Průvodce plodovou zeleninou aneb jak co pěstovat
Samozásobením nejen výrazně pomůžete rodinnému rozpočtu, ale navíc si při zahradničení krásně odpočinete a tzv. si vyčistíte si hlavu. Radost z vlastnoručně vypěstované a sklizené zeleniny totiž pohltí úplně každého. Dalším plusem je fakt, že znáte prostředí, ze kterého zelenina pochází, a nemusíte se bát, že kupujete, a hlavně konzumujete zajíce v pytli.
Už se skoro zdálo, že pěstování zeleniny bylo vytlačeno trendem zahrad nenáročných na péči. Avšak najednou jsou zase tady: velké i malé záhony plné rajčat, cuket, okurek, paprik a dalších teplomilných druhů. A to nejen na venkově – zelenina dobývá i městské zahrádky, a dokonce i balkony.
Jak tedy nejlépe začít? Pro začátek postačí záhon na plném slunci o rozloze několika metrů čtverečních. Pokud plánujete zásobit výpěstky ze zahrady celou rodinu, měli byste se na to připravit v předstihu.
V závislosti na předchozím užívání pozemků může totiž trvat jeden až tři roky, než půdu připravíte na pěstování zeleniny. Tento čas nejlépe překlenete kombinací zeleného hnojení, ostálek, máků, měsíčků a aksamitníků. Hluboce kořenící rostliny nahradí namáhavé kypření půdy a potlačí rozvoj plevelů.
Udržování okrajů záhonů a trávníku bývá problém, řešení je prosté |
Zvláště na malých pozemcích se vyplatí oddělit zeleninové záhony od ostatních částí zahrady. Pohled na kompost mohou zakrýt vysoké slunečnice nebo několik řad cukrové kukuřice. Živé ploty ze zimostrázu nebo buku poskytnou ochranu před studenými větry a propůjčí záhonům strukturu i v době, kdy je velká část zeleniny již sklizena. Včely, čmeláci, motýli a další opylovači jsou v zahradě vřele vítáni. A jelikož nejlépe se dají přilákat pestrým osázením, jsou hvozdíky, plaménky či hledíky pro užitkovou zahradu s plodovou zeleninou stejně důležité jako rajčata, lilek nebo okurka.
Carolina Reaper, jedna z nejpálivějších paprik.
Brunito, odrůda rajčat s temně hnědými plody.
Sklizeň a uskladnění plodové zeleniny
Rajčata, papriky a feferonky dozrávají v našich podmínkách nejdříve na konci července, ale jejich sklizeň pak běží až do podzimu. Rajčata téměř každý den nadělují vyzrálé a podle odrůdy žluté, červené nebo žíhané plody. Na rozdíl od salátů a jiné zeleniny u nich méně záleží na denní době sklizně.
Vhodnou dobu pro utržení paprik a feferonek poznáte podle vybarvení plodů. Zelené lusky jsou vždy nezralé, ale v každém případě už mají chuť. V závislosti na pěstované odrůdě mohou být zralé také žlutě zbarvené papriky, jiné se v plné zralosti vybarví dočervena. Odrůdy červených paprik a feferonek jsou plně zralé, teprve když naberou sytě červenou barvu.
Zralé kulaté plody tyčkových rajčat se snadno uvolní od výhonů, když je uchopíte do ruky. Totéž platí i pro rajčata rostoucí v hroznech. Novější odrůdy se šlechtí tak, aby všechna rajčata v hroznu dozrávala najednou a aby se na stopce udržela i po sklizni. Zahradními nůžkami vždy odstřihněte celý hrozen. Také papriku je vhodnější oddělovat od stonku nůžkami nebo ostrým nožem.
