Doom 3 - peklo se vrátilo!

Nejpopulárnější, nejznámější a nejkrvavější – takové byly a jsou první dva díly. Šílenství kolem příchodu třetího apokalyptického jezdce strhává celý svět a konečný ortel vynášíme právě nyní. Doom 3 ano či ne?

Pero je silnější než meč a čas průraznější než nabitá BFG9000. Z řadových vojáků dokáže udělat válečné hrdiny, z bandy chlapů, kteří kvůli jisté Heleně vyvolají mezinárodní konflikt, epický mýtus a i obyčejnou počítačovou hru promění v legendu. Ačkoliv se na heroizujícím faktoru původního Doomu podílí především to, že byl jednoduše první pořádnou 3D hrou vůbec, získal si nehasnoucí obdiv také brilantní stavbou úrovní Johna Romera, na svou dobu pokrokovou grafikou Johna Carmacka a hratelností, která neeroduje ani pod náporem dlouhých let. Nelze se tak divit, že aktuální vření kolem třetího pokračování přebíjí kterékoliv ostatní fenomény, Pána prstenů, či Harryho Pottera nevyjímaje.

Masy chladnou a střízliví, mnohdy až do stavu, kdy je Doom 3 pouhým přehypovaným kalkulem a paskvilem nehodným hraní. Jen těm heretikům u všech svatých nevěřme!

Šílenství kolem „doománie“ vyvrcholilo těsně před vydáním třetího dílu, přičemž nyní lze sledovat opačnou tendenci. Masy chladnou a střízliví, mnohdy až do stavu, kdy je Doom 3 pouhým přehypovaným kalkulem a paskvilem nehodným hraní. Jen těm heretikům u všech svatých nevěřme! Ano, od Doomu kdekdo čekal za malování pentagramů zázraky a ano, i on má své mouchy, ovšem po herní stránce id Software splňuje většinu svých slibů a hra se tak stává nejlepší a nejatmosféričtější akcí ze staré školy na trhu.

Bezpochyby nejdiskutovanější záležitostí při tvorbě třetího dílu byl posun celkového charakteru hry do roviny hororu. Po dohrání lze bez obav říci, že ačkoliv Doom 3 aproximuje své dva předchůdce pouze v určitých bodech, jejich jádro a rukopis id Softu jsou zde stále patrné na první pohled. Po delší době je zde opět akce, ve které se ke slovu dostává zběsilé úkrokování po boku přesné mušky namísto stále populárnějšího plížení. Přitom nejde jen o bezuzdné střílení, jaké nedávno přinesl například Painkiller. Z Doomu vyvěrá jasná myšlenka autorů – upoutat hráče impresivní atmosférou, děsit jej od začátku do konce a dokonale strávit pekelnými zvrhlostmi, aby nebožák po závěrečném souboji jen zíral s otevřenými ústy do stropu a přemýšlel, zdali tak skončil kvůli masovému šílenství, reklamě, nebo zdali ta hra náhodou není vážně tak dobrá.

Autorům se tentokrát povedlo vytvořit něco víc než jen demonstraci nového enginu a poctivou akci v jednom. Na počátku hry již nejsme násilně vhozeni do akce, jak bylo typické pro minulé hry z dílen id Software, ale zlehka se seznamujeme s herním prostředím. Hráč, coby řadový mariňák a člen ochranky, přistává na

Hráčovy společníci na cestě peklem

Zbraně jdou ruku v ruce s prostou myšlenkou celé hry. Žádný sekundární mód, pouze efektivita, vyváženost a klasický počet deseti starých známých kousků plus jedno překvapení v závěru.

Baterka – Slabá svítilna se ke slovu přihlásí nejednou. Její vytažení znemožňuje střelbu a tak je dalším z elementů, které šponují nervy až na hranici únosnosti.

