení a legraci na pár chvil. Není to režim, u něhož byste chtěli strávit dlouhé hodiny.
Technická krasojízda
Z technického hlediska je Doom Eternal naprostá bomba. Nejenom, že se na xboxovém gamepadu skvěle ovládá, ale běží neskutečně plynule. Jako vypálená střela! Hru jsme testovali na Xboxu One X, kde jede ve 4K upscalingovaných z 1800p při 60 fps s podporou HDR. Hra prakticky nikdy nezpomalila, necukla se ani nespadla. To je neskutečný výsledek na konzoli.
Tak technicky „čistou“ videohru jsme dlouho nehráli. Modely potvor jsou propracované s děsivým citem pro detail typický pro ságu Doom. Během vašeho krvavého běsnění samozřejmě zní metalový soundtrack, který lahodí hráčovým uším. Doom Eternal nelze nedoporučit. Leda by vám vadilo násilí ve hrách, ale to byste recenzi nejspíš nedočetli až sem.