Plodovou zeleninu skladujte na chladném místě s teplotou okolo 15 °C. V ledničce totiž přijde o své jedinečné aroma. Nejen v zahradě, ale také po sklizni mají lilky a cukety rády spíše teplo. V lednici se na nich záhy vytvoří tmavší skvrny, ale pokud je skladujte jen v chladnějším prostoru s teplotou okolo 15 až 18 °C, zůstanou hladké a pěkně lesklé.
U žádné plodové zeleniny neodstraňujte pokud možno slupku, protože pod ní se skrývá značný díl vitaminů a minerálních látek.
Teplomilné druhy plodové zeleniny skleník milují.
Skleník je pro teplomilnou zeleninu ráj
Zelenině, která venku často nedává uspokojivé sklizně, se bude mnohem lépe dařit pod sklem. Platí to zejména pro teplomilné druhy, jako je paprika, feferonky a okurky.
Jestliže si budete nějaký skleník pořizovat, je třeba dbát na dostatečné a vyhovující vybavení. Vyplatí se, aby byl skleník u země po obvodu osazen pevným hliníkovým pásem jako základ, užitečné jsou posuvné dveře v čelní nebo boční stěně, střešní okna (počet závisí na velikosti skleníku), postřikovací zařízení stejně jako dva dešťové okapy se svody k zemi. Na střechu lze použít obyčejné jednoduché sklo, bezpečnostní sklo (tloušťka tabule je 4 mm) nebo desky z komůrkového polykarbonátu (10 mm). Lze dokoupit také police, stoly, stínící prvky nebo topný systém, který umožňuje celoroční využívání skleníku. Nejdůležitější nástroj pro regulování teploty ve skleníku je větrání.
Pěstitelský manuál: papriky a chilli, to je vášeň. Musíte ale vědět, co milují |
U nejjednodušších skleníků se často na dveřních a okenních otvorech šetří. Už při pořizování skleníku je třeba ohlídat, zda má dostatečné možnosti větrání. Optimální je, když je osazený více okny v několika různých úrovních, ve střeše i ve stěnách, jedině tak bude vnitřním prostorem proudit dostatek čerstvého vzduchu.
Rozhodně má smysl pořídit si alespoň jednoduchou stínící techniku. Nejjednodušší a nejefektivnější řešení je vnější zastínění hustou síťovanou tkaninou. Dají se použít také lehké, třeba rákosové rohože. Důležité je, aby se i nadále dala snadno otevírat okna. Vnitřní zastínění působí útulněji a snáze se ovládá. V tomto případě je problematické, když se rostliny dotýkají stropu.
K dostatečnému větrání zpravidla postačí čtyři okna a jedny dveře. Je dobré, když jsou dveře dělené na polovinu, protože se proudění vzduchu dá citlivěji regulovat. Druhé dveře anebo další okna nejsou nutná, ale přinášejí výhody. Větrání významně usnadňuje automatické otevírání oken a dveří.
Kompost je důležitý, funguje jako hnojivo
Dobrý kompost je základ, funguje jako hnojivo
Kompost je k hnojení plodové zeleniny dobrý, protože zvyšuje obsah humusu v půdě, zlepšuje její strukturu a půdu zásobí živinami dlouhodobě. Na živiny náročným rostlinám jako paprika a cuketa však nestačí obsah dusíku v kompostu. Proto se tato zelenina v průběhu vegetace dvakrát až třikrát přihnojuje koupeným hnojivem.
V závislosti na ročním období trvá šest až dvanáct měsíců, než se zdánlivě bezcenné rostlinné zbytky promění v humus bohatý na živiny. Proces zrání kompostu lze uspíšit dalším přehazováním a promícháváním.
Chceme-li udržet vodu v půdě, kompostujme. Každý ohryzek se počítá |
Průběhu rozkladu lze snadno napomáhat. Jestliže je navršený materiál příliš suchý, měla by se každá nově rozhrnutá vrstva skropit vodou ze zahradní konve. Jestliže kompost zahnívá a je cítit zatuchlinou, postará se o nápravu zapracování slámy nebo drcených větví po řezu ovocných stromů. Do kompostové hromady tak pronikne vzduch a uvede rozkladné procesy opět do chodu.