Brokovnice – Nejuniverzálnější zbraň. Nábojů je dostatek, účinek z malé vzdálenosti devastující a k dokonalosti chybí už jen druhá hlaveň (která se ostatně objevila v jednom z raných módů).

Motorová pila – Kdo by kdy řekl, že se z dřevorubeckého náčiní stane nejpopulárnější zbraň počítačových her? Tato se na Mars dostala zmatkem v objednávkových formulářích. Nebo ne?

Raketomet – Příruční odpalovač výbušných projektilů má v podání id Softu jako obvykle bleskovou kadenci a poměrně nízký akční rádius raket. Rocket jump doporučují čtyři z pěti atletů.

BFG9000 – Big Fucking Gun se vrací! Nejmodernější nástroj masové destrukce vyvinutý společností UAC pro vaše bezpečí. Plasmový projektil spolehlivě zahubí vše v okruhu patnácti metrů.

povrchu Mars City, úžasném vědeckém komplexu nadnárodní megakorporace United Aerospace Corporation, která se stará, aby obyvatelé Marsu měli jak dostatek kyslíku k dýchání, tak cukru do ranního kafe. Nově objevené vykopávky a čerstvá technologie teleportace však dává tušit, že idylický klid nepotrvá věčně, čemuž nasvědčuje také podloudné utroušení vedoucího vědce Betrugera „Brzy se zde odehrají ohromné věci!“. Příběh Doomu 3 je klasickém klišé o nepovedeném experimentu ústícím v chrlení pekelných zvratků do naší reality, ovšem podání celé zápletky zahání jakékoliv pochyby a i přes takřka 0% zvratů v průběhu hry dokáže udržet hráčovu pozornost až do konce. Úvodní vystrašené průpovídky obyvatel základny za krátký čas vystřídají elektronické zprávy zanechané těmi samými, nyní již nedýchajícími nešťastníky a dění tak chvílemi připomíná nezapomenutelné okamžiky na Citadel Station v System Shock.

Příběh Doomu 3 je klasickým klišé o nepovedeném experimentu ústícím v chrlení pekelných zvratků do naší reality. A opět to funguje.

I přes počáteční vtažení do děje by byl Doom 3 takřka obyčejnou střílečkou, nebýt užitečného pomocníka, PDA. Právě pomocí digitálního asistenta se hráč dozvídá o většině dění ve hře, ať již prostřednictvím osobních e-mailů, zpráv stažených z centrálního systému nebo nalézáním jiných PDA, jejichž majitelé je již v pekle stejně nevyužijí. Samostatnou kapitolou jsou namluvená hlášení marťanského personálu, která skrývají řadu dokreslujících faktů (zmínku si zaslouží zejména pekelný manifest informující mimo jiné i o záruční době kozlí krve a důležitých směrnicích při kreslení pentagramů) a mimo jiné také kódy k porůznu roztroušeným skříňkám ukrývajícím cenné vybavení (několik kódů si dokonce hráči musejí dohledat sami na Internetu). Příjemné je, že krátké e-maily a hlášení, jež lze poslouchat i mimo PDA, během samotné akce, hru nijak nezdržují a ještě více prohlubují všeprostupující depresi. PDA funguje také jako úložiště přístupových oprávnění, čímž Doom 3 do jisté míry nahrazuje hledání klíčů z obou jeho předchůdců.

V souvislosti s PDA nelze nezmínit zajímavý systém interakce s prostředím, ačkoliv se vesměs jedná pouze o práci s počítači a ovládacími panely. Přistoupí-li hráč k virtuální obrazovce, zmizí zaměřovač a nahradí jej klasická kurzorová šipka s jejíž pomocí se aktivuje příslušná volba. Drobné zpestření, nicméně opět přispívá k pocitu, že jsme skutečně TAM, uprostřed fantastického kolabujícího komplexu. Podobný efekt má rovněž kamera, jež se při enginových sekvencích plynule přenese skrz hlavu ústředního protagonisty přímo do herního výhledu, jenž často vyústí přímo do rozšklebené tváře pekelné kreatury.