Tyčková, nebo keříková? Tyčková rajčata mají jeden výhon, který potřebuje zpevnění – buď rovnou, nebo spirálovitou oporu.
Rajčata. Tyčková, nebo keříková?
Tyčková rajčata mají jeden hlavní výhon, který potřebuje zpevnění, a to buď buď rovnou, nebo spirálovitou oporu. A jakmile objevíte v paždí listů vedlejší výhon, jemně ho prsty odštípněte.
Silně vzrůstné odrůdy a naroubovaná rajčata můžete zapěstovat i se dvěma nebo třemi výhony. Keříčkové odrůdy nechte růst: vyštipování výhonů u nich odpadá, protože byste tím omezili tvorbu plodů; můžete však rostlinu za sedmým listem zaštípnout, aby se lépe větvila. Nepotřebují oporu, jen nízko rostoucí větve upevněte tak, aby se plody nešpinily o zem.
Jak na pěstování rajčat? Vyzkoušejte triky z našeho manuálu |
Vybíráte-li vhodné stanoviště pro rajčata, neuděláte chybu, když zvolíte nejteplejší místo v zahradě nebo na terase. Na venkovní záhon je nejvhodnější vysazovat je až v druhé polovině května. Před výsadbou půdu co možná nejhlouběji zkypřete a pak do ní zapracujte kompost. Podle předplodiny a podle stavu půdy stačí 2–3 litry na 1 metr čtvereční plochy záhonu.
Jak je to u rajčat se zálivkou?
|
Tyčková rajčata vysazujte hlouběji nebo našikmo – na „ponořené“ části stonku se vytvoří další kořeny, a zajistí tak rostlině lepší příjem živin. Opylení zajistí vítr a hmyz. Za vlhkého počasí však rostlinami v poledne zatřeste, aby se z prašníků uvolnil pyl.
Hnojení přípravkem bohatým na vápník předchází vzniku zelených vodnatých skvrn a později černání špiček plodů. Každé dva týdny rostlinám prospěje přihnojení hnojivem na rajčata, příznivci biozahradničení každé dva týdny zalévají rajčata kopřivovou jíchou.
V místech, kde se dají očekávat problémy s plísní bramborovou, nakonec na povrch půdy nasypejte minerální moučku. V boji s touto chorobou je dobré dodržovat i další opatření: kovové nebo bambusové tyče, které během léta slouží jako opora, by měly před sezonou projít důkladnou očistou. Lískové nebo vrbové pruty nařežte každý rok nové.
Dbejte na udržování dostatečné vzdálenosti mezi jednotlivými rostlinami, aby mohly dešťové kapky anebo ranní rosa rychleji osychat. Nejdůležitější rada však zní: Nepracujte s mokrými rostlinami. Nikdy neodstraňujte zežloutlé listy a nevyvazujte ani nevyštipujte rajčata za deště.
To, že je třeba rajčata vyštipovat, tedy pravidelně odstraňovat nové postranní výhony z paždí listů, ví určitě každý. Ale víte také, že od počátku září by se měly vyštipovat i nově zakládané květy? Rostliny pak přestanou tvořit nové plody a veškerou energii vloží do vyzrání už založených rajčat, která se nalévají a lépe dozrávají. Důsledně odstraňujte rovněž zežloutlé anebo hnědě zbarvené listy. V září můžete svým rajčatům dopřát také poslední dávku živin.
Patisony mají diskovitý tvar plodu, vypadají trochu jako létající talíře, a pěstují se v bílé, žluté či zelené barvě. Nejchutnější jsou menší mladé plody.
Patisony, francouzská obdoba cuket
Patisony, nejčastěji s bílým nebo žlutým zbarvením plodů, jsou francouzskou obdobou cuket. A podobně jako cukety se je vyplatí sklízet včas: při opožděné sklizni totiž plodům tuhne dužnina. Ani to však není žádné neštěstí, protože se stále ještě hodí k plnění nebo k pečení.