Většina Doom-like stříleček se chlubí bezhlavou a ničím neředěnou akcí, ovšem sám Doom 3 jde na věc paradoxně ze zcela opačné strany. Základním principem je atmosféra hustá jako mazání motorové pily. Hra se naštěstí nezměnila v survival horor typu Silent Hill, jak zněly největší obavy, s přimhouřením oka se dá prohlásit, že Doom 3 definuje zcela nový styl hororových akcí. Nepřátelé, ač se nevyskytují v desítkách, ale maximálně v jednotkách, se z pekelného chřtánu valí proudem a autoři dosahují potřebného napětí zejména jejich důvtipným rozmístěním a správným načasováním útoků. Hráč prochází temnou chodbou, již ozařuje jen úzký kužel baterky, zatímco z dáli se ozývá klopýtání a chrchlavé pazvuky. S nervy na pokraji postupuje dále, když tu jej do míchy praští zvuk vylétnuvšího podlahového panelu, odkud bryskně vyskakuje imp, za záda se teleportuje další a začíná peklo. A to vše se opakuje za každým rohem s neustávající frekvencí.

Kdo se bojí tmy, Doom 3 rychle zavrhne. Hra totiž využívá temnoty a hry světel více než na tmě postavený Thief, což nutí k velmi častému používání baterky. Se svítilnou v ruce navíc nelze třímat zbraň a právě to ústí v zajímavé situace, kdy bleskem přepínáme na pušku a pálíme do vzniklé temnoty, kde právě "něco" za jemného jiskření kouzlí ohnivou kouli. Napětí dále prohlubují drobné prvky jako tlukot srdce při docházející stamině, bez které si příliš nezaběháme, nebo bestiální řev hlavního charakteru při sebrání revitalizovaného berserku. Ke konci hráč infarktovým situacím sice trochu přivykne a napětí ztratí něco málo na intenzitě, nicméně poté zaujímá hlavní roli temnící design prostředí spolu s obdivem grafického enginu.

S postupem času prostředí krásně temní a mění se v těžký cyberpunk chvílemi připomínající díla H. R. Gigera. Nakonec se dočkáme i několika doslova pekelných kousků.

Situování hry na marťanskou základnu znesnadňuje variabilitu v návrhu map. I zde však Doom 3 překvapuje. Většinu času se pohybujeme uprostřed industriálních komplexů plných pracujících strojů a mašinérií, přičemž s uplývající dobou prostředí krásně temní a z počátečního sci-fi ve stylu Vetřelců se mění v těžký cyberpunk chvílemi připomínající díla H. R. Gigera, přičemž se dočkáme i několika doslova pekelných kousků, jež náleží k tomu nejlepšímu. Autoři přes dnešní přecenzurovanou dobu nezapomínají na svou minulost a ano, mozky vylétávající ze zombií, pentagramy a ukřižovaná těla zde jsou.

Samotná herní náplň zůstává věrná jednoduchosti známé z předchozích her id Softu a výsledek kupodivu nevypadá ani na dnešní dobu nijak zaostale.

Samotná herní náplň zůstává věrná jednoduchosti známé z předchozích her id Softu a výsledek kupodivu nevypadá ani na dnešní dobu nijak zaostale. Přímý postup vpřed lemovaný občasnou nutností vrátit se pro PDA s přístupovým kódem a pár situací „Jak se dostat na támhletu stranu?“, to jsou faktory, jež jdou ruku v ruce s odpoutanou atmosférou a které nijak nebrzdí svěží spád akce. I při tomto tempu si hra dokázala zachovat na dnešní dobu úctyhodnou délku. Každá z třiadvaceti úrovní zabere přinejmenším půl až jednu celou hodinu, a to se prosím mluví o letmém proběhnutí, ne o detailním vyhledávání skrytých záznamů a poschovávaného vybavení. Doom 3 tak trochu připomíná filmy Jamese Camerona: tam kde by většina her skončila lakonickými titulky, Doom chytá druhý dech a teprve se rozjíždí ke grandióznímu finále. Majitelé PC navíc jistě ocení, že hru v důsledku Xboxové konverze nepostihlo brutální rozkouskování úrovní na řadu pidilokací, jak se tomu stalo v Deus Ex: Invisible War nebo Thief: The Deadly Shadows. Vše je dostatečně rozlehlé a nahrává se na jeden zátah.