Plně vyzrálé malé diskovité plody, připomínající létající talíř, jsou však využitelné už jen jako podzimní ozdoba, jež vydrží stejně dlouho jako známé tvrdoplodé okrasné tykvičky. I když se stále zdůrazňuje, že při pěstování cuket i patisonů nejde o množství, ale o kvalitu, není nutné přezrálé plody zcela zavrhovat – už proto, že se vyvíjejí rychleji, než je stačíte sklízet.
Nemělo by se to však stát pravidlem – každé dva až tři dny porost projděte a otrhejte plody vhodné velikosti. Je to důležité proto, že patisony a cukety při delších intervalech mezi sklizněmi omezí další kvetení a často také shazují nadbytečné mladé plody. Na osluněném záhonu cukety a patisony získávají aromatickou chuť.
Feferonky a papriky jsou nesmírně zdobné. Protože plody jednotlivých rostlin jsou někdy více a jindy méně pálivé, zakusujte se do nich s rozvahou. V péči o nejrůznější druhy paprik však není rozdíl.
Papriky i feferonky mají stejné nároky
Všechny vyžadují kyprou, na humus a živiny bohatou půdu jak v záhonu, tak v květináči, před větrem chráněné prosluněné stanoviště a pravidelnou zálivku. Do volné půdy se mohou přesazovat teprve od poloviny května, kdy už nehrozí nebezpečí pozdních mrazíků.
Zeleninu pěstuje v samozavlažovacích truhlících. Úrodu má neskutečnou |
Přihnojení hnojivem na rajčata či zeleninu v hlavním vegetačním období zaručí průběžnou sklizeň. Hnojivo dávkujte s nejvyšší opatrností, protože často dobře míněné lehké přehnojení vede spíš než k zakládání poupat a vývinu nových plodů k tvorbě zbytečného množství listů.
Z Mexika pocházející odrůda Habaneros patří k nejpálivějším chilli papričkám na světě. Znalci papričky krájí na malé kousky a nakládají je do medu. Tak se intenzivní pálivost trochu zmírní a nechá vyniknout také jejich ovocnou chuť. Usušené a rozemleté v mlýnku se stávají jedinečným kořením. Nejvhodnější na mletí jsou feferonky s tenkou slupkou.
Papriky sklízejte po ránu, tehdy obsahují nejvíce vitaminů. Protože mají hodně silné stopky, neměly by se odlamovat rukama. Papriky odřezávejte nejlépe 1 až 2 cm od nasazení stopky, předejdete tak polámání anebo potrhání výhonů. Rostliny nedokážou způsobené rány zacelit a staly by se vstupní branou pro původce různých chorob.
A co dělat, když paprika neplodí? Nejčastější příčinou, kdy paprika naplno kvete, ale posléze nemá téměř žádné plody, je nedostatečné oplodnění. Papriky se řadí k větrosprašným neboli větrosnubným rostlinám. Za vysoké vzdušné vlhkosti (nad 80 až 85 procent) se však pylová zrnka slepí a nedokážou se z květu uvolnit. Nepomůže ani často doporučované třesení a poklepávání, a pak nezbývá než sáhnout po štětci a pyl přenést ručně.
Pro bohatou úrodu paprik je nepříznivá také situace, kdy vlhkost vzduchu zůstává pod 60 procenty a teploty se vyhoupnou nad 25 °C. Za takových podmínek je nezbytné každé ráno důkladně zalévat.
Cukety můžete konzumovat v jakékoli velikosti, k jídlu lze upravit i jejich květy. Rostliny bohatě plodí až do podzimu.
Plodné cukety, které se v kuchyni hodí
Zdravá cuketa dokáže za týden klidně vykouzlit pět plodů. Sklizeň začíná v červnu a končí až s podzimem.