John D. Carmack – stručný profil

Dnes již čtyřiatřicetiletého rodáka z Kansasu není třeba představovat. Kromě technického ředitele id Softu tento copatý programátor dosáhl až na post vůdčí osobnosti v oboru počítačové grafiky (sám navrhl několik oběcně používaných algoritmů) a propracoval se mezi desítku nejvlivnějších osobností světa informačních technologií vůbec. Přitom jeho začátky nebyly nijak neobvyklé. Po několika semestrech zanechal studia a vydal se na dráhu nezávislého programátora, aby byl vzápětí spolu s Johnem Romerem najat společností Softdisk. Zde se zrodilo první z legendárních děl, dvourozměrná série Commander Keen. Potenciál Keenových tvůrců byl zjevný a založení jedné z nejznámějších herních společností, id Software, na sebe nenechalo dlouho čekat. Zakladatelské kvarteto programátora Johna Carmacka, uměleckého návrháře Adriana Carmacka (není s Johnem v příbuzenském vztahu) a designérů Johna Romera a Toma Halla dalo vzniknout legendám zahrnujícím Wolfenstein 3D (spolu s datadiskem Spear of Destiny a nedávným remakem Return to Caste Wolfenstein), Doom 1 + 2 a trilogii Quake. V současné době již id Soft údajně pracuje na dalším projektu, který nemá mít nic společného s jeho předchozí tvorbou.
Zdroj: Yahoo, www.fact-index.com

Netřeba zastírat, že mnozí nečekali na Doom 3 jako na hru, ale na revoluční kousek technologie. Carmack opět potvrzuje nepsané pravidlo a jeho engine posunuje grafiku v počítačových hrách o míli kupředu. Práce se stíny, částicové efekty, perfektní mimika charakterů a zejména mapování nerovností, nic z toho v současné době nenalézá konkurenci. Carmackovy enginy byly navíc vždy poměrně rychlé, což v případě Doomu 3 zní jako hereze, ovšem je třeba vzít v potaz výslednou obrazovou kvalitu. Více o hardwarové náročnosti vypovídá tabulka povalující se poblíž. Pařát v pařátu s grafikou jde ozvučení, jež mísí ambientní melodie s neutichajícím šrumcem základny. To celé autoři koření výbornou hrou zvuků, skřípění, skřeků a ďábelského smíchu, až si člověk vůbec neuvědomí, že ve hře není přítomen původně slibovaný řízný soundtrack Nine Inch Nails. Zato fyzikální engine, ač bezesporu kvalitní, se dočká pouhých několika minut slávy, například při přesouvání sudů miniaturním jeřábem. Masová destrukce prostředí se nekoná a koho zajímá shazování lahviček ze stolů, když je kolem tolik zombie?

Bohužel, jedním z mála plivnutí do bezchybné tváře třetího Doomu je, jako obvykle, umělá inteligence.

Pokud doteď hráčovu klávesnici nesvlažila nostalgická slza, jistě se tak stane při pohledu na bestiář. Autoři vedle nových kousků resuscitovali celou řadu starých známých. Imp se vrací ve staronovém kabátě z dovolené uprostřed havajské sopky a po boku depresivních pavoučích tritů a větších bossů číhá doslova za každým rohem.