Cuketám, které lační po živinách, se nejlépe daří v lehce vyvýšených záhonech, protože půda se v nich rychle prohřívá. Rostliny se zpravidla předpěstovávají v malých květináčích a vysazují se do volné půdy od poloviny května nejpozději do konce června. Na jednu rostlinu je třeba počítat s prostorem okolo jednoho čtverečního metru.
Pokud nemáte dostatek místa, vysázejte část sazenic do objemnějších květináčů. Stačí tři až čtyři rostliny a máte zásobu čerstvé zeleniny na celé prázdniny. Cukety lační po živinách a přiměřenou dávku vyžadují každé 2 až 3 týdny. K hnojení můžete použít vlastnoručně připravenou jíchu z kopřiv, rohovinovou moučku nebo organické hnojivo určené pro výživu zeleniny či kompost. Dávkujte úsporně, protože přehnojené rostliny vytvářejí více samčích než samičích květů.
Na počátku růstové fáze se nejprve vyvíjejí hlavně samčí květy bez založených plodů. Teprve když mají rostliny dostatek listů, aby dokázaly vyživovat plody, objeví se přibližně stejné množství samčích květů. Jelikož plody dozrávají na rostlinách souběžně se zakládáním nových květů, měly by se zralé cukety pravidelně sklízet. Odborníci dokonce doporučují vyštípat část samčích květů. Nikoli však mnoho, protože samičí květy by pak nemohly být dostatečně opyleny.
Za suchého počasí odpařují cukety značné množství vody, zalévejte je proto důkladně každé dva až tři dny, nejlépe ráno. Povrch záhonu by měl do večera vždy oschnout, aby se předešlo rozvoji houbových chorob, které mají rády vlhko.
Nadbytku plodů cuket se přitom nemusíte obávat. Pokud je násada příliš hojná, skliďte velké samičí květy a naplňte je masem nebo čerstvou sýrovou nádivkou. Menší samčí květy se zase obalují těstíčkem nebo se fritují. A když budete mít květů pořád moc, zkuste je podélně rozříznout a použít k dekoraci pokrmů nebo mís.
Venku pěstované okurky si žádají hodně tepla.
Pro okurky je teplo nezbytné
Pro tvorbu plodů jsou nezbytné denní teploty mezi 18 a 22 °C, v noci by teploty neměly klesnout pod 15 °C. Velkoplodé odrůdy vyžadují během léta alespoň 2 litry vody na rostlinu za den.
Vypěstujte si vlastní okurky. Úspěch zaručen, u miniaturních i v květináči |
Nastýlka ze slámy nebo výživných nasekaných zelených zbytků ze sklizně brání rozbahnění anebo ztvrdnutí a rozpraskání půdy, které častou zálivku provázejí. Okopávání a pletí nesou mělce kořenící okurky dost nelibě.
Správná doba sklizně nastává, jakmile se slupka začne pěkně lesknout a konce okurek se zaoblí. Nečekejte příliš dlouho. Čím častěji sklízíte, tím více květů rozkvete a více plodů dozraje. Snack nebo mini okurky dozrávají takřka den co den, hadovky se doporučují sklízet třikrát za týden.
Jako u ostatní teplomilné plodové zeleniny platí i u okurek základní pravidlo: na venkovní záhon se vysazují až v polovině května. Do skleníku, kde se některé druhy s oblibou pěstují, však mohou mnohem dříve. U okurek je rychlý úspěch většinou zaručen. V dubnu předpěstované a v polovině května vysazené sazenice okurek potěší prvními plody už po čtyřech týdnech.
Mezi nejoblíbenější patří hadovky nebo nakládačky. Jestli si okurkové sazenice chcete vypěstovat sami doma, zkuste náš postup. Správné předpěstování pevných, nevytažených okurkových sazenic není nic složitého. Květináč z poloviny naplňte čerstvou zeminou pro výsevy a množení a zatlačte do ní po jednom semeni. Semenáček potřebuje k rychlému vývoji teplotu nad 22 °C. Jakmile děložní lístky přesáhnou přes okraj květináče, přisypte další zeminu až do výšky 2 cm pod okraj květináče.