Doom 3 a hardwarová náročnost

Hry od id vždy patřily k požíračům strojového výkonu. Vzhledem ke kvalitě výstupu však poměr rychlost/revoluční grafika vždy vycházel poměrně dobře a nejinak je tomu i v tomto případě. Ne, pokud někdo není vlastníkem vyloženě muzejního kousku, Doom 3 není důvodem k upgradu. Hra totiž nabízí rovnou čtyři úrovně nastavení detailů, přičemž ty střední zvládá většina dnes průměrných konfigurací a až ty vysoké si žádají přitvrdit na paměti grafické karty. Specialitou jsou ultra detaily, jichž si užijí pouze vyvolení s půl gigabitem paměti na kartě. Pro úplnost dodejme, že screenshoty okolo jsou pořízené ve středních detailech na testovacím stroji osazeném procesorem AMD Athlon XP 2200+ MHz, 512 MB RAM a 128 MB Radeonem 9800. Na uvedené konfiguraci byl Doom 3 plně hratelný v rozlišení 1280x1024, ovšem je nutné počítat s delšími prodlevami například při vstupu do větší místnosti, kdy se do paměti grafické karty načítají objemné textury. Zajímavý test rychlosti a nastavení hry zveřejnil také server PC Tuning.

Bohužel, jedním z mála plivnutí do bezchybné tváře třetího Doomu je, jako obvykle, umělá inteligence. Vedle téměř dokonalých pohybů a ladného vylézání tritů z děr je ostudné, že pekelníci nedokáží pálit pod obyčejné schody a kolem schovaného hráče jen zmateně panáčkují. Jakákoliv kooperace monster pak bere za své, když veškeré pekelnictvo vyhledává tu nejkratší cestu k hráči a úkrokování kolem takového sloupu ústí v komickou situaci, kdy se monstrum ne a ne rozhodnout, kterou stranou se k nám vydá. Ne, Doom 3 skutečně není o umělé inteligenci a za celou hru byla podobná situace očividná jen párkrát, nicméně tento fakt oproti jinak téměř bezchybnému celku mírně kontrastuje.

Tvůrci dodrželi slovo i z hlediska multiplayeru. Pro ty, kteří neusnou bez několika desítek fragů před spaním, je připraveno pouhých pět map a čtyři módy (Dethmatch, Team DM, Last Man Standing a Tournament). Síla Doomu 3 je však v otevřenosti jeho systému, čehož si jsou autoři dobře vědomi a své úsilí vložili plně do hry jednoho hráče namísto multiplayeru. Aby také ne, když si jej hráči díky nenáročným módům (seznam zatím vydaných se nachází například zde) vytvoří sami. Brzy po vydání tak padla hranice maximálního počtu hráčů a mapami se nyní může prohánět až 32 fraggerů oproti původním čtyřem. S originální hrou navíc dostaneme do rukou přehledný editor (stačí stisknout „Ctrl + Alt + ~“ a zadat frázi editor) a jakmile se s ním hráčská obec seznámí, multiplayer čeká pravá renesance. A nejen jej, již nyní se na internetu objevují první remaky map původních dílů do nového enginu. Styl Doomu zavádí do hry více hráčů zcela nový element, kdy lze díky všudypřítomným stínům opravdu v tichosti číhat na neopatrného soupeře. Samozřejmě také nepřijdeme o oblíbené teleporty a nádavkem se nabízí například zhasínání světel a další.

Verdikt: Pro ty, kteří od obyčejné hry nepožadovali zázraky, splňuje Doom 3 veškerá očekávání. Navrací se k neumírající hratelnosti původních dílů a přitom je brilantně doplňuje o to, co před deseti lety technologie neumožňovala. Atmosférických akcí, které nevsázejí jen na technickou dokonalost a kopu nových nápadů, jejichž přínos bývá často diskutabilní, je dnes pomálu. Síla Doomu 3 je v jednoduchosti a hororové atmosféře, jež ková hráče ke klávesnici po celou dobu. A že jde o vizuálně nejpřitažlivější hru současnosti? To už je jen nepodstatný detail.