Lilky jsou černé jako noc. Nejčastěji mají černofialovou barvu a hedvábný lesk....
Lilky jsou náročnější na teplo
Lilky vyžadují k růstu více tepla než cukety a patisony, prospívají teprve při teplotách přesahujících 25 °C. Proto se vyplatí vyčlenit jim místo ve skleníku. Jestli ho nemůžete nabídnout, pěstujte je ve velkých květináčích na plném slunci, klidně pod střechou na terase anebo na balkoně. Ve skleníku se lilky vyvádějí na napnuté šňůry, keříkovým formám, které se pěstují na balkonech, stačí bambusová tyčka.
Lilek jako jídlo i lék, který vypěstujete i u nás. Jen potřebuje teplo |
Protože pozdě založené plody nedokážou ve středoevropském podnebí dostatečně vyzrát, krátí se postranní výhony za prvním nasazeným plodem, aby rostliny optimálně využily vodu i živiny. Při sklizni lilků se vyplatí opatrné počínání. Mnohé odrůdy mají na kalichu a na stopkách malé, ale hodně špičaté trny. Lilek uchopte vždy za spodní část a stonek odřízněte pár centimetrů nad kalichem.
Nikdy lilky netrhejte, protože postranní výhony se snadno polámou.
Doba sklizně nastává, jakmile plody příslušné odrůdy dorostou konečné velikosti a plně se vybarví. Dužnina a jádra uvnitř mají mít bílou barvu a slupka je tou dobou hedvábně lesklá.
Spolehlivou známkou čerstvosti při nákupu v obchodu jsou světle zelené, nezahnědlé kalichy. Měkké lilky s matnou slupkou raději nechte být, byli byste zklamaní jejich vatovitou konzistencí i chutí.
Který je ten váš? Odrůd melounu existuje celá řada, plody se liší velikostí,...
Na sluníčku vypěstujete i sladké melouny
Na slunečném stanovišti se lahodným sladkým plodům jihu daří i v našich zeměpisných polohách. Sazenice je možné vysazovat do volné půdy nejdříve v polovině května, nejzazší termín pro sázení je polovina až konec června.
VIDEO: České melouny jsou sladší, protože zrají déle, tvrdí pěstitel |
Optimální podmínky k růstu nabízí záhon s hluboko prokypřenou a dostatkem kompostu obohacenou humózní, výživnou zeminou. Kulatým a oválným vyznavačům slunce se nejlépe daří při denních teplotách od 24 do 30 °C. Jestliže teploty klesnou pod tuto hodnotu, rostliny sice pokvetou a založí plody, ty však zůstanou o něco menší a celkové množství plodů se zredukuje. Na každé rostlině by se však beztak mělo ponechat jen šest plodů. Nadbytečné se vyplatí odstranit, protože v našich klimatických podmínkách by nedokázaly dozrát a ještě by zbrzdily vyzrávání ostatních plodů.
Dobře vychlazený nepečený dort s melounem skvěle osvěží. Pochutnáte si |
Melouny jsou žíznivé, a proto je důležitá také rovnoměrná vlhkost půdy. Značné kolísání přísunu vláhy snižuje kvalitu plodů stejně jako nedostatek, nebo přebytek vody. Jakmile začnou být patrné první plody, zalévá se každé dva až tři dny, a to tak, aby zem byla zvlhčená až do hloubky 20 cm. To je třeba dodržet až do doby, kdy plody dosáhnou velikosti typické pro určitou odrůdu. Především ve skleníku zavlažujte pouze ráno, aby povrch zeminy stihl do večera oschnout, jinak jsou rostliny vystavené hrozbě houbových chorob.
